Domů
no flash

učitel

(věčný) žák
Již světoznámý český antropolog a lékař Aleš Hrdlička (1869-1943) definoval Tři všeobecné zákony šíření lidstva:
  • -ve směru nejmenšího odporudnes: cestování letecky, lodí nebo na SUPER last minute, nejlépe z nějakého slevomatu Úžasný
  • -ve směru největších slibností, zvláště co se týká potravy a podnebí
    ... jasně: bufetová strava, nejlépe all inclusive, mořský vánek, koupačka, pro někoho krásná děvčata, pro jiné…?
  • -tlakem vnitřním neb silou zezadu hladem, epidemií, tlakem svých či jiných lidí … zkrátka - konečně bez manžela/ky!
I přes zřetelný vývojový posun jsme stále spjati s živočišnou říší, od níž jsme se odloučili jen naším osobitým historickým vývojem… již Neandrtálci žili na otevřených tábořištích, v jeskyních i pod útesy skal - nežijeme na našich cestách vlastně podobně? Jen útulek je trochu luxusnější, maso a krev z mamuta nahradil steak a víno či něco ostřejšího, vyhledáváme krajinu divokou našemu srdci, bez střelky na kompasu, sever se na krátko promění v jih… ale potřeby zůstávají. Krásné cestování do oblastí nejlákavějších slibností Vám přeje Miroslav Hrdlička
Cestovní kancelář ToulkyEvropou.cz, RNDr.Miroslav Hrdlička, telefon: 739356390
Dárkový poukaz
Měšťanský dům U zlaté lodi

Kontakt


CK Toulky Evropou.cz
Měšťanský dům U zlaté lodi
Zlatnická 7 (170m od OD Bílá Labuť)
110 00 Praha 1 - Nové Město

Telefon:+420 739 356 390
Tel./Fax:         +420 235 310 114
Email:     info@toulkyevropou.cz
     kolektivy@toulkyevropou.cz
IČ:           16175166
DIČ:         CZ 5508042001
Majitel CK Toulky Evropou.cz je členem Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA) AČCKA

Napište nám:

Vaše e-mailová adresa:

Zpráva pro nás:


Vyhledat


Prověřená společnost 2015
Prověřená společnost 2016

Nové články

Vietnam-země snů
Budapešť
Dominikánská republika
RNDr. Jaroslav Hofmann


Počasí v Evropě


Pojištění

Pojištění u Union

Články a úvahy o cestování - obsah

Baťův kanál ...včera, dnes a zítra?

Nejslavnější píseň a tak obyčejný původ?

Dva východy Slunce? Proč ne!

Dvacet dva let Klubu železničních cestovatelů

Jak vypadají lázně na prahu 21. století

Moře a socialismus na Kubě turisty láká

Jak vybrat a koupit zájezd?

Černá Hora - (staro)nový fenomén

Sir Charles Spencer Chaplin

Slavní na Švýcarské riviéře

Jak se rodí zájezdy v cestovních kancelářích

Cestujeme do Středomoří s cestovní kanceláří

Jak vybrat dovolenou a neplatit zbytečně

Most u Remagenu

Svatební noc v rokokovém zázraku?

Oslavy na švýcarských vinicích v Lavaux

Termální bazény, hit našich sousedů

Top of Europe - výlet na nejvýše položenou železniční stanici Evropy

Umělecká řemesla a kouzlo Horní Lužice

V Dětenicích vaří kouzelné pivo lásky

Haló, taxi! Na zámek Loučeň, prosím!

Baťův kanál ...včera, dnes a zítra?

Kanál nechal postavit průmyslník Tomáš Baťa v letech 1935 až 1938. Je dlouhý přes 50 km, zčásti vede korytem řeky Moravy, částečně v samostatném kanále souběžně s řekou. Jeho součástí je 14 plavebních komor, kterými lodě překonávají výškový rozdíl 18 metrů. Hlavním materiálem, který se po vodě dopravoval byl lignit z Ratíškovických dolů, které vlastnila firma Baťa. Vozil se do Otrokovic, kde byl spalován pod kotli tepelné elektrárny, která zásobovala kožedělný závod teplem a elektřinou.

Vodní cesta byla provozována i po druhé světové válce, dopravovalo se po ní uhlí, štěrk, písek i jiné materiály. Ještě v roce 1960 bylo přepraveno 127 tisíc tun substrátu, o rok později však provozovatel plavbu zastavil na dlouhých 35 let Až v roce 1995 kanál začal sloužit turistice (tehdy se po něm projelo 5000 lidí, v loňském roce již téměř desetinásobek). Turisté mohou během plavby zastavit v sedmi přístavech, překonat výše zmiňovaná zdymadla a pro cestu na Slovensko využít tři nedávno otevřené plavební hraniční přechody.

Baťův kanál

Kanál měl být součástí obří vodní cesty spojující Labe, Odru a Dunaj. Příliš megalomanský projekt na to, aby se uskutečnil a nenávratně nezničil přírodu po celé trase. I když je stále zanesen v územních plánech krajů, jeho realizace se nyní nechystá.

V současné době se však uvažuje o splavnění vodní cesty desetikilometrového úseku do Hodonína a dále na jih po soutok Moravy s Dyjí, což by do regionu mohlo ročně přivést další desetitisíce turistů na výletních lodích a hausbótech. Podmínkou k dosažení tohoto cíle jsou mnohamilionové investice do vodních staveb, přístavů a doprovodné infrastruktury včetně výstavby nových stromů. Investiční náklady činí v nejúspornější variantě 612 mil. Kč a mohly by být částečně financovány z prostředků Evropské unie, Moravskoslezského kraje a firmy Baťa. Výstavba může zaměstnat až patnáct set lidí.

Podle agentury Czechtourism představuje Baťův kanál jeden z nejperspektivnějších turistických projektů v naší zemi, podobné projekty ve střední Evropě chybí, srovnatelné kanály existují třeba v Holandsku, Francii nebo Velké Britanii. Předpokládá se, že poté kanál přiláká movitější turisty organizováním vícedenních pobytů na lodi, event. v kombinaci s cykloturistikou, kulinářskými plavbami za vínem školními výlety, více využije památek UNESCO v okolí (Kroměříž, Lednicko-Valtický areál) a tématu Velké Moravy.

Situace v Evropě

Ve Francii připadá na jednu loď 64 obyvatel (tedy zhruba 1 milion plavidel), vnitrozemských vodních cest je cca 6000 km, z toho přes 4000 km představují kanály. Nejméně 300 společností se zabývalo pronájmem rekreačních a osobních lodí, nejčastějšími návštěvníky byli Francouzi, Němci a Švýcaři. Ve Velké Britanii, kde je registrován zhruba poloviční počet plavidel než ve Francii, se vyskytuje tzv. horseboarding, tažení rekreačních lodí koňmi, některé atrakce jsou vyhlášenou technickou památkou, např. rotační zdvihadlo Falkirk (www.thefalkirkwheel.co.uk) nebo Anderton (www.andertonboatlift.co.uk). Nejvíce lodí vlastní podle očekávání Holanďané, každý 30. obyvatel tohoto království má svou loď nebo alespoň člun. Vodní cesty tady vznikaly již od 17. století společně s rozvojem obchodu. Pravděpodobně nejrozvinutější sítí i objemem přeprav na světě disponuje Německo, i když se s budováním vodních cest započalo až v 19. století, budují se dodnes, jednotlivé kanály často spojují velmi vzdálené vodní toky a zejména po sjednocení země nastal značný rozvoj tohoto odvětví v oblasti Berlína kromě populárních jezer v Bavorsku a na Bodamském jezeře.

Nejslavnější píseň a tak obyčejný původ?

Miroslav Hrdlička

Oberndorf - 24. prosince roku 1818 zazněla píseň Tichá noc (Heilige Nacht) poprvé. Stalo se tak v malé vesnici Oberndorf. Ta leží 18 kilometrů severně od Salcburku. V místech, kde hraniční řeka Salice vytváří mohutný oblouk a obepíná v Německu ležící městečko Laufen. Místní vikář Joseph Mohr předal zastupujícímu varhaníkovi Franzi Xaveru Gruberovi svou báseň s prosbou, zda-li by na ni nesložil melodii pro půlnoční mši. Původních šest textových strof napsal Mohr údajně až den před premiérou. Gruberova melodie vznikla během několika hodin ještě později.

S doprovodem kytary

Premiéra byla skrovná. Protože v místním kostele sv. Mikuláše dosloužily stařičké varhany, zazněla píseň ve dvouhlasém podání, pouze s doprovodem kytary a malého sboru. V Oberndorfu dnes naleznete malou kapličku. Původní kostel sv. Mikuláše musel být roku 1905 zbourán kvůli povodni.. Místním věřícím, ale i varhanářům, kteří zde zůstali přes Vánoce, se píseň zalíbila natolik, že se postarali o její zlidovění. Potulní pěvci ji o čtyři roky později přivezli do Tyrolska. V Zillertalském údolí ji zpívali před rakouským císařem Františkem I. a ruským carem Alexandrem I. Místní varhaník Mauracher píseň v opisech šířil dál. V roce 1832 ji poprvé zazpívali podomní solnohradští rukavičkáři v Lipsku. Roku 1839 již zněla vánočním New Yorkem. Až do 2. poloviny 19. století však nikde nevyšla tiskem. Sdílela osud lidových písní, šířila se jen opisy či ústním podáním. Dokonce nebyla spojována ani se jmény Gruber a Mohr. Hudební svět autorství přičítal velkým skladatelům - Haydnovi, Mozartovi či Beethovenovi.

Spor o autorství

Když krátce před Gruberovou smrtí konečně nechal s podrobnou tiráží Tichou noc vytisknout zillertalský pěvecký sbor, obvinili Grubera z plagiátorství. Žalobci odmítali přiřknout autorství tak "vznešené" písně obyčejným chuďasům z bezvýznamné vsi. Časem se však i oni museli smířit s faktem, že nejdojímavější hudební oslavu biblického mýtu narození během několika hodin skutečně vytvořili dva prostí venkované. Píseň pronikla i do zemí, kde se Vánoce neslaví vůbec. Znají ji v Japonsku, na Tahiti, Madagaskaru, Filipínách, ve většině afrických zemí, byla přeložena do více než tří set jazyků. Jinak zněla v podání Enrica Carusa, jinak v podání Louise Armstronga. Je známá z nahrávek Elvise Presleyho, Franka Sinatry, Luciana Pavarottiho. Do svých vánočních koncertů ji zařadili Johny Cash, Barbra Streisandová, Big Crosby, Michael Jackson. Dojímá v interpretaci Karla Gotta, Boney M či souboru Bambini di Praga.

Když se sešeří

Kouzelná vesnička se však od té doby změnila. Na malém kopci již dávno kostel sv. Mikuláše nestojí. Roku 1890 zasáhla Oberndorf velká povodeň, kostel podmáčel a musel být zbourán.

Tichá noc (Heilige Nacht)

Tichá noc, přesvatá noc, v spánku svém dýchá zem, půlnoc odbila, město šlo spát, zdřímli dávno i pastýři stád, jen boží láska, ta bdí.   Tichá noc, svatá noc, náhle v ní jásot zní, vstávej, lide můj, tmu z očí střes, v městě Betlémě Bůh zrozen dnes, z lásky se člověkem stal.   Tichá noc, svatá noc, stín a mráz vůkol nás, v hloubi srdce však Gloria zní, dík, že hříšník se s důvěrou smí u svaté rodiny hřát. Naleznete zde však malou kapličku. Hlavní oltář nese výjev narození Ježíše Krista, oba hlavní aktéři jsou vyobrazeni na dobových malbách. Asi 150 metrů odsud stojí dům, kde kaplan Joseph Mohr bydlel. Na opačnou stranu, u hráze řeky se nachází muzeum, které je celoročně otevřeno. Můžete si prohlédnout různé předměty a písemnosti, které připomínají oba autory a jejich dobu. Zdarma vám zde nabízí několik map, včetně blízkých Alp, Salcburku a další prospekty týkající se ubytování. Z mohutné hráze bývají za jasného počasí vidět Alpy. Když se sešeří, uvidíte přes oblouk řeky nasvícené bavorské městečko Laufen s mohutným gotickým kostelem. Když začnou z balkonu domu poblíž kaple hrát alpští trubači hymnu vánoc a rozžhnou se světla vánoc, octnete se na chvíli v jiném světě a možná, že si píseň zazpíváte.

Dva východy Slunce? Proč ne!

slunce Miroslav HrdličkaPraha - Vyzkoušejte na vlastní kůži! Chcete zažít během jednoho dne hned dvakrát východ Slunce (z toho jednou dokonce na západě!), a tím i dva západy Slunce (tentokrát oba opravdu na západě)? Stačí údajně málo - nasednout třeba v Londýně do jednoho z podvečerních leteckých spojů, řekněme třeba do New Yorku. To již máte jeden východ Slunce za sebou, váš airbus startuje, stoupá, a za několik desítek minut po startu  zapadá Slunce poprvé.

 

 

Předběhnout zemskou rotaci

Dráha letu do New Yorku zpravidla nesleduje nejkratší vzdálenost mezi Londýnem a New Yorkem, jak by se mohlo zdát (tzv. ortodroma).  S nabírající výškou křivka letu promítnutá na glóbus protíná poledníky spíše pod stejným azimutem (tzv. loxodroma) a dráha letu směřuje více na sever. letadloZatímco v první fázi letu nestačí rychlost letadla držet krok se zemskou rotací, s přibývajícím časem se letadlo dostává do vyšších zeměpisných šířek. Zde se vzdálenost mezi jednotlivými poledníky neustále zmenšuje a stejná rychlost letadla umožní zemskou rotaci předbíhat.

Seďte vlevo

Po několika hodinách letu se náhle na západě vynoří ohnivý sluneční kotouč. Je proto důležité zarezervovat si místenku v levé části letadla! Vaše letadlo se přiblíží k americkému kontinentu, po čase změní směr své trasy k jihozápadu, když začne kopírovat americké pobřeží, Slunce opět (podruhé) zapadá a zanedlouho již přistáváte v podvečerním New Yorku. S využitím informací Štěpána Vítka.

Dvacet dva let Klubu železničních cestovatelů

Začalo to vlastně nevinně kdysi dávno jedním silvestrovským rozhovorem v tehdy velmi oblíbeném týdeníku Mladý svět. Redaktor Petr Trojan mě nazval "Dráhařem" a oba jsme netušili, co článek uveřejněný záměrně v bujaré době konce roku 1984 způsobí.

Zanedlouho se v autobaru U hejtmana Šárovce v Uherském Hradišti sešel ustavující výbor Dráhařů a nedlouho poté vznikl Klub železničních cestovatelů, který existuje doposud. Mohli jste jej zaregistrovat třeba v závěrečných titulcích úspěšného českého filmu Vratné láhve, kde Klub pomáhal se ztvárněním poslední profese Zdenka Svěráka v roli průvodčího vlaku. Na předsednickém postu Klubu působil i syn slavného cestovatele Miroslav Zikmund junior. Před dvěma roky oslavil 20 let existence.

vlak motorak

Kdo to vlastně jsou ti Dráhaři?

Jsou to lidé, jejichž koníčkem je cestování po českých a světových železnicích s cílem je všechny procestovat a přitom poznat lidi, krajinu a kulturu okolo nich a zažít dobrodružství s cestováním spojené. Slovo všechny je zde míněno vážně, již desítky členů se mohou pyšnit titulem Mistr Dráhař, po rozpadu Československa pak Mistr železnic, pro každou železniční síť zvlášť. K jeho získání je třeba projet veškeré železniční tratě provozované tehdejšími ČSD (později ČD) v osobní dopravě a značnou část tratí ostatních, tedy zrušených, s náhradní autobusovou dopravou, projet různé vlečky, traťové spojky a úseky, po kterých jezdí pouze nákladní vlaky apod.

Po roce 1989 se možnosti Dráhařů zmnožily, přibylo destinací, kam se dá dnes cestovat dostupněji, než třeba dříve na Balkán a proto přibyly i nejrůznější projekty. Soutěží se o další tituly typu Železniční cestovatel Evropy - musí projet 113 tis. km tratí, tj. 40 % ze všech 280 000 km evropských tratí v nejméně 17 státech včetně projetí jejich hlavních měst. Mistr železnic Evropy to má ještě horší, považte sami – projet 188 000 km železnic v nejméně 28 státech Evropy je úctyhodný výkon. Alternativou je titul Železniční cestovatel EU (a tudíž i Mistr železnic EU).

Členům Klubu je několikrát ročně zasílán klubový časopis Dráhař, ve kterém vychází i průvodce po železničních tratích mapující českou železniční síť, její vybavení a historický vývoj. Možná, že vás ani nenapadlo, že v záplavě nejrůznějších knižních průvodců, které u nás vycházejí z různých cestovatelských oborů – cyklo, vodácké, turistické apod., u nás doposud nikdo nevydal souhrnný průvodce po českých železnicích? Přestože je dnes železnice pojímána částí veřejností spíše negativně, své nezastupitelné místo má a doufejme, že se situace bude nadále jenom zlepšovat.

 

 

Atraktivní částí Klubu jsou cestovatelské soutěže – železniční rallye (víkendová akce s cílem projetí maximální délky trasy). Nadšenci v Klubu vypracovali nejrůznější metodické materiály pro jednotlivé evropské země a stanovili tituly i pro tyto země.

Dráhaři organizují i výměnné burzy za účelem prodeje a výměny předmětů s železniční tématikou, pořádají zvláštní jízdy historickými vozidly, přibližují tratě, kde byla osobní doprava pozastavena, scházejí se v nejrůznějších koutech Evropy. Ta nejbližší se uskuteční v sobotu 28. července v Zemi rozhleden, míněna je rozhledna pana arcivévody ve Štěpánce u Příchovic, sraz je v 10,36 v dopravně Kořenov po příjezdu OS 16213 z Liberce do Prahy Tak na co ještě čekáte?

Aha! Na křest historických vozidel před vládním salonkem na hlavním nádraží v Praze – nádraží prezidenta Wilsona, za moderování známého herce Tomáše Hanáka.

A nyní již plnou parou vpřed! Z Prahy hlavního nádraží ovšem musíte vyrazit rychlíkem R940, který odjíždí v 7,15. Tak jej nezmeškejte!

Jak vypadají lázně na prahu 21. století

Miroslav HrdličkaPraha - Mýty se bortí všude. Ani lázně už nejsou čím bývaly. Místem, kde starší dámy lovily mladé partnery pro chvilkové povyražení, ti ještě starší sem přijížděli si nahřát své opotřebované klouby, každý den absolvovat předem sestavenou kombinaci lázeňských procedur. Základní motiv však zůstal - odpočinek, relaxace, zdraví. Běžné lázně dnes poskytují více než bývalo standardem ještě před několika málo lety. Patří k nim bazénový komplex se sladkou nebo mírně slanou vodou (nezpůsobuje pálení či červenání očí). Součástí areálu bývá i dětské brouzdaliště. Parní kabina slouží pro relaxaci a uvolnění od stresu. Vodní (někdy též zážitkový) svět nabízí řadu atrakcí, mezi které patří divoká řeka, perličková masážní lavice, stěnová hydromasáž, různé chrliče, vodní hřiby, tobogány, whirpooly a další.

Rehabilitační tělocvik i posilovna

Navazující fitness centrum bývá vybaveno moderními posilovacími přístroji, k dispozici bývá trenér, sauna s venkovním ochlazovacím bazénkem, (turbo)solárium. Součástí areálu bývá i tělocvična, obvykle víceúčelová hala pro rehabilitační tělocvik, cvičení jógy a míčové hry (basketbal, volejbal nebo tenis). Mezi moderní prvky relaxace patří i takzvaný floating, obvykle relaxační vana s tekutinou, jejíž hustota se blíží slanosti Mrtvého moře. K umocnění slouží vodní a vzduchové trysky, relaxační hudba a světlo. Nadstandardem dnes již nebývají ani bowlingové dráhy, případně kulečník, šipky a bohatý sortiment nápojů ve zdejším baru. Stále více oblíbené bývají krátké víkendové dovolené - dva, tři dny relaxace spojené s rekondičním programem, odpočinkem, balíčkem služeb, ve kterém nechybí pohyb v bazénu, některá z masáží či koupelí, strava ve formě rautových snídaní a večeří. Pobyt může být doplněný o výlet do lázeňského okolí, návštěvu kulturního představeí.

Něco pro ženy i nezdolné manažery

Ženy mají možnost prožít třeba týden, kdy se budou věnovat jen sobě, svému tělu, pocitům. Abslolvují třeba baňkovou masáž proti celulitidě, nechají si ošetřit obličej a dekolt, zvolí si masku podle typu pleti, zajdou na manikúru, do kosmetického nebo kadeřnického salonu. Nejen vrcholoví manažéři zvolí protistresový program, v rámci kterého absolvují lékařské vyšetření bez zbytečného čekání v přeplněné ordinaci kdesi na druhém konci města, oddají se koupelím a budou i moci řídit svou firmu z tamějšího internetového centra.

Lázně pro zamilované

Milenecké páry dostanou na uvítanou láhev sektu a čerstvé ovoce na pokoj, prožijí líbánky, které mohou stmelit jejich citové vazby, vypůjčí si kolo k romantickým vyjížďkám ve dvou do okolí. Orientální kuchyně, vína tuzemských i světových značek, lahodné sushi, delikátní kung-puao, útulná kavárna s živou hudbou a atmosférou romantické doby druhé poloviny 19. století, nostalgický genius loci vybraného místa, vyhřívaná lehátka nebo vodní postele s relaxační hudbou, medové či čokoládové masáže. Líbí se vám nastíněný program? Vůbec není utopií, nabízejí jej již i některé české lázně. V areálu lázní vám zapůjčí župan, abyste vypadali patřičně důstojně, umožní vám připojení k internetu, vyperou a vyžehlí prádlo, ve vybraných pokojích zabezpečí klimatizaci, případně vás odvezou k nejbližšímu autobusovému či vlakovému spoji, pokud už jste nepřijeli autem.

Moře a socialismus na Kubě turisty láká

Miroslav HrdličkaPraha - Pokud chcete zažít atmosféru "ostrova svobody" ještě v dobách socialistického experimentu jeho velkého vůdce, pak si musíte pospíšit. Castrovi příbuzní sice tvrdí, že jejich strýček bude na Kubě vládnout ještě několik let, ale skutečnost, že se neobjevil na veřejnosti již od léta a faktickou moc předal svému bratrovi Raulovi, jim příliš za pravdu nedává. Země, více než 30 let izolovaná od západního světa a postižena americkým embargem, se od devadesátých let minulého století začala otevírat turistům. Dnes ji lze považovat za jedno z nejvyhledávanějších míst v karibské oblasti.

Vždy plné života

Zdroj deviz z cestovního ruchu je tak silný, že místní úřady jsou schopné popřít i základní principy fungování socialistického hospodářství. Písečná pláž Varadero, ostrov Cayo Largo či Stará Havana (Habana Vieja) jsou ustálenými pojmy v mysli potenciálních návštěvníků a místy, kde se můžete vrátit o půl století zpět. Úroveň pouličních hudebníků je překvapivě dobrá a jejich písně jsou vždy plné života a citů. Při cestách do nádherných hor a panenských údolí se dostanete na opuštěné pláže, do vesnic a měst, kde se život za posledních několik desetiletí takřka nezměnil. Zvídavé cestovatele čeká bezprostřední osobní kontakt s místními obyvateli, luxusní hotely naopak slibují exotickou a pohodlnou dovolenou.

Jaké průvodce s sebou?

V nabídce knižních nakladatelství jsou na trhu k dispozici hned čtyři tituly, které vás provedou po této ostrovní zemi. Žádný z nich není více jak tři roky starý. Všechny byly přeloženy ze zahraničních originálů. Pokud si vystačíte s poněkud méně informacemi podávanými však přehlednou hutnou formou, volte buď překlad z německého vydavatelství Merian (v Česku průvodce vychází v nakladatelství Jan Vašut), nebo ze stejné země pocházející průvodce vydavatelství Marco Polo. Obě publikace přibližují Kubu v rozsahu jen o málo větším než 110 stran v malém formátu, který snadno zastrčíte do kapsy či batohu a přitom díky pevnému obalu knihu hned nepoškodíte. Oba průvodci poskytují dostatek základních informací o Kubě. Projdete se však i po stopách slavného spisovatele Ernesta Hemingwaye.

V dýmu doutníků i výfuků

Merian vám představí plán výletů, ať již autem nebo pěšky, provede vás pohořím Sierra Maestra, upozorní vás na nejvíce navštěvovaná místa. Marco Polo vás zavede do míst, odkud je krásný výhled, kde se scházejí mladí, představí i sportovní aktivity, které můžete na Kubě provozovat, či slavnosti, kterých se můžete zúčastnit. Cena obou průvodců nedosahuje 200 Kč. Co do informací obsáhlejší jsou průvodci dalších dvou nakladatelství: brněnská JOTA i pražské nakladatelství Svojtka & Co. spol. s r. o. ve své edici Lonely Planet. Představují ostrov v dýmu legendárních doutníků i výfukových plynů starých amerických bouráků, pohybujících se v nakažlivém rytmu samby velmi podrobně. Černobílý text s mapkami a plány měst a oblastí doplňují barevné přílohy o nejzajímavějších místech, nechybí ani medailonky o pověstném Guantánamu, útoku na kasárna Moncada, situaci na černém trhu či o kubánské byrokracii. V obou publikacích nechybí aktuální telefonická, faxová či mailová spojení, webové adresy význačných míst, pasáže, kde se dobře najíst, ubytovat s jakýmkoliv rozpočtem, nejlepší typy na potápění, popis nekonečných písečných pláží. Vtáhnou vás i do hypnotizujícího nočního života Staré Havany či světa fauny a flory zdejších národních parků.

   

Jak vybrat a koupit zájezd?

Miroslav HrdličkaPraha - Protože aktivních tuzemských cestovních kanceláří je na malém českém trhu několik set a cestovních agentur několik tisíc, není jednoduché se v nabídkách orientovat. Vyrostly na vlně rodící se demokracie a stejně jako v jiných odvětvích mnohé ztroskotaly, a zůstaly jen ty nejlepší. Díky vyrovnanému konkurenčnímu prostředí, přebytku nabídky nad poptávkou, levnému euru i v neposlední řadě neustále se zvyšující kupní síle potencionálních klientů poskytují rozmanitou nabídku zájezdů za slušné ceny.

Malé kanceláře se sdružují

V první řadě je potřebné skloubit své záměry a možnosti s nabídkou cestovek. Pokud cestujete pravidelně, máte již jistě vytypovaný okruh svých "oblíbených" cestovních kanceláří a agentur. Protože většinu cestovních kanceláří tvoří pouze několik pracovníků, jsou zpravidla nabídky jednooborové (specializují na jeden dva typy zájezdů, např. poznávací, cyklozájezdy, vodácké ), o to však bývají jejich nabídky propracovanější. Malé cestovní kanceláře sdružují jeden produkt, destinaci má ve svém katalogu i několik desítek cestovních kanceláří a dalších několik set ji nabízí. Malé cestovní kanceláře nemívají zpravidla pobočky, platí, že čím exotičtější destinace prodávají, tím méně záleží, kde sídlí. Záleží na jejich solidnosti, stálosti na trhu. Pokud jste si již letošní dovolenou vybrali z katalogu, pohovořili jste s kamarády, kteří vám cestovku doporučili (nejčastější případ) a zkonfrontovali jejich nabídky s možností vlastní kapsy i nabídkou konkurence, je čas se vypravit do kanceláře a uzavřít smlouvu.

Kdo dříve platí, méně platí

Svoji návštěvu můžete telefonicky anoncovat a zároveň si vybraný zájezd zarezervovat. Zjistíte, zda je ve vámi uvažovaném termínu volno, z chování pracovníků na druhém konci linky si učiníte první představu o budoucím partnerovi dovolené. Zájezd si můžete i zarezervovat či objednat v elektronickém stylu, kde zároveň zjistíte úroveň  "webových" stránek. Pozor, cestovní kanceláře poskytují různé slevy za brzké zaplacení (nebo na zájezdy na poslední chvíli), snaží se připoutat věrné klienty, vypisují různé soutěže apod. I tady platí, že kdo dříve platí, méně platí, a na poslední chvíli nemusí být právě místo ve vysněném zájezdu. Při vlastní návštěvě vybrané cestovní kanceláře je dobré sledovat následující okruhy zájmu:

Černá Hora - (staro)nový fenomén

Miroslav HrdličkaPraha - Černá Hora letos učinila rozhodující krok ke své samostatnosti, uspořádala referendum, ve kterém se její občané nadpoloviční většinou hlasů přihlásili k samostatnosti své země a odtržení od Srbska. Již před několika lety zavedla euro jako své oficiální platidlo, početné evropské mise jejich představitelů lákají potencionální zahraniční investory do těchto končin. Nedávno vyšel již čtvrtý průvodce o této zemi na českém trhu v průběhu pouhých tří let.

Po čem lační středoevropan

Brněnské nakladatelství Jota vydalo zatím nejobsáhlejší publikaci o malé zemi velikosti průměrného českého kraje obklopené vysokými horami, která si svá tajemství velice chránila. Publikace o rozsahu 238 stran a 16 celobarevných příloh přibližuje zemi z různých pohledů. Země kupodivu nabízí prakticky všechno, po čem lační středoevropský turista: historická města, mnohdy několik tisíciletí stará, hluboké lesnaté hory a strmé kaňony, písečné pláže a skalnaté zátoky poblíž mořských letovisek. Dozvíte se o historii každého z významnějších měst, jak se do něho dostanete, kde přespat, kde se dobře najíst, co uvidíte, jak se nejlépe dostat z místa na místo, zasvětí vás do tajů černohorské kuchyně a věřte, že nebudete litovat!. Z hlediska cestovního ruchu je Černá Hora zajímavá z několika hledisek:

Publikace klade důraz především na praktické informace otevírací doby, telefonické, faxové příp. mailové spojení; adresy popisovaných objektů z ní činí vhodného průvodce i pro nezávislého cestovatele, který je zvyklý si vše zařizovat vlastními silami, případně se rozhodne až na poslední chvíli. Široký záběr sportovního vyžití v zemi turistika, horolezectví, lyžování, jízda na koni, terénní rallye, paragliding jsou namátkou zvolená témata z několika dalších, které publikace obsahuje.

Mapy a plánky

Dozvíte se i o osobnosti Petara II. Petroviče Njeguše (vzdáleně připomíná našeho T.G. Masaryka), o rybích specialitách, maltézském sokolu, jaké jsou možnosti při nákupu nemovitostí a další zajímavosti. Publikace je doprovázena 30 názornými mapami a plány měst hlavních regionů. Aktuální data činí sice průvodce zranitelným (data poměrně rychle zastarávají), ale u publikace, která takto do hloubky mapuje zvolenou zemi to ani jinak není možné a můžeme se v budoucnu těšit na aktualizační reedice. Průvodce, který je překladem anglického originálu od Annalisy Rellieové s doprovodnými fotografiemi mj. Michaela Pokorného seženete za 368 Kč včetně 60minutového DVD.

Sir Charles Spencer Chaplin,

filmový herec, režisér, hudební skladatel, scénárista a producent, nejslavnější komik všech dob, zkrátka Charlie, se narodil 16. dubna 1889 v Londýně jako syn chudých kabaretních umělců z předměstí. Otec Charles rodinu záhy opustil (později zemřel jako alkoholik) a tak malý Charlie už od pěti let vystupoval s duševně nemocnou matkou (trpěla schizofrénií), za kterou zaskakoval, když jí při zpěvu vynechal hlas v kabaretech jako imitátor a hudební klaun.

Jako mladý jinoch se dostal do Ameriky a stal členem pantomimické společnosti Freda Karnoa, kde působil také známý komik Stan Laurel. Tady si jej všiml průkopník americké grotesky Mack Sennett a v roce 1913 ho angažoval do své filmové společnosti Keystone. Během následujícího roku natočil s Chaplinem neuvěřitelných pětatřicet krátkých grotesek, ve kterých hrál obvykle mazané podvodníky a svůdníky. Věčného tuláka Charlieho s knírkem, v buřince, v obnošených šatech a padajících kalhotách, s bambusovou hůlkou, v šmaťhaných botách a směšnou chůzí, avšak s důstojností džentlmena, ztvárnil již o další rok později ve svém slavném filmu Chaplin tulákem.

V roce 1918 již Chaplin založil vlastní filmovou a produkční společnost a o rok později stál s několika dalšími slavnými herci té doby (Marie Pickford, David W.Griffith) za vznikem společnosti United Artists, v jejíž produkci pak natočil svá nejslavnější díla, třeba první celovečerní film Kid, nebo jeho pravděpodobně nejslavnější film Zlaté opojení, ve kterém sehrál tragikomický příběh tuláka Charlieho mezi zlatokopy na Aljašce. Roku 1929 obdržel hned při prvním udílení Oscarů zvláštní cenu za "všestrannost a genialitu v napsání, hereckém výkonu, režii a produkci komedie Cirkus".

Od roku 1930 natáčel zvukové filmy s hudbou bez dialogů: melodramatickou tragikomedii Světla velkoměsta nebo politickou a protiválečnou satiru Diktátor, reagující na politiku Německa a jeho vůdce Adolfa Hitlera.

Ani v sociální satiře Moderní doba (1936) Chaplinův tovární dělník ještě nemluví; tímto filmem se však navždy rozloučil nejen s němou érou, ale také se svým věčným tulákem Charliem.

V roce 1943 se po novinářském skandálu ocitl u soudu kvůli nemanželskému dítěti, ale prokázal svou nevinu. Téhož roku se počtvrté oženil, tentokrát s dcerou dramatika Eugena O'Neilla osmnáctiletou Oonou, se kterou zplodil osm dětí, včetně slavné herečky Geraldine (poslední dítko přišlo na svět když bylo Chaplinovi úctyhodných 70 let). Jeho tři předešlá manželství skončila rozvodem (svazek s šestnáctiletou Litou Gray údajně inspiroval Nabokova k napsání Lolity). Byl považován za hypersexuálního svůdce, který trpěl obdivem k extrémně mladým ženám (nejlépe pannám).

Po druhé světové válce Chaplin natočil film Monsieur Verdoux o svůdci a vrahovi bohatých žen, který páchá zlo pod vlivem válečné atmosféry a nepříznivých společenských okolností. Chaplin v něm nevystupoval jako tulák a poprvé na plátně promluvil. V roce 1952 natočil neméně slavný film s dialogy Světla ramp, v němž ztvárnil stárnoucího vaudevillového komika, který touží ještě jednou zažít úspěch a rozesmát diváky.

Po tomto filmu odešel Chaplin z USA, protože zde byl vystaven pronásledování za neamerickou činnost (nikdy nepožádal o americké občanství) a ztratil pocit umělecké svobody. Ve Velké Británii natočil úžasné filmy - Král v New Yorku a jediný barevný film Hraběnka z Hongkongu s Marllonem Brandem a Sophií Lorenovou.

Ve Vevey na nábřeží nad jezerem stojí Chaplinova slavná socha připomínající jeho poslední část života, kdy si v ústraní užíval pohody života, psal vzpomínkovou knihu Můj životopis a přebíral ceny: třeba v roce 1972 Oscara za celoživotní dílo (s pětiminutovými ovacemi ve stoje - nejdelšími v historii předávání cen Akademie) , v roce 1975 byl povýšen anglickou královnou Alžbětou II. do šlechtického stavu a o dva roky později, 25. prosince 1977 zemřel právě tady, ve Vevey. Je pohřben společně se svoji poslední manželkou Oonou na malém tichém hřbitůvku v místní části Corsier-Sur-Vevey. Dva měsíce po pohřbu bylo jeho tělo ze hřbitova ukradeno za účelem získat peníze z jeho příbuzných. Spiknutí se naštěstí nepodařilo, zloději byli chyceni a tělo po 11 týdnech uloženo zpět do hrobu.

Patnáct let po jeho smrti natočil Richard Attenborough životopisný film Chaplin s Robertem Downeyem jr. v hlavní roli a Geraldine Chaplinovou v roli Chaplinovy matky a tedy vlastní babičky.

Charlie Chaplin, pro kterého "den bez smíchu byl promarněným dnem", je považován za jednoho z největších filmových tvůrců všech dob. Přesto se ke své tvůrčí schopnosti vyjadřoval lakonicky: "Vše, co potřebuji k natočení komedie, je park, policajt a krásná dívka." Jeho filmy byly a stále jsou populární po celém světě, rozumí jim všechny generace a všechny národy. Tulák Charlie představuje pozitivní sílu života v jinak chaotickém světě, v němž zůstává stále stejný a nezkažený. Všechny Chaplinovy filmy balancují na hranici mezi smíchem a pláčem.

Nedaleko Chaplinova hrobu naleznete i sídlo světoznámé potravinové firmy Nestlé nebo elegantní Corbusierovu Jezerní vilu s originálním, 11 metrů dlouhým oknem s výhledem na jezero z roku 1924 (Villa Le lac), kterou slavný architekt nechal postavit v roce 1924 pro své rodiče.

V poslední době krášlí nábřežní park nedaleko Chaplinovy sochy zahradní stůl s pestrobarevnou květinovou výzdobou nebo "do jezera zapíchnutá vidlička v nadživotní velikosti".

Stačí jen na chvíli zastavit běh času, posadit se a trochu se tady zasnít. Zkuste to i Vy! Možná, že přijdete na úžasné myšlenky, které Vás napadnou právě tady.

Slavní na Švýcarské riviéře

Švýcarskou riviérou označujeme oblast při Ženevském jezeře (francouzky Lac Léman) mezi Lausanne a Vileneuve. Na jeho břehu naleznete takové perly, jakými jsou třeba letoviska Montreux, Vevey, hrad Chillon, nebo také věhlasné vinice v okolí vinařského střediska Lavaux, letos se dostaly na seznam kulturního dědictví UNESCO. Reportáž z oslav tohoto zápisu přinese Pražský deník aktuálně v době jejich zářijového konání.

Luxusní letovisko Montreux je známé každoročním červencovým jazzovým festivalem, ale také třeba i sochou Freddieho Mercuryho, pro něhož bylo toto město druhým domovem a který právě zde v roce 1991 zemřel. Při koncertu jiného slavného zpěváka Franka Zappy, celých dvacet let před smrtí božského Frediho, kdosi v místním casinu vypálil ke stropu světlici, od které se budova ocitla v plamenech; stoupající kouř nad hladinou jezera údajně inspiroval Iana Gillana ze slavné kapely Deep Purple k napsání písně Smoke on the watter… Mondénní letovisko učarovalo již v 19. století umělcům, básníkům a hudebníkům včetně třeba Lorda Byrona, Mary Shelleyové, Lva Nikolajeviče Tolstého; Igor Stravinskij v Montreaux složil slavnou programní symfonii Svěcení jara.

Jen několik kilometrů odtud leží na skalním ostrohu nad jezerem úchvatný hrad Chillon. Jeho historie se datuje již od 11. století, kdy jej nechala postavit savojská hrabata, později sloužil jako sídlo bernských fojtů, býval srdcem dvorského života, ale sloužil též jako vězení - mezi jeho vězně patřil v 16. století i Francois de Bonivard, který tady byl vězněn dlouhých šest let za politické pobuřování; slavný se stal díky již zmiňovanému Lordu Byronovi, které jeho příběh zvěčnil v básni Vězeň chillonský.

Jen několik kilometrů dále na západ se nachází další proslulé letovisko s kultivovanou atmosférou 19. století, kdy dokázalo přilákat takové velikány, jakými byli třeba rakouský malíř Oskar Kokoschka, americký spisovatel Ernest Hemingway nebo komik nejslavnější, Charlie Chaplin; u něho se chvíli zastavíme.

Charlie se do Vevey přestěhoval z Velké Britanie na sklonku svého života, kdy již završil svoji tvorbu a tady si v ústraní užíval pohody posledních 25 let života. Psal vzpomínkovou knihu Můj životopis a přebíral ceny: třeba v roce 1972 Oscara za celoživotní dílo (s pětiminutovými ovacemi ve stoje - nejdelšími v historii předávání cen Akademie). V roce 1975 byl povýšen anglickou královnou Alžbětou II. do šlechtického stavu a o dva roky později, 25. prosince 1977, zemřel právě tady, ve Vevey.

Je pohřben společně se svoji poslední manželkou Oonou na malém tichém hřbitůvku v místní části Corsier-Sur-Vevey. Dva měsíce po pohřbu bylo jeho tělo ze hřbitova ukradeno za účelem získat peníze z jeho příbuzných. Spiknutí se naštěstí nepodařilo, zloději byli chyceni a tělo po 11 týdnech uloženo zpět do hrobu.

Na nábřeží Quasi Perdonnet nad jezerem stojí jeho slavná socha s knírkem, v buřince, v obnošených šatech a padajících kalhotách, s bambusovou hůlkou, v šmaťhaných botách a směšnou chůzí, avšak s důstojností džentlmena. V poslední době krášlí nábřežní park nedaleko Chaplinovy sochy zahradní stůl s pestrobarevnou květinovou výzdobou nebo "do jezera zapíchnutá vidlička v nadživotní velikosti".

Patnáct let po Chaplinově smrti natočil Richard Attenborough životopisný film Chaplin s Robertem Downeyem jr. v hlavní roli a Geraldine Chaplinovou v roli Chaplinovy matky a tedy vlastní babičky.

Nedaleko Chaplinova hrobu naleznete i sídlo světoznámé potravinové firmy Nestlé. Henri Nestlé právě zde založil v roce 1867 továrnu na výrobu sušeného mléka, což způsobilo převrat v kojenecké stravě; v nedalekém Montreux zakladatel financoval budovu tržnice s kovovou konstrukcí.

Na opačném konci Vevey objevíte elegantní Corbusierovu Jezerní vilu s originálním, 11 metrů dlouhým oknem s výhledem na jezero z roku 1924 (Villa Le lac), kterou slavný architekt nechal postavit v roce 1924 pro své rodiče.

Mezi nejpřitažlivější část města patří velké náměstí Grande Place (též Place de Marché), každé úterý a sobotu jej zaplní trh, v létě tu místní vinaři pořádají degustace. Běh času jakoby se tady zastavil, stačí se jen posadit a trochu se zasnít.

Zkuste to i Vy! Možná, že přijdete na úžasné myšlenky, které Vás napadnou právě tady.

Jak se rodí zájezdy v cestovních kancelářích

Říkáte si, to je přece jasné! Na začátku je touha, sen, který vás žene dopředu. Zasníte se, na chvíli zastavíte běh času, zalovíte v nejbližším atlasu, zapojíte svoji obrazotvornost…

Tvorba zájezdu vzniká nejrůznějším způsobem, stanovíte si jednotící "leitmotiv", třeba takové zámky bláznivého krále Ludvíka II. Bavorského: vezmete auto a příslušná místa jižního Bavorska si projedete, podrobně zaznamenáte všechny možné i nemožné informace o otevíracích dobách, cenách, zvyklostech, vyzkoušíte chuťomalebnost místní kuchyně i kvalitu piv, zjistíte zda, kde a za kolik jsou k dispozici WC.

Namítnete: vždyť je to vše dnes již na internetu? Konkrétní praktické údaje jistě ano, ale okolnosti zjistíte až na místě. Co se na obrazovce počítače zdálo zářivě čisté a jedinečné, je ve skutečnosti jen několik centimetrů vysoká soška; velikost paláce minojského Knóssu na Krétě a řádění Minotaura, bájného stvoření, napůl člověka, napůl býka, pochopíte až při vlastní návštěvě.

Dalším způsobem, jak proniknout do tajů dané země je návštěva jejich Travel Marketu - veletrhu, který přibližuje zemi přímo ústy a materiály jejich představitelů. Zvláště alpské země, Rakousko a Švýcarsko, jdou v tomto ohledu příkladem.

Rakouská centrála pro cestovní ruch pořádá každé dva až tři roky pracovní setkání zástupců stovky cestovních kanceláří pod názvem Rakouská akademie. Do vybrané lokality, kde se akademie odehrává se sjede několik desítek rakouských nákupčích, kteří představují své město, oblast, národní park nebo třeba jen hotel či vyhlídkovou věž. Zahrnou vás spoustou papírových materiálů (plány, prospekty, informacemi, v poslední době však hlavně CD či DVD). Organizátor workshopu ("pracovního nákupu") organizuje dokonce soutěž, kde vítězem se stává cestovní kancelář, která se dokáže v daném čase seznámit s co největším množstvím destinací pořadatelské země. Akademie bývá doplněna společenskými akcemi - sáňkováním na trase dlouhé několik kilometrů, společenskými rauty, cesty s loučemi za svařeným vínem, vědomostními soutěžemi a jinými kratochvílemi. Na závěr zodpovídají frekventanti akademie na všetečné otázky hodnotícího testu; čerství specialisté - znalci Rakouska obdrží na atraktivním místě (třeba na hřebeni Dachsteinu) diplom, kterým organizátor akce potvrzuje, že její frekventanti úspěšně zvládli školící program a získali oprávnění používat titul Specialista na Rakousko.

Švýcarská centrála cestovního ruchu zase každoročně pořádá Schweiz Travel Market, setkání stovek reprezentantů cestovního ruchu z celé Evropy. Letošní akce proběhla v květnu v Basileji. Ve zdejším veletržním prostoru předvedli Švýcaři dokonale připravený maratón schůzek, setkání, společenských akcí, exkurzí . … jednotlivé akce šlapaly jak jejich pověstné hodinky nebo vlaky. Zájemci z jednotlivých zemí si mohli týdny předem po internetu sjednat schůzky se svými švýcarskými partnery a rozvrhnout si tak harmonogram jednotlivých schůzek. Odměnou jim byly nejen aktuální informace a materiály z Bernu, Matterhornu či Ženevy, obvykle nás však prodejci obdarovali nějakým charakteristickým místním doplňkem: šálou, čokoládou, čajem apod. A získané materiály nám zabalili do krabice a letecky poslali do Čech! A kdybyste zažili skvělý švýcarský catering!

Nedílnou součástí veletrhů bývají "objevitelské" cesty po dané zemi dle vlastního výběru; pořadatelé dělají vše a hradí veškeré náklady na dopravu, ubytování a stravu, aby vás dostali třeba právě na nejvýše položenou železniční stanici v Evropě Jungfraujoch, (3 454 metrů) či na vyhlídku na Shilthornu.

A nezbývá než po návratu do Čech procitnout, prolistovat vzpomínkami, přehrát si fotopříběhy, zalistovat v katalozích nejbližších konkurentů a pak se pokusit připravit pro vás příběh třeba o jedné hoře, která se tyčí kdesi v (ne)dalekém Švýcarsku zasazený do cesty alpskou krajinou.

 

Cestujeme do Středomoří s cestovní kanceláří

Doba dovolených se opět blíží, a protože Češi cestují rádi a stále více, ekonomice se několik let po sobě daří, lidé mají více peněz, posiluje česká koruna,… není divu, že s cestovními kancelářemi vyjede každoročně více než jeden a půl milionu turistů do zahraničí na dovolenou.

Na českém trhu dnes operuje více než 800 cestovních kanceláří a dvojnásobek cestovních agentur, počet jejich úpadků je v posledních letech minimální, díky vyrovnanému konkurenčnímu prostředí v tomto segmentu trhu, trvalému přebytku nabídky nad poptávkou, levnému euru a dalším příznivým faktorům, poskytují rozmanitou nabídku zájezdů za slušné ceny, ve které se jednotlivec někdy jen těžko orientuje. Proto několik rad při nákupu zájezdu u cestovní kanceláře.

V první řadě je dobré skloubit své záměry s nabídkou cestovek. Pokud cestujete pravidelně, máte již jistě vytypovaný okruh svých "oblíbených" cestovních kanceláří, příp. agentur a jdete "za kořistí" takříkajíc na jisto. Pokud rodinná rada rozhodla, že se letos poletí do Bulharska, Tuniska, na řecké ostrovy či pojedete do Chorvatska, zvolili jste frekventovaný region typické letní dovolené českých rodin - do těchto destinací směřuje až třetina českých návštěvníků, doba návštěvy je zpravidla ohraničena polovinou června (to již je voda v Jadranu i dále na jihu dostatečně prohřátá) a druhou polovinou září (před nástupem podzimních monzunů a s nimi přicházejících dešťů).

Vybíráte-li u velkých cestovních kanceláří, zpravidla vás zahrnou širokou nabídkou standardních zájezdů, uspokojí váš požadavek na termín i rozsah služeb, jako jedinci však zůstanete no name rodinou. Většinu cestovních kanceláří však tvoří pouze několik kreativních pracovníků, desítky zaměstnanců jsou spíše výjimkou, nabídky přesto nebývají jen úzce zaměřené (specializace na jeden dva typy zájezdů, např. poznávací, cyklozájezdy, vodácké), itineráře zájezdů bývají obvykle propracovanější, přístup k vám, klientům více osobní. Malé cestovní kanceláře se navíc sdružují, stejný zájezd za stejných podmínek naleznete hned v několika katalozích (a prodává jej zpravidla několik set dalších subjektů).

Fenoménem dneška, nejen na vyhledávání vhodných zájezdů, je internet, klasikou zůstalo doporučení kamarádů, známých, přátel, příp. vlastní zkušenost. Další kroky již bývají standardní - rezervace zájezdů.

Před ní však několik doporučení. Svoji návštěvu můžete telefonicky či e-mailem anoncovat a zároveň si vybraný zájezd zarezervovat. Zjistíte, zda je ve vámi uvažovaném termínu volno, z chování pracovníků na druhém konci linky si učiníte první představu o budoucím partnerovi dovolené, zároveň zjistíte úroveň "vebových" stránek a zda můžete očekávat některou z oblíbených slev - dříve to byly hlavně oblíbené last minuty, v poslední době, mj. i díky i rozsáhlé medializaci spíše slevy za včasné zaplacení; slevu můžete dostat i jako věrný klient, účastník soutěže apod.

I tady platí, že kdo dříve platí, méně platí (nejedná se jenom o absolutní rým Járy Cimrmana),… na poslední chvíli nemusí být místo ve vysněném zájezdu právě pro vás. A to by jistě rodina nepřežila a vy jako objednavatel byste mohl klesnout v jejich očích!

Při vlastní návštěvě vybrané cestovní kanceláře je dobré sledovat následující okruhy zájmu:

* V prvé řadě se sami přesvěčte nebo vzneste dotaz, zda je cestovní kancelář pojištěná proti úpadku, ukládá ji to zákon č. 159/99 Sb. Informaci zjistíte snadno na portálu některé z pojišťoven, které cestovní kanceláře pojišťují, snadněji přímo na internetových stránkách cestovních kanceláří, pokud přesto neuvěříte, nechte si ukázat pojišťovací certifikát nebo si do příslušné pojišťovny přímo zavolejte. * Zda cestovní kancelář pořádá zájezd do dané destinace poprvé či opakovaně již několik let; pracovníci by vám měli věnovat podrobnější informace, než jaké jste nalezli v katalogu, trasu vám popsat, případně ukázat foto či jinou obrazovou dokumentaci. Zájezd by měl "zapadat" do programové skladby ostatních typů zájezdů, které cestovní kancelář pořádá. Vyptávejte se korektně ale dostatečně, abyste získali co nejúplnější představu o vaší cestě. Pokud prodavači cestovní kanceláře neznají nějaký detail cesty, měli by požadovanou informaci dodatečně zjistit a vám ji zavolat či napsat. * Obzvlášť "zákeřné" bývají pro pracovníky cestovních kanceláří dotazy typu: zda vybranou destinaci osobně navštívili či se zájezdu zúčastnili. Obecně platí: čím nižší bývá vzdělání klientů, tím větší bývají požadavky na materiální zabezpečení (například zda umývadlo v apartmánu je v nerez provedení, ceny v nejbližší restauraci apod.). Vzdělanější člověk se obvykle ptá na možnosti, které mu daná destinace umožňuje, detaily a varianty programu, aby si sám vytvořil programové domino. * Ubezpečte se, co vše je a není v základní ceně, druh a typ dopravy, kategorie hotelu, jaký druh pojištění apod., co se dá pořídit za příplatek (jednolůžkový pokoj, večeře, ochutnávka vína, projížďka po moři apod.), případně kde mohu ještě na místě ušetřit, někde mohu uplatnit svůj řidičský průkaz, jinde diplom lékaře. * Než podepíšete cestovní smlouvu, pečlivě ji pročtěte, zda má všechny obvyklé náležitosti a nezapomeňte prostudovat i smluvní podmínky, které obvykle bývají dlouhé a jsou psány tím nejdrobnějším písmem. Většina bodů v podmínkách uvedených vám bude připadat známá, rozhodně nevynechejte bod stornopoplatky a zauvažujte o pojištění na storno. * Pozor! Zájezd je obdobně jako vstupenka na představení službou, začínající konkrétního dne, který je ve smlouvě vyznačený a každé odstoupení ze zájezdu stojí úsilí sehnat za sebe buď náhradníka, uplatňovat vrácení části peněz u pojišťovny nebo prodejce zájezdu. Rozhodně lepší je předem zvážit, zda se zájezdu opravdu mohu zúčastnit. * Nedílnou součástí podpisu smlouvy je obvykle složení zálohy, tím je potvrzeno, že to s cestou myslíte vážně. Doplatek budete hradit pravděpodobně až několik týdnů před odjezdem (tedy také třeba i za půl roku).

A nyní pro vás nastává radostní chvíle, pozvat svou milou nebo milého ke stolu, otevřít láhev vína, slavnostně vyhlásit sladké překvapení a společně se připravit na vysněnou cestu.

Jak vybrat dovolenou a neplatit zbytečně

Miroslav HrdličkaPraha - Jak pořídit dovolenou a neplatit za ni zbytečně moc? Kdy je nejvhodnější doba zajít do cestovní kanceláře? A kdy je dobré shánět cizí měnu? Možností výhodného nákupu zájezdu do vysněné destinace se nabízí hned několik. Tu první jste možná již propásli nebo jste zaváhali a zájezd už máte v kapse. Cestovky poskytovaly nejrůznější předvánoční či lednové slevy, minulý týden i slevy na veletrhu Holiday World 2007 - největším středoevropském prodejním veletrhu cestovního ruchu.

Už máte zájezd v kapse?

V posledních několika letech se rozšířil trend nákupů "na první moment" (first minute). Tedy v době, kdy cestovní kanceláře přišly s nabídkou zájezdů na další sezónu. Takové nabídky jsou typické pro listopad, někdy i prosinec. V předvánoční době je nabídka zájezdů nejširší a navíc můžete svou dovolenou pořídit se slevou přesahující i 20 procent. V této době jsou cestovní kanceláře obvykle i vstřícnější k rozdělení plateb za zájezd do více záloh. Často záleží s jakým předstihem zájezd kupujete. U zájezdů s odjezdem nebo odletem až na podzim se může jednat o zálohu nižší než 30 procent z celkové ceny zájezdu. Určitou nevýhodu představuje skutečnost, že investujete část prostředků na dovolenou s předstihem několika měsíců, termín dovolené je pevně zafixován dlouho dopředu a jen obtížně a nebo s určitou finanční ztrátou můžete případně měnit plány.

Pozor, je tu štika sezóny!

Nemusíte však zoufat, slevy existují dále, podobně jako u jiných komodit zboží a služeb fungují celoročně. Co se nedaří prodat v řádném termínu (tedy do hájené doby před odjezdem zájezdu), nabízejí cestovní kanceláře a agentury v posledních týdnech před odjezdem či odletem v takzvaných lastových nabídkách, tedy se slevou někdy i výraznou v řádech desítek procent. O některé atraktivní zájezdy bývá tradičně velký zájem a jsou brzy vyprodané, jiné se ukáží jako štika sezóny. S blížící se sezónou mnohé cestovní kanceláře zlevňují určité zájezdy nebo destinace, kde ještě mají volné kapacity. Rozhodně se však nezlevňuje celoplošně. O některé atraktivní zájezdy bývá tradičně velký zájem a jsou brzy vyprodané, jiné se ukáží jako "štika sezóny". Zájem o ně často vyvolají média v reakci na prohlášení čelních představitelů té či oné země ("Do deseti let postavíme nový ostrov pro turisty", vypustili třeba do éteru nedávno Slovinci), významná kulturní nebo sportovní akce v zemi (MS ve fotbale v Německu v loňském roce). Příklady jsou ale i opačné - násilnosti na předměstí francouzských měst v závěru roku 2005 snížily turistický rating Francie pro celý další rok.

Domluvte se s přáteli

Ušetříte i v případě, kdy vás cestuje více, jste rodina s malým dítětem, nebo skupinka přátel. Pokud seženete více známých či kamarádů, cestovka vám zpravidla vyjde vstříc ve vašich požadavcích a připraví vám zájezd takzvaně "na míru" v termínu, hodící se právě vám, sestavili jste jej, vymezili jeho rozsah i finanční limit, který chcete na cestu obětovat. Zpravidla jako organizátor cestujete zdarma nebo s výraznou slevou. Ušetřit můžete i jinak. Přestože v poslední době sílí tendence, aby cena zájezdu byla konečná včetně všech příplatků (letištních, palivových aj.), přesto se nevyhnete různým příplatkům za fakultativní akce. Společné večeře, vstupné do vybraných objektů, které je nutné rezervovat předem, přelet nad Grand Canyonem, laserová show u pyramid v Gíze a podobně. Často se však dá rozhodnutí o účasti na těchto speciálních akcích posunout bezprostředně až na místo samotné, kdy již máte za sebou část zájezdu, udělali jste si určitou představu o kultuře navštívené země a nejste tolik lačni po novém adrenalinovém zážitku.

Kreditku nebo hotovost?

Rovněž platí, že valuty, které si na zájezd předem vyměníte ve směnárně, zpravidla hravě na cestě utratíte. Zvláště když cestujete do nějaké exotické země, odkud přece nebudete vozit rupie či bahty, leda tak jako suvenýr! Vyplatí se proto s sebou vozit naditou kreditní kartu, i když V případě, že citlivě zvážíte své finanční možnosti a skloubíte je s vašimi představami, můžete prožít pohodovou dovolenou. Využijte proto doby do přijetí eura, někdy za pět let již budete v blízké cizině platit ze stejného sektoru vaší peněženky, z jaké si dnes opatřujete základní živobytí či spotřební zboží. A nyní již nezbývá než vzít do ruky kalkulačku, sesypat své sny do barevného vaku představ, vybrat z něj ten nejbarevnější a vyrazit na vysněnou cestu.

Most u Remagenu

Blíží se poslední dějství druhé světové války na západní frontě. Vojáci postupující zvláštní jednotky americké armády pod vedením kapitána Hartmana dostávají rozkaz dobýt poslední nezničený most přes Rýn v neporušeném stavu. Vojáci Wehrmachtu na druhé straně mostu dostávají jiný rozkaz - udržet most co nejdéle a poté jej vyhodit do vzduchu.

Tak začíná scénář jedněch z posledních bojů druhé světové války na evropském kontinentě. Ústřední postavu představuje Ludendorfův železniční most v Remagenu. Stojí jen několik desítek kilometrů jižně od Bonnu. Byl postavený za první světové války, aby bylo možné zásobovat západní frontu vojskem a materiálem. Generál Eisenhower se o něm vyslovil: "Tento most je vyvážen zlatem!" Američané tehdy operovali v prostoru Euskirchenu, vzdáleném jen 38 kilometrů severozápadně od Remagenu, a postupovali proti polevujícímu německému odporu rychle na jih. Neustále útočili, zabrali německý muniční sklad ve Rheinbašském lese a vesnice Rheinbach a Meckenheim-Stadt. Projeli údolími mezi příkře se svažujícími vinicemi a dosáhli netknuté vesnice na Rýnu, ve které z oken visely improvizované americké vlajky.

Němečtí zajatci v Remagenu vypověděli, že Němci vyhodí most do povětří ve čtyři hodiny odpoledne. Major Deevers proto krátce předtím, než německá hlídka zapálila nálož, poslal jednu ze svých rot k mostu, aby jej zbavila náloží. První vůz, který přejel přes most, byla sanitka řízená protestantským kaplanem W. T. Gibbsem z Arkansasu. Němci byli již tak zdeptaní, že se někteří dostali přes řeku z východu na západ a vzdali se spojencům.

Most byl prvním přechodem přes Rýn, jenž se spojencům podařilo v roce 1945 získat. Padl americké armádě do rukou sice v použitelném stavu, přežil i následné zoufalé útoky Luftwaffe, která se jej snažila vyřadit všemi dostupnými prostředky, včetně těžkotonážních bomb a rádiem řízených bombardérů Mistel, naložených trhavinou. Co ale nevydržel, byl extrémní provoz, kterým ho americká armáda zatížila ve snaze rozšířit předmostí na východním břehu a po několika dnech, 17. března se pod vahou tanků zhroutil. Zahynulo při tom 25 vojáků, těla 18 obětí se nikdy nenašla. O dvacet tři let později, v roce 1968, natáčel americký režisér John Guillermin v Československu o tehdejší události válečný velkofilm Most u Remagenu. Film se převážně točil na mostě přes Vltavu v Davli a ve starém Mostě určeném k demolici. Uprostřed natáčení vtrhla do Československa vojska Varšavské smlouvy a jen několik kilometrů od Prahy narazila na "vojska NATO"! Moc ideologie tenkrát ne zvítězila nad silou valut, film se dotočil a získal kladné ocenění od publika i odborné recenze nejen pro skvělé výkony hvězd té doby (Georgie Segal. Robert Vaughn), skvělpi Bernsteinovu hudbu, ale vyvážený pohled na situaci na obou stranách bojiště na konci druhé světové války; v malých rolích si zahráli i čeští herci, např. Rudolf Jelínek nebo Vít Olmer.

Do dnešních dnů se z mostu dochovaly na obou březích Rýna strážní věže, lemující nájezdy na most, samotné zbytky nájezdů a na východním břehu zazděný vjezd do tunelu, posledního stanoviště německé obrany. Ve věžích na západním břehu je umístěna malá expozice připomínající historii mostu, jeho stavbu, válečnou historii, ale i čtyři vojáky Wehrmachtu, kteří byli, poté co most padl do rukou spojenců, zastřeleni za zradu. Téměř každé americké muzeum zaměřené na události z druhé světové války ukrývá ve svých sbírkách alespoň jeden kámen z Remagenského mostu.

Svatební noc v rokokovém zázraku?

Proč ne – třeba na zámku Nové Hrady!

Chcete se vdávat či ženit na zámku, a ke všemu rokokovém? A strávit tady svatební noc? Vaše přání může být beze zbytku naplněno, vydáte-li se do východních Čech, 15 km západně od Litomyšle, do odlehlé krajiny severních okrajů Žďárských vrchů poblíž chráněného přírodního útvaru Toulcovy maštale, viz  www.mastale.cz.

Původně tady stál gotický hrad, vlastně dva – tvrz, která střežila kolonizační obec poblíž benediktinského kláštera, a nový hrad, který zde nechal vybudovat po husitských válkách Zdeněk Kostka z Postupic. Na výstavbu hradů již pozdní doba, ale obydlen byl až do poloviny 18. století francouzským rodem de Chamar?.

Tehdy měl Jan Antonín Harbuval de Chamar? o svém bydlení zcela jiné představy, a proto nechal v letech 1774–1777 vybudovat podle stavebního návrhu Josefa Jägera zámecký areál ve stylu francouzských venkovských sídel vysoké aristokracie - zámek měl být výjimečný nejen půdorysem, ale i rafinovaností francouzského rokoka, ve střední Evropě zcela ojedinělé!

Vstupní brána a následná francouzská zahrada s fontánami a broderií ze stříhaného zimostrázu vás uvede k hlavnímu vchodu do zámku. Vystupuje pod balkonem v prvním patře, celá centrální část zámku vrcholí honosným štítem převyšujícím okolní střechy. V přízemí zámku objevíte expozici nábytkového umění od baroka po kubismus ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea. V okolí hlavní budovy prošly rekonstrukcí správní budovy, špýchar a rokokový altánek, ve výstavbě je druhé nádvoří zámku, zahradní domek a zámecký penzion. V budoucnu by měl celý renovovaný zámecký komplex sloužit jako reprezentativní společenské, kulturní a turistické centrum a znovu nabýt pověsti jedné z nejvýznamnějších a nejatraktivnějších památek celého regionu.

Pro své jedinečné architektonické kvality i umístění ve venkovském prostředí bývá někdy zámecký komplex označován české Versailles (nebo malý Schönbrunn).

A svatební obřad? Trvá zhruba 30 minut, odehrává se ve slavnostním sále, největší a také nejzdobnější místnosti na zámku. Se svými 130 metry čtverečnými zabírá celou hloubku zámecké budovy, štukatérské práce v čistě rokokovém stylu byly provedeny pokračovateli Braunovy východočeské sochařské školy.

Svatbu si můžete objednat i pod širým nebem v nově vybudovaném amfiteátru navazujícím na zadní nádvoří zámku (kopie barokního zeleného divadla); následná hostina se může odehrávat v zámecké restauraci nebo banketním sále v přízemí zámku. A zpestření svatebního dne - jízda kočárem s koňským spřežením, slavnostní fanfáry žesťového tria či kvarteta nebo večerní ohňostroj.

Na svatební noc se nezapomíná! Můžete ji prožít v jedné ze soukromých zámeckých komnat, speciálně upravené a vyzdobené přímo pro tyto účely. Následující den je snídaně podávána v zámecké jídelně.

Zámek v r. 1997 zakoupili manželé Kučerovi z Prahy a postupně mu vracejí původní podobu, jeho část si můžete prohlédnout v hlavní sezóně (květen–září) každý den mezi 10.–16. hodinou, mimo sezónu se doba zkracuje, lépe je se objednat. Součástí prohlídky je mj. přednáška o historii zámku, jeho probíhající rekonstrukci i návštěva hlavního rokokového sálu.

Malá galerie se nachází ve skvělé zámecké cukrárně – tento prostor je určen každému zájemci o volnou či uměleckou tvorbu. Na zámeckém nádvoří naleznete i restauraci s otevřeným grilem na přípravu jídel, ve sklepních prostorách vinotéku a malým lávovým krbem. Více na  www.nove-hrady.cz/zamek.

Oslavy na švýcarských vinicích v Lavaux

Byly to grandiózní oslavy, na které se dlouho ve světě nezapomene! Víno ceněných odrůd a oblíbených značek Chasselas, Gamay či Pinot noir teklo plným proudem, 31 alpských hornistů se na břehu Ženevského jezera semklo v jediném šiku, aby pod taktovkou sympatické dirigentky zvěstovalo prostřednictvím 150 novinářů z celého světa a dalších hostů světu, že prosluněné vinice Lavaux nad Ženevským jezerem (francouzsky Lac Léman) byly v roce 2007 zařazeny na seznam kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Novináři absolvovali před vlastním oslavami jednu z několika tématicky zaměřených studijních cest po Švýcarsku, předmětem zájmu se stalo nejen víno, ale i třeba výroba sýra nebo tradiční švýcarská gastronomie. Účastníci zažili večeři ve stylu Cäsara Ritze, švýcarského rodáka pokládaného za zakladatele novodobé gastronomie ("král hoteliérů a hoteliér králů"), zúčastnili se výroby místního sýra a tradičních řemeslných dovedností - transportu osob v ručních nosítkách, halekání do údolí pomocí jakési dřevěné trouby nebo vypalování symbolů do dřevěných letokruhů, které si před tím sami odřízli z kmene stromu.

Po několika dnech se novináři a hosté shromáždilI na nádvoří tajemného hradu Chillon na ostrohu nad Ženevským jezerem, kde byly oslavy zahájeny. Následovala plavba parníkem ve stylu Belle Epoque La Suisse po Ženevském jezeře, kde moderátorem plavby nebyl nikdo jiný než básník Igor Ustinov, syn slavného herce Petra Ustinova se závěrečných velkolepým ohňostrojem nad jezerem.

Vinná réva se pěstuje na prosluněných jižních svazích nad Ženevským jezerem v kantonu Vaud od dob Římanů, vliv slunce se zde projevuje hned ve třech podobách: přímými paprsky slunce z nebe, jejich odrazem ze Ženevského jezera a z vyhřátých kamenných zdí okolo vinic. Množství slunečních paprsků, půda bohatá na minerály (molasa) a dlouhodobá tradice místních vinařů si vysloužily mimořádné postavení, které bylo letos korunováno mimořádným úspěchem - zápisem na listinu světového dědictví UNESCO.

Zápisu předcházela usilovná práce několika desítek odborníků, kteří po dobu několika let pečlivě shromažďovali podklady pro zpracování nominace, aby je mohli v roce 2005 předložit švýcarskému federálnímu úřadu pro kulturu, který žádost potvrdil a poté švýcarská vláda podala nominaci na UNESCO. Pařížský komisař poté prověřil situaci přímo na místě a následně na přelomu června a července letošního roku na 31. zasedání výboru Světového dědictví v Christchurch na Novém Zélandě byly vinice přijaty k zápisu.

Vinnou révu tady stále sklízejí ručně místní společně s brigádníky z Francie či Portugalska (zde končí vinobraní dříve) hrozny střihají, ukládají do beden a v krosnách na zádech transportují k přistaveným valníkům. Tam, kde není možný pohyb člověka, zastoupí jej vrtulníky - až 800 kg těžké pytle s vinnými hrozny putují vzduchem zavěšené na laně. Odpad slouží jako hnojivo na farmách.

Region není známý jen díky produkci znamenitého vína; na břehu Ženevského jezera naleznete takové perly, jakými jsou třeba luxusní letoviska Vevey či Montreux, ve kterých pobývali osobnosti světové kultury, jakými byli třeba Freddie Mercury, Frank Zappa, Lord Byron, Mary Shelleyová, Lev Nikolajevič Tolstoj, Igor Stravinskij v Montreaux složil slavnou programní symfonii Svěcení jara, Ch. Chaplin si ve Vevey v ústraní užíval pohody posledních 25 let života. Na opačném konci Vevey objevíte elegantní Corbusierovu Jezerní vilu, kterou slavný architekt nechal postavit v roce 1924 pro své rodiče.

A že neseženete žádné víno u nás? Na export putuje jen minimum produkce, vše ostatní zkonzumují Švýcaři doma (a to mají k dispozici víno i z dalších vinařských oblastí Švýcarska). Zkrátka – proti gustu žádný dišputát!

Pokud se do oblasti vydáte sami, září je vhodná doba. Z Prahy létají pravidelné spoje do Ženevy nebo Curychu, možný je i autobusový spoj, příp. jízda vlastním nebo vypůjčeným autem. Po Švýcarsku se jezdí na Swiss Pas, který funguje na kterýkoliv kilometr z více než 20 000 železničních nebo autobusových spojů či lodních linek.

Termální bazény, hit našich sousedů

Miroslav HrdličkaPoprad - Slovensko se snaží. Prezentuje se jako nový evropský tygr, jeho ekonomika vykazuje pozoruhodné výsledky, kurz nejen vůči české koruně posiluje, stává se největším evropským výrobcem automobilů na osobu. Češi ho vlastně nikdy neopustili. V počtu výjezdů českých turistů do zahraničí si Slovensko drží druhou pozici - téměř půl milionu Čechů každoročně navštíví našeho východního souseda. Více turistů zamíří již jenom do Chorvatska. Rovněž Česká republika je pro Slovensko z hlediska cestovního ruchu prioritním trhem. Každý třetí návštěvník této země pochází od nás.

Je z čeho vybírat

Specifikem českých turistů jsou individuální turisté, tedy ti, kteří přijeli vlastním vozem, mají zájem poznat slovenské hory, kulturní a sportovní akce, vykoupat se v některém z početných termálních bazénů. A je z čeho vybírat. Největší areál vodní zábavy ve střední Evropě Tatralandia nabízí 21 tobogánů a skluzavek, 9 bazénů a bezpočet dalších atrakcí, mezi které patří velkolepý nafukovací svět Bubble City, dobrodružné bludiště Labyrint Planet, vodní nebo rozbouřené moře, trampolíny, Pavoučí hrad, Mini-Tarzania pro děti a spousta dalších atrakcí. Nedaleko ležící Thermalpark Bešeňová, celoročně nabízí koupel v krytých i venkovních bazénech, pobyt v saunách, masáže, vitální centrum s tapidáriem a whirpoolem, řadou bazénů pro dospělé a děti, horský potok s mlýnským kolem i nadstandardní ubytovací a stravovací kapacity.

Macerace ve vodní lázni

Aquacity Poprad nabízí svět plný relaxace a zdraví formou uvolňovacích terapií. Bazén olympijských rozměrů nabízí subtropický ráj, točený tobogán i Ďábelskou jízdu dlouhým tmavým tunelem s laserovým osvětlením. Zatím poslední otevřený vodní komplex našich východních sousedů patří Wellness centru Patince - dříve nejjižnější místo Československa, dnes nejnovější areál vodních radovánek na Slovensku. Areál zahrnuje netradiční akvapark a Wellnesshotel. Návštěvníci mají možnost zažít kromě koupelových technik vířivky, sedací bazén, finské, bylinkové nebo parní sauny, Kneiplovu koupel, ledovou místnost, různé druhy masáží i polévání studenou vodou z visícího džberu či zažít intimní atmosféru zdejší jeskyně nebo vodního hřibu. Vodní plocha je dostatečná pro celodenní řádění, doprovodné služby pro dávkové slunění (k dispozici sluneční louky, solaria) či relaxování na některé z plošin areálu nebo aktivní pohyb v protiproudu rychlé vody. Každý den vychází pro návštěvníky informační bulletin s aktuálním přehledem o dění v areálu i mimo něj. Můžete se dostatečně "vymacerovat" ve vodní lázni nebo navštívit některý z termálních lázní v okolí nedaleký Velký Meder se stal rájem zejména pro české turisty. Termální lázně nabízejí své služby v nedalekém Štúrově nebo maďarském Györu.

Top of Europe:

– výlet na nejvýše položenou železniční stanici Evropy

Tam prostě musíte jet! Životní zážitek! Nejvyšší železniční stanice Evropy!

Celých 3454 m nad mořem a společnost vám dělá trojice majestátních vrcholů nad vámi: Mönch (Mnich, 4099 m) - Eiger (3790 m) a Jungfrau (Mladá paní, 4148 m). Populární (ale také nejdražší) horská železniční trať v Evropě; vlak se nejprve plouží svěží zelenou krajinou z Grindelwaldu nebo Lauterbrunnenu do horského sedla Kleine Scheidegg ve výšce 2061 m nad mořem. Již dolní úsek je po konstrukční stránce raritou, trasa vede strmými tunely, občas kopíruje spádnici svahu.

Mezi indickou výpravou jsme téměř raritou, Indové neustále chrchlají, aniž by si zakrývali ústa, jakoby si připomínali cestu po domácích himálajských stezkách.

Na pastvinách se pasou krávy, švýcarskými inženýry zvlášť vyvinuté "levosvahonožky", jednoduše mají levou přední a levou zadní nohu kratší, aby lépe spásaly alpské louky a elegantně se pohybovaly po vrstevnici proti směru hodinových ručiček.

Nevěříte? Pak můžete spatřit kromě "pravosvahonožek" (princip si pravděpodobně odvodíte sami) i předo a zadosvahonožky. Ty první postupují přímo po spádnici nahoru, druhé naopak dolů….

Dobře nevěříte,…. švýcarští inženýři pravděpodobně někde udělali chybu! Pohled na pasoucí se dobytek záhy vystřídá nekonečná strmá cesta tunelem pod masívem Eigeru a Mönchu. Patří mezi technické skvosty Evropy - stavba 9 km dlouhé trati započala již na konci 19. století a trvala dlouhých 16 let. Během cesty vlak dvakrát zastaví - první zastávka Eigerwand umožní úžasný výhled dolu do údolí, druhá skýtá nádherný pohled na ledové moře, které se plazí z vrcholku hory.

Několikrát polknete, neboť tlak vzduchu výrazně klesl a již zastavujete v podzemním nádraží, jak jinak, v nitru hory.

Gratulujeme! Překonali jste výškový rozdíl 1393 m. Vrcholová stanice nabízí několik atrakcí: vybrat si můžete třeba nejprve ledový palác, kde vás potěší tučňáci, lední medvědi či skvěle vyvedení orli a to vše z pravého ledu v hloubce deseti metrů.

Neopomeňte se zastavit v Síni svobody před tabulí se jmény prezidenta Masaryka nebo Jana Palacha. Ledovým tunelem se můžete dostat až k ledovci. Je to sen či skutečnost?

Na vyhlídkovou plošinu, o sto metrů výše, se dostanete superrychlým výtahem. A jste na vrcholu - číslice 3571 vás nenechá na pochybách, že jste dosáhli svého cíle. Čeká vás velkolepý výhled třeba na největší alpský ledovec Aletschgletscher, jeho délka 22–26 km i plocha 170 km2 kolísají, od r. 2001 je zapsán v seznamu světového dědictví UNESCO.

Za skvělé viditelnosti můžete směrem na východ spatřit německý Černý Les (Schwarzwald), západním směrem francouzské Vogézy, kdesi na jihu dohlédnete do Itálie. Abyste však výhledu dosáhli, je třeba sledovat předpovědi počasí, příp. zavolat na linku počasí v sedle Jungfraujoch +33 855 10 22.

Jakmile se pokocháte neuvěřitelnými pohledy, vyhledejte jednu ze tří restaurací, nechte si na zdejší poště dát vrcholové razítko, příp. si kupte originální suvenýr se symbolem Top of Europe. V omezené míře můžete podnikat pěší túry po místních stezkách - opatrnosti však nikdy není dost, uvědomte si, že nadmořský vzduch je v těchto výškách značně řídký a hlava se vám snadno zatočí. I ke Slunci to je trochu blíž - neopomeňte na nějaký zvlášť vhodný sluneční filtr.

Zpáteční jízdné vychází v současné době na neuvěřitelných 185 švýcarských franků, jednou z možností, jak trochu ušetřit je zlevněný Good Morning Ticket platný při použití prvního ranního vlaku někdy již po půl sedmé z Interlakenu,… na vrcholu bývá méně turistů, pohled na plující oblaka kdesi pod vámi budou rozhodně působivější. Další možností úspory je zdolat některé úseky pěšky v kombinaci s dalšími dopravními prostředky.

Tak ho tam pozdravujte, ten nejvyšší vrchol Evropy!

Umělecká řemesla a kouzlo Horní Lužice

Historické území ve východní části německé spolkové země Sasko se správními městy Budyšín a Zhořelec leží tak trochu ve stínu zvučnějších saských jmen jakými jsou třeba Drážďany či Míšeň. Tento neprávem opomíjený kraj (Oberlausitz) býval cílem expanze franských a saských feudálů, později českých panovníků, s vlastním písemnictvím, svébytnou kulturou a životem.

Již příjezd z Čech sem není jednoduchý, sotva za Ještědem opustíte rychlostní komunikaci, následuje nekonečná jízda přes Chrastavu a Grabštejn a to nemáte jistotu, jestli neskončíte v polské části Lužice.

Zhořelec (Görlitz) je výstavné upravené město s honosnými čerstvě natřenými fasádami domů, na rozdíl od jeho polského protějšku (Zgorzelec), od něhož město dělí jen silniční most přes Lužickou Nisu, který doslova nikam nevede. Nedaleko něho se nachází nejvýchodnější německá restaurace Vierradenmühle, degustační zážitek můžete umocnit obdivem zdejší turbíny viditelné v podlaze mlýna.

Procházka po Zhořelci je plná kulturních překvapení: navštívit můžete např. uměleckou dílnu malířky porcelánu paní Klinger, která zdobí své výrobky v duchu míšeňské školy; místní archivář pan Hoche Vám zase předvede vzácné středověké svitky listin podepsané českými králi; německá a česká kultura se zde zkrátka vždycky vzájemně ovlivňovala. Předvánoční atmosféra zdejšího krásného secesního obchodního centra (nejstaršího svého druhu v celém Německu) jenom podtrhuje půvab města.

Ani okolí města není bez zajímavostí, v nedalekém uměleckém mlýnu Ludwigsdorf vám k nezapomenutelnému gastronomickému zážitku předvedou svérázné divadlo, svezete se v mechanickém výtahu a na závěr vám předvedou chod mlýna v plné parádě.

Opravdový dobrodružný zábavní park s prvním ubytováním hotelového typu se nachází poblíž Einsiedelnu; zatímco pro děti jsou připraveny různé sportovní aktivity v "přízemí" parku, dospělí mohou odpočívat v korunách stromů. Nevěříte?

Ve výšce několika metrů jsou ve stromoví zkonstruovány dřevěné pokojíčky pro celou rodinu, nechybí ani terasa s výhledem, po dřevěném mostě můžete navštívit svého souseda, nebo se vykoupat v pravé kádi, pod kterou se přikládá dřevem. Ta se pro změnu nachází dole. Jenom cena 160 € za pokojíček v korunách stromů nám připadá i na zdejší poměry trochu vysoká, byť se do něj vměstná celá rodina.

Poblíž nedaleké obce Rietschen se nachází živoucí muzejní vesnička, jedinečná soustava architektonických památek a živých řemesel: obdivovat můžete práci na tkalcovském stavu, mistrovskou dovednost zdejších sklářů, příp. se občerstvit pečivem právě vytaženém z pece v místní kavárně.

A co teprve návštěva v proslulém pernikářství v Pulsnitzu? Perník se zde vyrábí již od roku 1558, a fantazie zdejších mistrů, zdá se, nezná mezí.

Nedaleko druhého centra Horní Lužice Budyšína (Bautzen) se nachází pozoruhodný park dinosaurů. Pravěké příšery v životním měřítku můžete obdivovat v jejich původním přirozeném prostředí, stejně jako lovce o mnoho milionů let později. Park poblíž vesnice Kleinwelka doplňuje rozsáhlé přírodní bludiště a s artefakty z bývalé NDR: bakelit nechybí téměř na žádném exponátu, lesem občas zazní řízné německé marše z dob vrcholného socialismu, sami si můžete vyzkoušet funkci lesního telefonu - akustické trubky natažené mezi dvěma stromy, příp. se ztotožnit s lesními skřítky.

Potomci Lužických Srbů se snaží přilákat turisty na nevšední aktivity: oč jsou originálnější nápady, o to více chybí rozsáhlejší reklama, alespoň za hranicemi Německa.

V Dětenicích vaří kouzelné pivo lásky

Miroslav HrdličkaJičínsko - Středověk na vlastní kůži můžete zažít, pokud zavítáte do pozdně barokního zámku Dětenice na Jičínsku, jen pár kilometrů jižně od Českého ráje. Místo samotné pamatuje lov přemyslovského knížete Oldřicha, který tady nechal postavit ves na počest zbloudilých a opuštěných dětí. Ve 13. století zde stávala gotická tvrz, později vlastnila Dětenice řada rytířských rodů, z nichž rod Křeneckých z Ronova přestavěl gotickou tvrz na renesanční zámek, krátce jej vlastnil i Albrecht z Valdštejna.

Z části rozkraden

Zásadní přestavby do podoby, v jaké můžeme zámek obdivovat i dnes, se zámek dočkal za hraběte Jana Kristiána Clam-Gallase v letech 17621765. Krajinářský charakter parku pochází z roku 1820. Vlastnil jej i Řád maltézských rytířů, jako jediný zámek v Čechách. V době prvorepublikové zpřístupnil některé části stavitel Emanuel Řehák. Bohužel pro něj i pro zámek přišel rok 1948, objekt byl z větší části rozkraden. Soudruzi v něm zřídili dívčí zahradnickou, později internátní školu - ´pasťák´. V roce 1998 zámek koupili manželé Ondráčkovi, kteří jej po šetrné rekonstrukci zpřístupnili společně se zdejším pivovarem.

Ojedinělá sbírka zbraní

Dnes zdobí interiéry bohaté barokní a rokokové štuky, dobový nábytek, stylové hodiny, český křišťál, vzácné koberce, upoutají vás překrásné závěsy, květinová výzdoba či ojedinělá sbírka zbraní řádu Maltézských rytířů včetně unikátních lodních děl z bitvy o ostrov Rhodos (roku 1522) a sbírky loveckých trofejí. Součástí areálu je i zámecký pivovar, kde můžete obdivovat dobové sladovny, varny, laboratoře či ledárny. Pivo se dodnes vyrábí podle receptu z 18. století vařením na otevřeném ohni. Legenda vypráví o kouzelném pivu lásky, které loupeživému rytíři Arturovi vždy vařila nejkrásnější panna ve vesnici, kterou rytíř právě přepadl a v níž do vyjedení zásob zůstal. Pivo nechával uležet do příštího úplňku, kdy jej v hojné míře popíjel a ono mu dodávalo sílu nadlidské chuti na sex, a proto údajně páchal všechny násilnosti.

Recept rytíře Artura

Kdekdo chtěl vlastnit recept na výrobu kouzelného nápoje. Až mocný Beneš z Dětenic Artura a jeho družinu porazil, nechal ukrutně mučit a posléze nechal svou krásnou dceru ve starém sklepě pod zdejšími hradbami pivo vařit. Zdali je na legendě šprocha trochu, posuďte sami ve zdejší středověké krčmě, černá dvanáctka lásky se vaří dle receptu rytíře Artura v Dětenicích doposud. Asi vás nepřekvapí, že budete jíst rukama, veselá šenkýřka v dobovém kostýmu vám bude tykat, osloví vás "sedláku" či "selko", "rytíři" či "holoto bídná" a vůbec na drsnou staročeskou mluvu a různé legrácky si budete zvykat, " postarají se, abys poseděl na měkkém s plným břichem a pak odcházel chudší o pár zlaťáků". Z jídla pro početné družiny můžete ochutnat třeba Talíř pro chudého pocestného či Pro zazobaného sedláka, loupeživého rytíře či Hnát z exotického ptáka. Každý den kromě neděle a pondělí vás pobaví tanečnice na stolech, šermíři, žebráci, fakír či kejklíř, vrhač nožů na živý cíl.

Haló, taxi! Na zámek Loučeň, prosím!

Zámek i s rozsáhlým parkem naleznete na mapách i ve skutečnosti poblíž Nymburka, slabou hodinu jízdy z Prahy. Nejstarší zmínka o Loučeni sice pochází z roku 1223, ale to, proč se sem vydáte bezpochyby právě vy, pochází o půl tisíciletí později. Tehdy, v letech 1704–1713 Arnošt, hrabě z Valdštejna, nechal v těchto místech postavit zámek dle projektu F. M. Kaňky. Již o sto let později, v roce 1813, hostil loučeňský zámek rakouského císaře Františka I. a ruského velkoknížete Konstantina. To již zámek vlastnili Thurn-Taxisové a změnili barokní charakter zahrad na přírodně krajinářský anglický park. Následníci postupně zakládali cukrovary, poštovní sběrnu, ovocné školky, zavedli meliorace na polích, hlubokou orbu, postavili parní pilu, parní mlýn a dokonce i železniční trať.

Výraznou postavu na zámku představuje Alexandr Jan Vincenc Thurn-Taxis, člověk vzdělaný, s velkým srdcem, v nedalekých Jabkenicích hostil i Bedřicha Smetanu, který se mu odvděčil složením dueta Z domoviny. Alexandr byl i podnikavý (za jeho života byla například do zámku zavedena elektřina z vlastní energetické stanice) a zcestovalý - několikrát navštívil Afriku a Kanárské ostrovy. Když v roce 1939 zemřel došlo k rozdělení panství na dvě části - mcelskou a loučeňskou. To již byl deset let zámek zpřístupněn veřejnosti. Čekala jej však temná budoucnost. Na konci druhé světové války byl nejprve zkonfiskován, později zde bylo z vůle státní moci otevřeno výcvikové středisko ČSD, ve kterém se budoucí výpravčí učili svému řemeslu. Až teprve na začátku nového tisíciletí zámek získala akciová společnost Loučeň, která jej v magický den, 7.7. 2007, představila veřejnosti.

A že je na co se dívat! Anglický park na ploše 16 ha patří nejen mezi nejlépe dochované u nás (a první svého druhu), ale představuje návštěvníkům unikátní soubor labyrintů a bludišť vybudované podle projektu světoznámého architekta Adriana Fischera. Seznámit se tak můžete s buxusovým či tisovým bludištěm, hlava se vám zatočí při bloudění v jednom kruhu dlážděného bludiště, rychlost a hbitost si prověříte v provazovém bludišti, palisádové bludiště využijí děti na schovávanou. Mezi labyrinty vynikají desítky zemních svítidel světelného labyrintu, které trasují cestu k jeho středu v denních i nočních hodinách, kamenný labyrint navozuje atmosféru, jakoby tady byl odjakživa.

Vlastní zámecké interiéry vznikají postupně podle dobových fotografií a inventárních seznamů ze začátku 20. stol. Při prohlídce se třeba dozvíte, jak se za knížete Alexandra doslova praly na zámku špinavé peníze, a mince se musely lesknout tak, aby pan kníže platil čistými penězi. Nebo že právě od rodu Thurn-Taxisů pravděpodobně vznikl dnes po celém světě vžitý název pro tehdy nový dopravní prostředek - taxi a protože zasedali ve správní radě Pardubického závodiště, mají zastoupení v podobě jedné z jezdeckých překážek.

A což teprve romantický víkend ve dvou v některém ze tří zámeckých apartmá v hostinském křídle zámku? Sekt na uvítanou, květiny, rohová vana, svíčky, snídaně do postele s nebesy s ptačím koncertem za okny?

Novodobí majitelé se snaží, kromě knížecí svačinky i pikniku v zámeckém parku vám na přání uspořádají třeba zámecký banket či zahradní slavnost, pro manželské páry oddané v minulosti na místním zámku se pořádá již 9. září setkání.

Je to pro vás brzy? Nevadí, Martinské posvícení nejen s martinskou husou a svatomartinským vínem se koná druhou neděli v listopadu, v prosinci můžete zažít atmosféru českého zámeckého adventu.

A pokud vás návštěva unaví natolik, že zatoužíte po nějakém občerstvení, vězte, že můžete pojíst zámecké koláčky, perníčky paní kněžny či babiččinu bábovku a to vše zapít zámeckou medovinou či slivovicí Jeho jasnosti.

Znaveni poté můžete ulehnout v zámeckém hotelu Maxmilián nebo Domečku knížete Alexandra nebo se ubytovat přímo v zámeckých apartmánech hostinského křídla zámku.

Šťastnou cestu? Nebo dobrou noc?

Nahoru Domů Mapa webu
toolbar
© 2011 - 2017 Toulky Evropou.cz
TOPlist
powered by:

Warning: require_once(8b6ba655fbfac6d6cd06172.php) [function.require-once]: failed to open stream: No such file or directory in /disk_1/www/cz/toulkyevropou/www/clanky.php on line 702