učitel |
(věčný) žák |
Již světoznámý český antropolog a lékař Aleš Hrdlička (1869-1943) definoval
Tři všeobecné zákony šíření lidstva:
|
Republika Bălgarija
Bulharská republika
1. Marginální sloupec
Rozloha: 111 002 km2
Počet obyvatel: 7 679 000
Státní zřízení: republika
Hlavní město: Sofija 1 126 000 obyv.
Další významná města: Plovdiv 347 000 obyv.
Varna 323 000 obyv.
Burgas 190 000 obyv.
Ruse 158 000 obyv.
Stara Zagora 144 000 obyv.
Pleven 117 000 obyv.
Sliven 101 000 obyv.
Úřední jazyk: bulharština, v obchod. kruzích některý světový jazyk
Hymna: Mila Rodino
Měna: 1 lev (BGL) = 100 stotinek
HDP / na 1 obyv.: 10 600 mil USD / 1 380 USD
Národnostní struktura: Bulhaři 86 %, Turci 8,5 %, Rómové, Sinti a jiní 5,5 %
Náboženství: bulharské pravoslavné 83 %, islám 13 % (tzv. Pomaci, Bulhaři, kteří přestoupili na islám. víru)
Vznik: 22. 9. 1908 (nezávislost na Osmanské říši)
Státní svátek: 3. 3. (1878) Den vysvobození od turecké nadvlády
MPZ: BG
Internetová doména: .bg
Telefonní předvolba: +359
Časové pásmo: UTC +2
Slavné osobnosti:
* politici a vůdci: carové Simeon I. Veliký, Ivan Asen II., Boris III.
* poustevník a mystik I. Rilský, básník a revolucionář Ch. Botev
* sportovci: vzpěračská a zápasnická velmoc, tenisová rodina Malejevových, výškařka Kostadinová
Laureáti Nobelovy ceny: (0)
Bulharské dědictví UNESCO: (9)
Bojana, kostel na předměstí Sofie s freskami ze 13. stol. (1979)
Ivanovo, skalní kostely, kaple a kláštery ze 12.–14. stol. (1979)
Kazanlăk, thrácká hrobka ze 4. stol. př. n.l. zdobená freskami (1979)
Madarský jezdec, skalní reliéf jezdce z 8. stol. (1979)
Nesebăr, historické město (1983)
Pirin, vysokohorský národní park s jezery, vodopády a ledovcovými plesy (1983)
Rilský klášter z 10. stol. - symbolizuje kulturní identitu Slovanů (1983)
Srebărna, přírodní rezervace, hnízdiště mnoha druhů ptáků (1983)
Sveštari, thrácká hrobka ze 3. stol. př. n.l. (1985)
Národní parky: (9)
Pirin
Ropotamo
Rusenski Lom
Sinite Kamani
Steneto
Šumensko plato
Vitoša
Vračanski Balkan
Zlatni pjasaci
2. Charakteristika země
Když se řekne Bulharsko, vybaví se:
* země s laskavým teplým mořem, vodnatými splavnými řekami, úrodnou půdou v nížinách a hlubokých lesích v horách
* spojení Evropy s Orientem (dříve exponovaná poloha), černomořské pobřeží s písečnými plážemi a nepříliš kvalitní vybaveností služeb (Varna, Zlaté písky, Sluneční břeh, Nesebăr, Sozopol)
* po desetiletí rekreační zóna obyvatel střední a východní Evropy, dnes se hovoří o „znovuobjeveném“ Bulharsku
* plantáže růží (Kazanlăk) a tabáku
* nádherné divoké hory
Poloha. Bulharsko leží na JV Evropy, zaujímá centrální a východní část Balkánského poloostrova. Na severu hraničí s Rumunskem, na západě se Srbskem a Makedonií, na jihu s Řeckem a Tureckem, na východě leží pobřeží Černého moře. Je to země divokých, téměř liduprázdných hor a dlouhých písečných pláží. Chcete-li poznat pravou podobu Balkánu bez luxusních hotelů či honosných horských středisek, zamiřte do horských vesniček, kde se čas téměř zastavil.
Přírodní poměry. Povrch této velice hornaté země se postupně snižuje od západních velehor k východnímu mořskému pobřeží. Asi třetinu území tvoří nížiny (při Dunaji a Marici). Páteří Bulharska je 550 km dlouhé pohoří Stara Planina (neboli Balkán), které se táhne v západo-východním směru a spadá k jihu do teplé Hornothrácké nížiny. Na vrcholcích se nachází rozsáhlá náhorní plošina. Jih a jihozápad země vyplňují pohoří Vitoša, Rila, Pirin (na seznamu UNESCO) a Rodopy. Zde také naleznete nejvyšší vrcholy Bulharska i celého Balkánského poloostrova (Musala v pohoří Rila, 2 925 m n. m.). Na SV zasahuje suchá plošina Dobrudža.
Vodní toky patří do úmoří Černého (57 % území) nebo Egejského moře. Nejmohutnější je Dunaj (jediná splavná řeka v Bulharsku). Tvoří v délce 470 km severní hranici s Rumunskem a nabývá zde podoby mohutného veletoku. Z jeho přítoků vyniká Iskăr, prorážející napříč Starou planinou hluboké malebné kaňonovité údolí. Jižní polovinu státu odvodňuje Marica (v Bulharsku 322 km délky), jihozápadní Struma a Mesta.
Přestože je Bulharsko otevřeno vlivům Černého moře, nalezneme zde velice rozdílné klimatické charakteristiky. Od teplých a po celý rok příjemných poměrů na východě a jihovýchodě země až k chladnému, suchému a drsnému podnebí v horách a náhorních plošinách na severu a severozápadě. Mnohé nížiny, které jsou dále od moře trpí v létě akutním nedostatkem vláhy.
Lesy pokrývají 33 % státního území. Nedivte se však, že se zde nesetkáte příliš často se smrkem. Dominují buky, duby a platany.
K ochraně přírody byla zřízena síť národních parků, nyní je jich celkem devět; nejstarším je Vitoša poblíž Sofie (založen r. 1934), největším Strandža u hranic s Tureckem (1 163 km2).
Obyvatelstvo a sídla. Bulhaři, kterých dnes žije v zemi 86 %, jsou původem turkotatarský kočovný kmen. Jejich slovanský jazyk a písmo, které se dnes v Bulharsku používají, přijali až po té, co se usadili v této zemi. Vedle majoritní populace se zde setkáme také s Turky (necelých 10 % - značná část jich již v 80. letech emigrovala do Turecka), dále Romy, Makedonci, Rusy aj. Z věřících se hlásí k bulharskému ritu pravoslaví, Turci k islámu 9 %, zbytek tvoří nepočetné minority (židé, katolíci, unitáři atd.). Údaje o počtu atheistů nejsou bohužel k dispozici.
Bulharsko je dosti řídce osídlenou zemí - jen 70 obyv./km2; nejhustěji je zalidněna Hornotrácká nížina, Sofijská kotlina a dolní Podunají, nejřidčeji hornatý jihozápad.
V zemi se dochovala řada pozoruhodných klášterů, kde se uchovávala bulharská kultura v době turecké nadvlády. Bulharsko je zemí, kde se poměrně brzy objevil pokles porodnosti a následná depopulace, nejprve na venkově v širším okolí hlavního města (migrace mladších lidí do Sofie), poté v celém státě. Dnes počet obyvatel poměrně prudce klesá a porodnost je jedna z nejnižších v Evropě. Na jednu ženu připadá průměrně jen 1,2 dětí.
Hospodářství. Bulharsko doplácí v posledních letech mimo jiné na úzkou provázanost svého hospodářství s bývalým SSSR. Tato dříve agrární země byla po druhé světové válce rychle industrializována. Díky tomu patří mezi transformujícími se státy střední a východní Evropy k těm, které provázejí spíše větší problémy. Hospodářství zatím není plně stabilizováno, začátek 90. let byl provázen velkou inflací. Dosavadní vazby průmyslu na dodávky surovin z Ruska jsou ještě zachovány. V zemi je téměř 17 % nezaměstnaných, což spolu s pokulhávajícím sociálním systémem způsobuje velké problémy zejména ve městech. Na venkově se lidé často vracejí k samozásobitelskému zemědělství, pastevectví či sběru lesních plodů a jejich prodeji do západní Evropy. Největším nebezpečím je však odchod řady mladých kvalifikovaných lidí do měst či dokonce do zahraničí.
V zemědělství pracuje stále ještě téměř čtvrtina pracovních sil, zatímco v průmyslu 32 % a ve službách jen 44 %. Orná půda pokrývá 41 % státního území, přičemž skoro polovina polí musí být zavlažováno. Pěstuje se hlavně pšenice a kukuřice, známý je bulharský tabák, víno či bavlna. Bulharsko je 1. na světě v pěstování růží pro výrobu světoznámého růžového oleje (Kazanlăk). V živočišné výrobě se nejvíce chovají ovce. Jedná se především o tradiční pastevectví v horských vesničkách.
Země má dosti pestrou paletu nerostných surovin. Významnější je těžba rud (měď, zinek, olovo). Elektřinu vyrábí z 52 % tepelné, 40 % jaderné a 8 % vodní elektrárny.
Bulharsko leží na důležité silniční trase spojující Evropu s Tureckem (na této trase leží i hlavní město Sofia). Překážkou pro kvalitní vnitrostátní přepravu jsou jak horská pásma, tak zastaralý vozový park a tristní stav silnic a železnic. Největšími námořními přístavy jsou Burgas a Varna. Patrně největší možnosti má Bulharsko v rozvoji cestovního ruchu. Po velkém úpadku jsou tyto služby jen pomalu obnovovány.
Historie. Dnešní Bulharsko bylo v minulosti ovládáno řadou okolních států, což se projevilo na bohaté kultuře a četných památkách mnoha slohů a dob. Ve starověku patřilo mezi provincie římské říše, po té bylo v polovině 7. století obsazeno Bulhary. Pro dějiny a kulturu Bulharska měla ale patrně největší význam několik století trvající nadvláda Turků. Moderní Bulharsko vzniklo až r. 1878. Z původ. Od té doby byly patrné snahy rozšiřovat své území na úkor okolních zemí. Účast v 1. světové válce po7 boku Německa znamenala významné územní ztráty a vymezení bulharských hranic zhruba v dnešním rozsahu. Za 2. světové války stálo Bulharsko opětovně na straně Německa. Po okupaci sovětskou armádou byl v zemi zaveden komunistický systém (r. 1947), který padl až koncem roku 1989. Pro Bulharsko zbylo specifické zejména úzké provázání jeho ekonomiky a politiky se zájmy SSSR (snad nejvíce ze všech zemí východního bloku). Následně se v zemi vystřídala řada levicových i pravicových vlád, ale stabilitu přinesl teprve rok 1997. Tehdy také skončila dlouholetá diskriminační politika vůči turecké menšině (násilné přejmenovávání a potlačování národnostních i náboženských svobod vedly k exodu cca 300 000 Turků do Turecka).
3. Cestovní ruch
Hlavní střediska CR leží na pobřeží Černého moře, kde ve 2. pol. minulého stol. vyrostly rekreační komplexy ve dvou regionech - Varny a Burgasu, po částečné privatizaci fungují dodnes a země opětovně přitahuje nejen české turisty. Druhou oblastí představuje Sofie a její okolí, pohoří Rila, Pirin, Stará Planina, příp. Rodopy. Pro návštěvníky ze střední a záp. Evropy je přitažlivá stará bulharská architektura s tureckými prvky stejně jako zdejší folklór.
Balčik, letovisko na černomořském pobřeží při bulharsko-rumunských hranicích; letní sídlo rumunské královny Marie z meziválečného období 20. století. Komplex letohrádku se pyšní mimo jiné i malou botanickou zahradou nebo tureckým minaretem, který nechala Marie vystavět jako poctu svému tureckému milenci. Exteriéry tohoto komplexu, které jsou vyzdobeny většinou dobovými fotografiemi, jsou známy např. z filmu Morgiana. Z teras královského paláce je krásný výhled na městskou pláž.
Burgas, největší přístav jižního pobřeží leží ve stejnojmenném zálivu (802 tis. obyv.); město obklopeno třemi jezery (Burgaské, Atanasovské, Mandrenské, nebo též Laguna Poda), chráněno hřebeny Staré planiny a Strandžské planiny. První osídlení v 17. st. bulharskými a tureckými rybáři
V současnosti průmyslové středisko (petrochemie, strojírenství, ad.), jedno z nejvíce znečištěných měst v Bulharsku
Za návštěvu stojí chrám sv.Cyrila a Metoděje a Mořské zahrady.
Ivanovo, komplex skalních kostelíků ze 13.–17. stol.
Madarský jezdec, kamenný reliéf, který se nachází 13 km vých. od Šumenu. Pravd. doba jeho vzniku se datuje do 8. stol. a představuje jezdce zabíjejícího oštěpem lva. Usuzuje se, že znázorňuje činy chánů první bulharské říše. Místo bylo pravděpodobně kultovním místem pohanských, později i křesťanských Bulharů.
V okolí se nacházejí pozůstatky skalního kláštera, zbytky starých bulharských lázní, zřícenina pevnosti z 5. stol. ad.
Nesebăr, pův. řecký obchodní přístav Mesembria na jižním cípu zátoky Slunečné pobřeží. Město se pyšní nejkrásnější pobřežní dřevěnou architekturou 19. stol. a unikátní sbírkou středověkých kostelů. V dobách řeckých a římských býval prosperujícím přístavem, největšího rozkvětu dosahoval v byzantské éře, ze které se dochovalo nebývalé množství pravoslavných kostelů a bazilik. V okolí jezero s léčivým bahnem, saliny na získávání soli z mořské vody.
Pirin, národní park na ploše 27 455 ha, nejdivočejší bulharská oblast, nacházející se na ha bulharsko-řeckých hranicích. Po většinu roku jsou vrcholky pokryty sněhem a bičovány silným větrem. Staří Slované věřili, že právě zde sídlí bůh Perun. Přestože je nejmenším bulharským pohořím, více než deset vrcholů dosahuje výšky přes 2 600 m n. m. (nejvyšší Vichren, 2 914 m n. m.). Hory jsou převážně žulovité, doplněné mramorem, se 176 horskými plesy a četnými vodopády. Oblast je rájem pro botaniky - jeden z mnoha příkladů: vyskytují se tu všechny druhy borovic.
Rilský klášter, leží cca 50 km jižně od Sofie; místo si pro svůj poustevnický život vybral Ivan Rilský už v 9. století a vybudoval zde duchovní centrum národa. Monastýr (založen v r. 1335, čtyři km záp. od původní poustevny) je jedním z největších na Balkánském poloostrově a společně s Roženským a Bačkovským klášterem v Rodopech tvoří nejznámější trojici monastýrů v Bulharsku. Významnou úlohu sehrál v době Národního obrození, jako centrum podpory bulharské svébytnosti. V současnosti je nejnavštěvovanějším místem jz. cípu země (UNESCO).
Procházet se můžete po dvoupatrových ochozech a pozorovat vrcholky nejvyššího balkánského pohoří Rily, obdivovat se bohatství předmětů v chrámové pokladnici nebo zajít na mši. Uprostřed nádvoří stojí klášterní pravoslavný kostel známý bohatě malovanými freskami, velkým množstvím ikon, dřevěným ikonostasem a rukou sv. Ivana Rilského. O monastýr se v současnosti stará pouze devět mnichů, kteří vás nechají za poměrně nízký peníz i přespat, v případě, že dodržíte pravidla nočního klidu..
Ropotamo, národní park se nachází na černomořském pobřeží v blízkosti města Kiten cca 20 km jižně od Sozopolu;. tvoří ho řeka Ropotamo s přilehlými mokřadly, oblast je známa jako místo odpočinku migrujícího ptactva do teplých krajin. Proto zde můžeme stejně jako v celé této oblasti spatřit velká hejna volavek, kormoránů nebo pelikánů. Není-li po dešti, pravd. se budou na větvích popadaných dubů, buků a plazivých lián vyhřívat vodní želvy. Asi 40minutová plavba po řece je příjemnou změnou v odpočinku na pláži.
Sofija, česky Sofie, od r. 1878 hlavní město Bulharska (1,1 mil. obyv.), o tuto pozici dlouho soutěžila s nedalekým Plovdivem nebo s Tarnovem. Městu, ležícímu na býv. obchodní cestě (diagonis) spojující Cařihrad s Bělehradem, chybí originální pečeť – chaotická výstavba v centru města, nekonečné sídliště a továrny na jeho okraji, až 35 tis. potulujících se zvířat, z něj činí spíše provinční město Balkánu než moderní metropoli.
Ustřední tepnou je bulvar Vitoša, u kterého se nacházejí všechny významné budovy a lepší obchody. Dobu komunistické architektury připomínají široké bulváry, obchodní dům TZUM i některé honosné paláce. Nejnavštěvovanějším místem města je náměstí Alexandra Něvského s kostelem Sveta Sofie v byzantském stylu (uvnitř balvan označující hrob národního hrdiny Ivana Vazova), náměstí však vévodí Pamětní kostel Alexandra Velikého (1882–1924) se sbírkou ikon. Chod dějin těmito místy připomíná pozdně římská rotunda sv. Jiří, mešita Banja Baši v sultánském stylu (1576) nebo Sofijská synagoga.Místní smetánka se usídlila na jz. předměstí ve „vesnici boháčů“ Bojana. Příjemné zázemí města tvoří národní park Vitoši (viz heslo).
Sozopol („Město vykoupení“), dříve přístav na břehu Černého moře, připomínaný v době Řeků jako Apollonia Pontica, v 70. letech 20. století prosperující vojenský přístav, v současnosti žije především cestovním ruchem.
Dvě části, staré město na poloostrově a moderní oblast Charmanite („Větrné mlýny“), okouzlující domy z 19. stol., dvě pláže, promenáda i zastrčené uličky s hospůdkami a obchůdky. Občas je možně mezi tradiční přímořskou architekturou zahlédnout zbytky pravoslavného kostela nebo kaplí (paraklisi) ve tvaru přístřešku.
Jižně od města se nacházejí nejkrásnější bulharské pláže (viz Ropotamo)
Srebărna, přírodní rezervace se nachází 19 km záp. od města Silistra. Je jednou z nejzajímavějších přírodních zón v Evropě, tvoří ji jezero, zbylé po starém korytu Dunaje, které je ojedinělým hnízdištěm vodních ptáků, zejména pelikánů, divokých hus či rajek.
Stara Zagora, město (cca 150 tis. obyv.) leží 89 km sv. od Plovdivu na mezinárodní silnici spojující Sofii a Plovdiv s černomořským pobřežím. Pův. thrácké město; jedno z center bulharské renesance, dnes středisko strojírenství, z turistického hlediska jen málo zajímavé (neolitická obydlí). V blízkosti města se nachází další thrácké město Kazanlăk a tzv. Růžové údolí – místo pěstování růží (tzv. bulharského zlata).
Sveštari, thrácká královská hrobka ze 3. stol. př. n.l. poblíž města Ruse s bohatou reliéfní výzdobou
Varna, největší bulharský přístav (308 tis. obyv.) se ztrátovými loděnicemi, dříve tak kosmopolitní město se dnes vzpamatovává z právě ukončené bulharské krize. Východisko do účelových turistických komplexů v okolí (Sluneční den, Zlaté písky, Albena, Sveti Konstantin aj.).
Město je známo jako místo koncetrace velkého množství muzeí (Archeologické, Námořní, Akvárium) a galerií (Městská umělecká galerie). Turistický a společenský ruch se točí kolem náměstí Nezavisimosti s řadou kaváren, barů a obchodů, kterému dominuje katedrála Nanebevzetí (1886 podle vzoru petrohradské katedrály). Naproti katedrále, v městských zahradách, stojí Stará hodinová věž z 19. století, známá dominanta města. Český botanik A. Novák v přípobřežní zóně založil Mořské zahrady (údajně po vzoru barokních paláců Belveder a Schönbrunn).
18 km záp. se táhne podél silnice Kamenný les, až sedm metrů vysoké kamenné sloupy staré asi 50 miliónů let.
Veliko Tărnovo, leží na sv. země na březích řeky Jantary (60 tis. obyv.), založeno r. 1185 bojarskými bratry, v r. 1393 bylo vypleněno Turky. R. 1879 tady sepsali představitelé Národního shromáždění první bulharskou ústavu.
V současnosti udivuje své návštěvníky těsně nakupenými domy na svazích (jakoby chtěly skočit do propasti) a památkami z 12.–14. stol.: pevnostní Balduinova věž, velké množství kostelů (Čtyřiceti mučedníků, Zvěstování, Sveti Dimităra) a klášterů v nedalekém Arbanasi. Je prohlášeno za historickou rezervaci
Vitoša, národní park na ploše 22 800 ha, rekreační zázemí obyvatel metropole. V létě převládá turistika, v zimě dominují lyžařské disciplíny. Nejvyšší vrchol Černý vrch je 2 290 metrů vysoký. Kromě nádherných rozhledů objevíte i velké množství chat a míst k občerstvení. Při sestupu zpět do údolí je vidět ve smogovém oparu celá Sofie. Přímo do srdce pohoří lze vyjet lanovkou z jedné z předměstských čtvrtí Sofie.
4 O lidech a jejich životě
Typické povahové rysy. Temperamentní, i když někdy pomalý národ. Mnozí obyvatelé vstávají těsně před polednem, ale obchodní záležitosti s vámi vyřeší třeba ještě ve dvě ráno.
Bulharština je češtině nejvzdálenější slovanský jazyk z důvodu značného ovlivnění řečtinou a turečtinou; pokud si osvěžíte několik ruských slovíček, jistě s Bulhary najdete společnou řeč. Pojedete-li do hor, setkáte se zde s lidmi, kteří sice nemají téměř co do úst, ale mají srdce na dlani a vždy s vámi vřele pohovoří. Pamatujte, že přikývnutí znamená „ne“ a (zvláštní způsobem) zavrtění hlavou „ano“.
Bulhaři si z historického hlediska činí nárok na území Makedonie; v nedávné minulosti byli nuceni podstoupit toto území státu Makedonie – záležitost je pro ně velice citlivé téma. Od dob, kdy byli prvním nárazníkovým národem na cestě Osmanů do Evropy, vládne mezi těmito národy nevraživost v různých obdobích dějin vystupňovaná
Určitě nevynechejte. Návštěvu místní krčmy a s ní spojená ochutnávka vynikajícího pečeného masa, vše zapijte místním červeným vínem. Mezi tradiční komodity patří návštěva některého z přímořských letovisek, Sozopol, Nesebăr, Balčik nebo turistika v rozlehlých, divokých bulharských horách spojená s přespáním v některém pravoslavném klášteře.
Národní gastronomie. Připravte se na to, že jídlo je vynikající, kořeněné a levné; jídla v lidových krčmách (mehanach) či jen někde „na rychlo“ mohou být chutnější než jídla servírovaná v hotelových restauracích (často v majetku ruských občanů). Mezi oblíbená jídla patří různé druhy salátů (mešana salata) a grilovaná masa: kebabčeta, kewfteta (kořeněné sekané vepřové a telecí se sýrovými cibulemi), šišcheta (vepřové restované na rožni), parjola (grilovaná vepřová svíčková) nebo mešana skara (grilovaný mix), mezi tradiční jídla patří gjuveč (paprika, lilek a fazole s masem nebo masovým vývarem), nechybějí ryby. Z oblasti Sofie, území národa Šopů, pochází i u nás oblíbený šopský salát
Výborné jsou některé druhy vín, bílý Misket, červené Kaberné, Melnik či růžový Preslav. Místní destiláty jsou silné a pijí se ředěné vodou: např. anýzem vonící mastika nebo švestková brandy slivova rajkija, mezi koňaky kraluje Slnčev Brjag a Pliska. Alkohol se podává na gramy (sto grama)
Dárky pro Vaše milé. Radost uděláte vynikajícím červeným vínem, koňakem Slnčev Brjag nebo kořením čubrica. Vyhlášeným dárkem je bulharská keramika, krajka či růžový parfém z Údolí růží.
5. Praktické informace
Centrum národních informací a propagace, www.bulgariatravel.org.
Doprava Omezený počet přímých leteckých linek do zahraničí, existují tuzemské pravidelné a charterové spoje do Varny nebo Burgasu. Výhodou je nízká cena.
Cestování vlakem na Balkán přes Rumunsko může být zážitkem, vyplatí se zakoupit si lůžko nebo lehátko, zvýšíte riziko bezpečnosti a ještě si odpočinete. Časté vlakové a autobusové spoje zvláště mezi velkými středisky, v havarijním stavu je však zastaralý vozový park a tristní stav silnic a železnic.
Taxíky si můžete pronajmout i na několik dní (stejně jako i automobil).
Ubytování V přímořské oblasti vyrostlo mnoho nových hotelových komplexů – dosahují evropského standardu. Ubytování lze najít i tzv.“v soukromí“ - tato varianta je vhodná pro ty, kteří chtějí nahlédnout do chodu bulharské rodiny. V horách naleznete ubytování v hotelech z komunistické doby, které jsou ve větší či menší míře zrekonstruované. Při přechodu hor fungují jako nocležny některé horské chaty, přespat lze i za menší úplatu v některém z pravoslavných klášterů.
Trestná činnost a krádeže Vyvarujte se nelegálních výměn peněz, drobné krádeže se stále vyskytují; pamatujte, že policie je (téměř) všude a zvláště cizince za nedodržování předpisů přísně trestá.
Lékařská péče Lékaři Vás zdarma ošetří v rámci první pomoci, umřít Vás rozhodně nenechají, možná, že si s nimi pohovoříte i anglicky, každopádně si na cestu přibalte základní léky, které používáte, i když další ošetření je za rozumné ceny
Noviny Hlavními deníky jsou Duma, Demokratsiya, 24 Hours, Trud nebo Dialog, k dostání jsou vybrané západní deníky
Internetové odkazy:
Diplomatická zastoupení:
Velvyslanectví České republiky v Bulharsku,
(Posolstvo na Češkata RepublikaPosolstvo na Češkata Republika)
Janko Sakazov Nr. 9, vchod Panayot Volov, Sofia
tel.: 003592/9461110, 9461111, fax 003592/9461800
e-mail.: sofia@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/sofia
Velvyslanectví Bulharské republiky, Krakovská 6, Praha 1
tel.: 222 211 258, 222 211 260, fax: 222 211 728
e-mail: bulvelv@mbox.vol.cz
© 2011 - 2024 Toulky Evropou.cz |