učitel |
(věčný) žák |
Již světoznámý český antropolog a lékař Aleš Hrdlička (1869-1943) definoval
Tři všeobecné zákony šíření lidstva:
|
Nabídka zájezdů
Nabídka katalogů
Kontakt
CK Toulky Evropou.cz
Měšťanský dům U zlaté lodi
Zlatnická 7 (170m od OD Bílá Labuť)
110 00 Praha 1 - Nové Město
Telefon:+420 739 356 390
Tel./Fax: +420 235 310 114
Email: info@toulkyevropou.cz
kolektivy@toulkyevropou.cz
IČ: 16175166
DIČ: CZ 5508042001
Cestovatel, fotograf a dobrodruh RNDr. Zdeněk Blahůšek
Narozen v roce 1945, dokončuje studium geografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v roce 1968. Již za studií začíná naplňovat svůj dětský sen "hodně cestovat" a snaží se poznat nejen celé Československo, ale postupně i tehdy povolené země Evropy a Asie (SSSR a socialistický tábor), především horské oblasti Kavkazu, Ťian-Šanu, Rilu, Pirin, Rodopi, Karpaty, krasová Dinárská pohoří i Julské Alpy. Vždy, když se "železná opona" jen trochu nadzvedne, ať už v roce 1968 nebo později, vyráží do kapitalistických zemí Evropy nebo alespoň do Jugoslávie. V roce 1982 publikuje první zážitky z cest do málo známých oblastí (Durmitor a kaňon Tary, albánské Prokletije, aj.) v Lidé a země. Naplno cestovat mu však umožňuje až pád komunistického režimu v roce 1989. Vydává se nejen do hor a měst dalších evropských zemí (do Alp, Apenin, Pyrenejí, Skandinávie, Řecka a na Britské ostrovy), ale i do Egypta, Izraele, Jordánska, Sýrie, Turecka vč. tureckého Kurdistánu. Teprve v roce svých padesátých narozenin se dostává do Himálaje pod Mount Everest. Znovu několikrát navštěvuje Nepál a Tibet, země které mu učarovaly. V dalších letech trekuje kolem Annapúren, toulá se pralesy a údolími himálajského Langtangu, putuje po tibetských klášterech i tibetskými pustinami k těžko dostupné posvátné hoře Kailás - Olympu buddhistické a hinduistické mytologie. Cestuje Indií a Sikkimem pod vrchol osmitisícové Kančendžengy. Vydává se na dobrodružné putování přes Thajsko za památkami i přírodou Kambodže (Angkor Wat) a vojenskou vládou utiskované Barmy. Navštěvuje také větry bičovaná horstva Patagonie, Chile, Argentinu, Bolívii , Peru a Mexiko. Vystupuje na chilské sopky a pobývá pod soptícím Popocatépetlem. Putuje za památkami pouštěmi i pohořími Maroka a zdolává nejvyšší horu severní Afriky (Džebel Toubkal). Cestuje po východním pobřeží i horkým vnitrozemím Austrálie. Projíždí křížem krážem oba ostrovy Nového Zélandu. V roce 2004 je požádán o dlouhodobou spolupráci na publikaci Národní parky Evropy. Postupně znovu projíždí svým obytným osobním autem Berlingo Španělsko, Portugalsko, Francii, Německo, Itálii, Slovinsko, Švýcarsko, Rakousko, Maďarsko, Švédsko, Norsko, Dánsko, Chorvatsko, Černou Horu i Bosnu - Hercegovinu a fotografuje nejen pro velkou encyklopedii o národních parcích, ale i pro svůj fotoarchiv významné památky (hlavně UNESCO, křesťanská poutní místa), lidi a turistické zajímavosti. Za pěknými záběry se plaví i na ostrovy Kypr, Patmos, Rodos, Sicílii, Liparské ostrovy, Sardinii, Korsiku a Krétu. O své fotografie i zážitky z cest se dělí se čtenáři mnoha časopisů, knih a průvodců. Publikoval kolem 200 článků s cestovatelskou tematikou. Snaží se psát i cestovatelské povídky doprovázené fotografiemi (Tajemná píseň Nepálu, O bohu, V mystickém světě Tibetu atd.).
Svými fotografiemi vybavil nebo přispěl do průvodců nakladatelství
: - Olympia: Izrael a palestinská území (1999) Slovinsko (2000) Kypr (2001) Chorvatsko (2001) - Kartografie Praha: Severní Jadran a Pádská nížina (2004) Alpy, Lago di Garda (2004) Atlas turistických zajímavostí Evropy (2002) Atlas turistických zajímavostí Rakouska (2005) Školní atlasy a automapy (obálky) 222 technických skvostů České republiky (2005) - Freytag-Berndt: Nepál (2005) Francie, Středomořské pobřeží (2006) - dále do Revue informací Autocesty: Autem, motocyklem, karavanem 24 zeměmi Evropy 2005 - do jednotlivých dílů encyklopedie Diderot- do knih: prof. Halíka: Prolínání světů, nakladatelství Lidové noviny, 2006 Cestománie IV., nakladatelství Kartografie Praha, 2008 Lurdy, Karmelitánské nakladatelství, 2008 Zpátky do Evropy, nakladatelství Olympia, 2008 Národní parky Evropy, nakladatelství Slovart, 2008
Fotografie z procestovaných zemí s tematikou hor, vyhlídkových vysokohorských silnic, přírody, národních parků, památek UNESCO i dalších, vyhledávaných turistických cílů, hlavních a historicky zajímavých měst, moderní archtektury, technických památek, poutních míst, katedrál, kostelů i svatyní a klášterů hlavních světových náboženství, lidí, lidových slavností (kroje, poutě apod.), zvířat, rostlin, nejrůznějších kuriozit atd. poskytuje zájemcům k použití na barevných diapozitivech kinofilmového formátu za 300–500 Kč/dia. Při větším množství diapozitivů množstevní sleva. Fotoarchiv autora obsahuje cca 20 000 kvalitních záběrů z výše uvedených zemí celého světa, které procestoval.
Několik otázek cestovateli Zdeňkovi Blahůškovi
položila i reportérka na pražském veletrhu cestovního ruchu HWProč cestujete? Odpovím vám citátem Heinricha Zimmera: "...Ten, kdo nám odhaluje smysl naší vnitřní záhadné cesty, musí být cizinec jiné víry a jiné rasy..... "Na cestách nepoznáváme jen podivuhodné cizí kraje, ale především sami sebe, a nakonec je to má profese! Teprve když jedete pět dní australskou buší, objevíte, jak je krásné a rozmanité Česko i Evropa.
Které kontinenty, země a města považujete za nejzajímavější? Příroda je téměř všude krásná, ale já posuzuji atraktivitu míst i podle stavebních památek, které zde zanechaly někdejší nebo přetrvávající kultury. Pak bych kontinenty seřadil asi takto: Asie, Evropa, Latinská Amerika, Afrika a nakonec "země bez historie" Austrálie a státy Severní Ameriky. Za nejzajímavější země považuji Indii, Nepál, Barmu a Tibet už proto, že mayská města i egyptské chrámy jsou již dávno prázdné, zatímco v starobylých asijských chrámech a klášterech je stále živo a za staletí se tu mnoho nezměnilo. A nejzajímavější města? Rozhodně Káthmándú, španělská Córdoba v době fiesty a kosmopolitní australské Sydney. Mám rád kraje, které neztratily svoji svéráznou tvář, a takové jsou i v Evropě, např. Provence, Andalusie.
Říká se, že věříte na reinkarnaci? Takto bych to neformuloval. Ale určitě jsem nebyl v předešlém životě námořníkem ani potápěčem. Rok, kdy se nedostanu alespoň do 3000 m n.m. považuji za špatný. Teprve ve 4000 m n.m. se mi dýchá dobře. A průsmyky nad 5000 m n.m, to je ono! Z toho usuzuji, že pokud jsem žil nějaký předešlý život, byl jsem určitě nomádem někde v horách. S moři a oceány mám dost špatných zkušeností. Když jsem šnorchloval na korálových útesech v Austrálii, hned mne něco žahlo, srazil jsem se se třemi potápěči a nasál slanou vodu do nosu. Takže raději 5000 metrů nad mořem než půl metru pod hladinou! Také se mi líbí, jak jsou lidé v Asii věřící na převtělování v pohodě. Nemusejí spěchat jako my, ale musí dbát na to, aby si svět, do kterého se ještě mnohokrát narodí, nezkazili.
Na cestách vám také někdy říkají "Županič" Proč? To asi proto, že sebou nosím froté župan, který se hodí téměř ke všemu. Je možné se kdekoliv pod ním převléknout, vyskočit z autobusu osprchovat se a zase pokračovat, je pohodlný na lodi i v autě, zahřeje, nahradí ručník i deku atd. Je to ideální a všestranná cestovatelská pomůcka, stejně jako šátek, plechový hrnek, provaz a dřevěné kolíčky. Jen do vysokých hor se moc nehodí. Se županem, několika nezbytnými věcmi, penězi a pár svršky v báglu se dá procestovat mnoho zemí. Vůbec se divím, co lidé sebou všechno na cesty vozí a většinu z toho vůbec nepotřebují. Obrovské kufry často nemohou unést a pak se v nich v noci i časně zrána přehrabují a budí ostatní. Tehdy jim přeji, aby se i se svými zavazadli octli někde na treku v Himálaji.
Prý jste se dřív bál v letadle? Ano, když jsem poprvé letěl z Prahy do Bratislavy, bylo to pro mne trauma, ale dnes považuji skutečnost, že zase někam letím, za příjemnou a vzrušující. Samozřejmě pokud na palubě nejsou teroristé nebo bomba. Úplně bát v letadlech jsem se přestal po jedné jízdě autobusem v Himálaji. Pohled dolů byl úplně stejný, ale málokdy se stane, že autobus přistane bezpečně.
Hodláte se někdy vypravit na cestu kolem světa ? To jste mne zaskočila. Zatím jsem o tom neuvažoval. Ale rozhodně bych nešel pěšky a aspoň část cesty absolvoval letadlem. V letadlech je legrace. Určitě bych odstartoval východním směrem, protože při cestování na východ, se čas zkracuje, a intervaly mezi v letadlech podávanými jídly také. Škoda, že nahromaděné zásoby vás pak donutí celníci v Austrálii na letišti vyhodit. Stále si marně lámu hlavu, jak všechny ty dobroty získané na cestě kolem světa bezpečně dostat domů?
© 2011 - 2024 Toulky Evropou.cz |
|