Domů
no flash

učitel

(věčný) žák
Již světoznámý český antropolog a lékař Aleš Hrdlička (1869-1943) definoval Tři všeobecné zákony šíření lidstva:
  • -ve směru nejmenšího odporudnes: cestování letecky, lodí nebo na SUPER last minute, nejlépe z nějakého slevomatu Úžasný
  • -ve směru největších slibností, zvláště co se týká potravy a podnebí
    ... jasně: bufetová strava, nejlépe all inclusive, mořský vánek, koupačka, pro někoho krásná děvčata, pro jiné…?
  • -tlakem vnitřním neb silou zezadu hladem, epidemií, tlakem svých či jiných lidí … zkrátka - konečně bez manžela/ky!
I přes zřetelný vývojový posun jsme stále spjati s živočišnou říší, od níž jsme se odloučili jen naším osobitým historickým vývojem… již Neandrtálci žili na otevřených tábořištích, v jeskyních i pod útesy skal - nežijeme na našich cestách vlastně podobně? Jen útulek je trochu luxusnější, maso a krev z mamuta nahradil steak a víno či něco ostřejšího, vyhledáváme krajinu divokou našemu srdci, bez střelky na kompasu, sever se na krátko promění v jih… ale potřeby zůstávají. Krásné cestování do oblastí nejlákavějších slibností Vám přeje Miroslav Hrdlička
Cestovní kancelář ToulkyEvropou.cz, RNDr.Miroslav Hrdlička, telefon: 739356390
Dárkový poukaz
Měšťanský dům U zlaté lodi

Kontakt


CK Toulky Evropou.cz
Měšťanský dům U zlaté lodi
Zlatnická 7 (170m od OD Bílá Labuť)
110 00 Praha 1 - Nové Město

Telefon:+420 739 356 390
Tel./Fax:         +420 235 310 114
Email:     info@toulkyevropou.cz
     kolektivy@toulkyevropou.cz
IČ:           16175166
DIČ:         CZ 5508042001
Majitel CK Toulky Evropou.cz je členem Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA) AČCKA

Napište nám:

Vaše e-mailová adresa:

Zpráva pro nás:


Vyhledat


Prověřená společnost 2015
Prověřená společnost 2016
Prověřená společnost 2017

Nové články

Vietnam-země snů
Budapešť
Dominikánská republika
RNDr. Jaroslav Hofmann


Počasí v Evropě


Pojištění

Pojištění u Union

FINSKO**

Suomen Tasavalta, Republiken Finland

Finská republika

 

1. Marginální sloupec

Rozloha: 338 145 km2

Počet obyvatel: 5 277 000

Státní zřízení: republika

Hlavní město: Helsinky 564 000 obyv. (aglomerace 965 000)

Další významná města:   Espoo 235 000 obyv.

Tampere 206 000 obyv.

Vantaa 190 000 obyv.

Turku 175 000 obyv.           

 

Úřední jazyky: finština, švédština; mezi mladou generací angličtina

Hymna: Maamme

Měna: 1 euro (EUR) = 100 centů

HDP / na 1 obyv: 123 080 mil. USD / 23 780 USD

 

Národnostní struktura: Finové 93 %, Švédové 6 %, jiní 1 %

Náboženství: luteráni 87 %, pravoslavní 1 %

Vznik: 6. 12. 1917 (uznána 22. 12, nezávislost na Rusku)

Státní svátek: 6.12 (1917) Den nezávislosti

MPZ: FIN

Internetová doména: .fi

Telefonní předvolba: +358

Časové pásmo: UTC+2

 

Slavné osobnosti:

* prezident U.Kekonen, inicioval Konferenci o spolupráci a bezpečnosti v r. 1973

* moderní architekti A.Aalto, E.Saarinen (Helsinské nádraží), propagátoři myšlenky bydlení v přírodě a využití přírodních materiálů (hlavně dřeva a kamene)

* národní hudební skladatel J.Sibelius (Finlandia), spisovatel M.Waltari (Egypťan Sinuhet)

* sportovci: LOH 1952 (E.Zátopek), tradiční zimní sporty (Nykänen, Ahonen), atletičtí vytrvalci (P.Nurmi)

* v minulosti zápasnická velmoc (24x zlato z OH), dnes motoristická: jezdci rallye Kankkunen, Mäkinen, Vatanen, Mikkola, mistr světa F1 1998 Häkkinen

 

Laureáti Nobelovy ceny: (2)

Chemie: Virtanen, 1945

Literatura: F.E.Sillanpää, 1939

 

Finské dědictví UNESCO: (7)

Kvarken a Vysoké pobřeží (2000, 2006)

Petäjäves, dřevěný luteránský kostel z 18. stol. (1994)

Rauma, staré město, dřevěná městská architektura (1991)

Sammallahdenmäki, pohřebiště z doby bronzové (1999)

Suomenlinna, námořní pevnost z 18. stol. ve vstupu do helsinského přístavu (1991)

Struveho geodetický oblouk, řetězec triangulačních bodů o délce 2820 km (prochází 9 státy od norského Hammerfestu až k Černému moři, 2005)

Verla, továrna na zpracování dřeva z let 1882–1964 (1996)

 

Národní parky: (37)

Helvetinjärvi

Hiidenportti

Isojärvi

Itäinen Suomenlahti

Kauhaneva - Pohjäkangas

Koli

Kolovesi

Kurjenrahka

Lauhanvuori

Leivonmäki

Lemmenjoki

Liesjärvi

Linnansaari

Nuuksio

Oulanka

Päijäne

Pallas - Ounastunturi

Patvinsuo

Perämeri

Petkeljärvi

Puurijärvi-Isosuo

Pyhä - Häkki

Pyhä - Luosto

Pyhä-Tunturi

Päijänne

Repovesi

Riisitunturi

Rokua

Saaristomeri

Salamajärvi

Seitseminen

Syöte

Tammisaaren saaristo

Tiilikkajärvi

Torronsuo

Urho Kekkonen

Valkamusa

 

2. Charakteristika země

Když se řekne Finsko vybaví se:

* země tisíců jezer (190 tis.), zaujímají 10 % rozlohy, ale také bažin (název Suomi znamená „země bažin“), tajgy a nekonečných lesů (tajgy) - nejzalesněnější stát Evropy (70 % rozlohy země, 2. místo v Evropě v těžbě dřeva, zelené finské zlato)

* „země tří zim“ - mírná podzimní, skutečná zimní a jarní zima

* sauna (min. 1 mil objektů), vodka, terva (smola), mobilní telefony Nokia, Santa Claus se „sídlem“ na polárním kruhu v Rovaniemi, riskantní sporty

* Laponsko (Saamové), třetina území země na severu s pastevci sobů (300 tis. kusů, uzené sobí maso), lovců, rybářů, bílé dlouhé letní noci a naopak týdny bez svitu slunce (končí Valuržinou, nocí 30. dubna)

* 1 km2 souše získané každých 10 let ze dna Baltského moře díky vynořování pevniny (osvobozené od ledovcové zátěže)

 

Poloha. Finsko leží na severní výspě průmyslově vyspělé Evropy. Na jihozápadě přiléhá k Baltskému moři (Botnický a Finský záliv), na východ a sever se otevírá nekonečným lesům tajgy a severské tundře. Nevýhodná poloha na periferii kontinentu na styku moderní společnost a divoké severské přírody v minulosti odkázala zemi na okraj zájmu vyspělého světa. I dnes je pro řadu lidí Finsko spojeno zejména s pustou neobydlenou lesnatou krajinou. Země tisíců jezer je však rovněž domovem Santa Clause, sauny, finské vodky či moderních telekomunikačních technologií.

 

Přírodní poměry. Finsko můžeme rozdělit na dvě dosti odlišné oblasti. Rovinatý jih a centrální část státu jez větší části porostlý hustou tajgou. Na severu za polárním kruhem ležíc Laponsko, kopcovitý kraj polárních pustin. Zdejší krajinu modeloval rozhodujícím způsobem někdejší pevninský ledovec. Díky němu má Finsko převážně plochý a jen mírně zvlněný reliéf, který oplývá množstvím protáhlých, často navzájem propojených jezer. Časté jsou rovněž bažiny. Oblé valy morénových pásem vymezují centrální Finskou jezerní plošinu. Pobřežní linie Baltského moře je mimořádně komplikovaná, s četnými skalnatými ostrovy (asi 3000). Na kopcovitém severu ubývá nejprve jezer, pak lesů a v Laponsku se rozprostírá pustá travnatá tundra. Výběžek finského území zasahuje do předhůří Skandinávského pohoří, kde je i nejvyšší hora státu, Haltiatunturi (1 324 m n. m.).

Řeky jsou hojné a vodnaté, ale převážně krátké, nejdelší řeka země Kemijoki (483 km) odvodňuje část Laponska. Mnohé z nich propojují soustavu 190 000 mělkých jezer. Ta v úhrnu zaujímají asi 10% rozlohy země: největší je Saimaa (4 377 km2) a Päijänne (1 054 km2).

Podnebí má výrazně kontinentální charakter. Na jihu jej zmírňuje vliv Baltského moře, ale mezi létem a zimou jsou i zde výrazné teplotní rozdíly. Sníh se drží minimálně 5 měsíců v roce a moře zamrzá. Národní parky (celkem je jich 30) zabírají 8 % rozlohy. Husté lesy tvořené smrky, borovicemi a břízami  pokrývají 72 % státního území. Finové jsou horlivými zastánci ochrany přírody, propagátory myšlenky bydlení v přírodě a využívání přírodních materiálů.

 

Obyvatelstvo a sídla. Finové přišli do zdejší země zhruba před 2000 př. n. l. z kraje za Uralem. Tento ugrofinský národ nepatří podobně jako například Maďaři mezi Indoevropany a ani zdejší řeč není podobná žádnému jinému evropskému jazyku (kromě estonštiny). Stejně jako v jiných severských státech vykazuje zdejší populace velice příznivé ukazatele. Po dlouhá staletí byly osudy národa těsně spjaty se sousedním Švédskem. I dnes je země oficiálně dvojjazyčným státem dvou národů - Finů a Švédů, ale pouze na Alandech jasně převažují Švédové (94% populace). Helsinky jsou pak dvojjazyčným městem, i když Finů je v nich mnohonásobně více. Na severu jsou rozptýleni Laponci zvících se většinou tradičním chovem sobů a rybolovem.

Finsko patří mezi nejřidčeji zalidněné státy Evropy. Na většině území často několik dní nepotkáte jediného člověka. Drtivá většina obyvatel totiž žije na jihozápadě země, kde jsou až na Oulu i všechna velká města v čele s aglomerací Helsinek. Pro sídelní strukturu ve venkovském prostoru jsou charakteristická malá venkovská sídla a samoty.

 

Hospodářství. Finsko má vysoce rozvinutou tržní ekonomiku. Přerod z agrární na průmyslovou společnost začal po 2. světové válce. V období studené války udržovala země zvláštní politické a hospodářské kontakty se Sovětským svazem, na jeho rozpad také Finsko doplatilo výrazným poklesem. Díky vstupu země do EU se podařilo většinu problémů vyřešit, nezaměstnanost však dlouhodobě zůstává dosti vysoká (8 %. Charakteristickým rysem finského hospodářství je jeho exportní orientace spojená s efektivním využíváním mezer na světových trzích. Mimořádným fenoménem je firma Nokia působící v informačních technologiích.

Zemědělství je soběstačné díky malému počtu obyvatel a 7,5 % zaměstnanosti. Převažuje živočišná výroba, chová se skot a prasata, na severu sobi. Největším přírodním bohatstvím země jsou lesy, které pokrývají dvě třetiny Finska. Země je 2. v produkci dřeva v Evropě. Ostatních surovin je málo. Těží se jen menší množství barevných kovů a zlato v Laponsku. S Finskem se samozřejmě pojí tradiční výroba papíru, dřevařských produktů a rybích konzerv. Rozvinula se chemie, petrochemie a farmacie, obrovský nástup zaznamenala výroba elektroniky a telekomunikační techniky.

Dopravní síť je v obydlených oblastech na vysoké úrovni, ale jen 60% vozovek je zpevněných. Ve vnitrozemí nabývá v létě na významu vodní doprava, která se využívá ke splavování dřeva a řeziva.

 

Historie. Dějiny Finska byly po dlouhou dobu spojeny s osudy okolních hegemonů. Řídce osídlená země byla již od počátku 12. století postupně připojována ke Švédsku. V pozdějších stoletích byly východní části země předmětem bojů mezi Švédskem a Ruskem. Roku 1809 bylo Finsko připojeno k Rusku a mělo statut autonomního velkoknížectví. Po ruské revoluci byla roku 1917 vyhlášena nezávislost Finska. Spory se silnějším sousedem o část finského území v zázemí Petrohradu vedly r. 1939 k válce, v níž Finsko podlehlo mnohem silnějšímu nepříteli a muselo vydat i své druhé největší město Viipuri (nyní Vyborg). Proto vstoupilo do 2. svět. války na straně Německa. Od roku 1945 provádí Finsko striktně neutrální politiku, snažící se „zůstat na západě a nepohněvat si Rusko“. Teprve od r. 1995 je země členem EU a od r. 2002 se v zemi platí eurem (€) na místo původní finské marky.

 

3. Cestovní ruch

Existují čtyři oblasti cestovního ruchu: Finská jezerní plošina vyplňuje téměř třetinu povrchu celého státu, pobřeží s turisticky zajímavými městy a hrady, Ålandský archipel a Laponsko. Turisté obvykle přijíždějí na krátkodobý pobyt - zájem se soustřeďuje na klasicistní i moderní architekturu hlavního města s okolím, avantgardně urbanisticky řešená města (spojení moderního bydlení s přírodou); vzrůstá zájem o Laponsko i atraktivní lov zvěře a rybolov.

 

Ålandský archipel, souostroví více než šesti tisíc plochých a hustě zalesněných ostrovů na JZ země o celkové ploše 1 505 km2, pouze asi 80 ostrovů je obydlených. Švédsky hovořící obyvatelstvo, centrum turistiky obou národů. Hlavní město Maarianhamina, švédsky Mariehamn, se zajímavým Ålandským námořním muzeem (oslavuje dříve největší světovou flotilu plachetnic). Na ostrovech několik pevností (Kastelhom, Bomarsund) nebo poštovní cesta - jediná spojnice mezi carským Ruskem a Stockholmem.

 

Finská jezerní plošina, jezerní region se třemi jezerními systémy (především Päijanne a Saimaa), pozůstatek ledovcem zbroušeného reliéfu s nepatrnými výškovými rozdíly vodní hladiny (76–78 m). V poledových dobách došlo k postupnému zvedání Baltského štítu a přerozdělení rozvodí těchto systémů do několika výškových úrovní. Charakteristickým znakem je mnohonásobně vyvinutý, lalokovitý tvar pobřežní čáry, velké množství ostrůvků vystupujících nad hladinu i malá průměrná hloubka. Na soustavě jezer se provozuje dálková osobní přeprava.

 

Hattula, městečko v jezerní krajině na jihu země (9 300 obyv.), proslavené hlavně poutním kostelem sv. Kříže z let 1320-1420 s nebývale bohatou freskovou výzdobou, patřící k nejvýznamnějším ve Skandinávii (16. stol.).

 

Helvetinjärvi, národní park na sz. okraji Finské jezerní plošiny z r. 1982 s hlubokými skalními průrvami Helvetinkolu (Ďáblova soutěska) nebo Rontonhorha, řetězcem mnoha jezer (např. Haukhajärvi) a divokých pustin.

 

Helsinki, švédsky Helsingfors a česky Helsinky, hlavní a největší město Finska (560 000 obyv.) s významným přístavem, ležící na zátokami rozeklané pevnině ve východním cípu Baltského moře (při Finském zálivu) a dnes víceméně již splývající se sousedními městy Espoo (švéd. Esbo) a Vantaa (Vanda), stejně jako s někdejší námořní základnou Suomenlinna (viz heslo) na ostrovech proti helsinskému přístavu. Podobně jako v jiných finských městech, i zde malá část obyvatelstva hovoří švédsky.

Přestože byly Helsinky založeny švédským králem Gustavem Vasou již v roce 1550 (původně o něco hlouběji ve vnitrozemí), většina zajímavostí ve městě (opakovaně ničeném požáry) pochází teprve z 19. a 20. století. A to hlavně z doby po r. 1812, kdy se Helsinky staly hlavním městem Rusy zabraného Finska. Podobně jako v Petrohradu tehdy většinu staveb v centru města ovládly historické slohy a především neoklasicismus (budovy na nábřeží, na Senátním náměstí a v jeho okolí); v jeho duchu byl v r. 1852 dokončen i zdejší Dóm (něm. architekt Carl Ludwig Engel). Naopak čistě ruský historismus ztělesňuje Uspenský chrám z r. 1868 nedaleko přístavu (Alexej M. Gornostajev).

Secese a avantgardní směry na přelomu 19. a 20. stol. se zde ohlásily důrazem na uplatnění národní tradice a přírodních materiálů, zejm. žuly, jak ukazuje helsinské nádraží, dokončené r. 1914 (Eliel Saarinen), a k významnému kulturnímu rozvoji města došlo po získání samostatnosti v r. 1918; díky tomu a rozmachu stavebnictví po 2. svět. válce skýtají dnes Helsinky s okolím vynikající příklady moderní architektury a urbanismu. Zvláštní pozornost zasluhují Penzijní ústav, Dům kultury, a kongresový palác Finlandia (vše Alvar Aalto), univerzitní areál Otaniemi (A. Aalto) a sídliště Tapiola v přilehlém Espoo (Aarne Ervi) ad.; viz samostatná hesla. K významným dílům sklonku 20. stol. patří Skalní kostel v Helsinkách (Reima Pietilä). Finové jsou velmi pyšní též na originální pomník skladatele Jeana Sibelia ve stejnojmenném parku (Eila Hiltunenová, 1967). Na nedalekém poloostrově Porkkala existovala v letech 1944–1956 sovětská vojenská základna.

V okolí národní park Nuuksio s krajinou nesčetných rozsedlin, spleti údolí a strží.

 

Jyväskylä, město ve středním Finsku, 200 km sev. od Helsinek, centrum vzdělanosti (universita), označováno též Finské Athény, rodiště legendárního architekta Alvara Aalta (muzeum), má zde několik staveb - obytný blok Aira (Tapionkatu z 20. let 20. stol.), městské divadlo, pošta a celé městské centrum. Zajímavou stavbu představuje novogotický kostel Kaupungin kirkko, dříve centrum městského života, v 60. letech 20. stol. vyrostla na předměstí dominanta zdejšího zahradního města třicetipodlažní obytná budova Viitatorni.

 

Koli, jeden z nejmladších národních parků (vyhlášen r. 1991) se nachází na záp. břehu jezera Pielinen při sv. okraji Finské jezerní plošiny a celé řady eskerů, Charakteristické jsou vyvýšeniny porostlé bujnými smrkovými lesy na svazích, smíšenými lesy na většině ostatního území. Na bezlesých křemencových skalách dobře patrné skalní ohlazy a rýhy po skandinávském ledovci.

 

Lahti, švédsky Lahtis, město ležící na břehu jezera Vesijärvi v jižním Finsku, čtvrté největší v zemi (98 000 obyv.). Je důležitou dopravní křižovatkou (zajišťuje železniční spojení Helsink s okolním světem) a významným kulturním centrem, honosícím se mj. nejznámějším finským symfonickým orchestrem (koncertní halu navrhli Kaija a Heikki Sirénovi), Jako poměrně mladé město neoplývá  staršími památkami; je zde však umělecky cenná secesní radnice z r. 1912 (Eliel Saarinen) a pozoruhodný kostel Joutjärvi z r. 1962 (Unto Ojonen).

O to větší proslulosti se Lahti těší na sportovním poli, město bylo opakovaně pořadatelem MS v klasickém lyžování.

 

Laponsko, turistická oblast severně od řeky Kemi až po nejsevernější hranice s Norskem (většina území se nachází za polárním kruhem) s několika národními parky (Urho Kekkonen, Pallas - Ounastunturi, Lemmenjoki), nekonečnými otevřenými prostory i horskými řetězci s holými skalnatými vrcholy, idealání místo pro milovníky drsné přírody bez lidí, pěší turisty, vodáky, rybáře a entusiasty. Území bývá navštěvováno dobrodruhy a je domovem Sámů (Laponců). Hospodářským střediskem a vhodným výchozím místem je město Rovaniemi.

 

Lemmenjoki, národním parkem od r. 1956 na ploše 280 000 ha - největší národní park Evropy (společně se sousedním norským parkem Ovre Anarjoka nejrozsáhlejší chráněné přírodní území Skandinávie, více než 400 000 ha). Rozvodí pěti významných řek, borovicové, smrkové a jedlové lesy, borové porosty staré i několik set let. Návštěvníkům zpřístupněna pouze nevelká část, zbývající území tvoří divoká oblast s množstvím mokřadel a rašelinišť. Nachází se zde sámská vesnice Lisma. Ve 40. a 50. letech 20. stol. byl svědkem krátké zlaté horečky, dnes předmět sportovního zápolení.

 

Linnansaari, národní park vyhlášený r. 1956 představuje reprezentativní vzorek jezerní krajiny oblasti Savo na jihu země s četnými ostrůvky s typickými oblíky, malebnými šéry, rozsáhlými balvanovými proudy a sutěmi, tektonickými puklinami.

 

Otaniemi, švédsky Otnäs, nevelký poloostrov poblíže Tapioly (viz heslo), na němž byl po 2. svět. válce vybudován areál Technické fakulty helsinské university; na prestižním úkolu se v 50, a 60. letech podíleli významní finští architekti jako Alvar Aalto (celkový projekt) nebo Reimi Pietilä s manželkou Raili, autoři pozoruhodné budovy Dipoli, původně sídla studentské asociace, v níž se pokusili o iluzi „srůstu“ stavby s přírodním prostředím (1961–66).

 

Oulanka, jeden z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších národních parků země, vyhlášen r. 1956, pokračuje do Ruska v nejjižnější části finského Laponska. Předmětem ochrany je jedinečná geomorfologie řek se skalnatými břehy, propastmi, písečnými náspy, mokřadly a rašeliništi. Probíhá tudy 70 km dlouhá turistická Medvědí stezka, byla zde zřízena biologická stanice s infocentrem.

 

Pallas-Ounastunturi, národní park na SZ země, vyhlášen r. 1938 - nejstarší národní park Finska (společně s národním parkem Pyhätunturi). Je charakteristický dlouhým řetězcem tundrových kopců s kulatým temenem - „kera“ s výškovým rozpětím 300 až 800 m. Pallas Pyhäkero (711 m n.m.), posvátná hora je památným kultovním místem Laponců. Zajímavé scenérie mohutných morénových usazenin, které uzavírají skalnatá údolí. Četné písečné duny a vyhloubená řečiště.

 

Petäjävesi, městečko ve středním Finsku (4 000 obyv.), proslavené zejména dřevěným (roubeným) kostelem z r. 1765. Ten je považován ze jeden z nejhezčích příkladů luteránské architektury ve východních oblastech Skandinávie, mísící tradiční gotické prvky (např. ve dřevě simulované lomené žebrové klenby) s opožděnými vlivy renesance (centrální dispozice stavby, detaily výzdoby). Od r. 1994 je kostel pod záštitou UNESCO.

Jihovýchodně od obce se nachází jezero Karikkoselkä, vodou zatopený kráter po dopadu meteoru před zhruba 240 milióny let.

 

Pobřeží, turistický region, 20–50 km široký pruh na pobřeží Finského a Botnického zálivu. Turisté se zaměřují na zajímavá a historicky pozoruhodná města (Porvoo, Helsinky, Espoo, Turku, Rauma, Pori, Vaasa, Kokkola), nebo jejich části (Tapiola), historické památníky (pevnosti Suomelinna, Hamina, hrad Raasepori). Města jsou dobře dopravně dostupná, upoutají kontrasty mezi původní a moderní architekturou.

 

Porvoo, švédsky Borgå, druhé nejstarší město ve Finsku, ležící při mořském pobřeží asi 50 km sv. od Helsinek (47 000 obyv.). Na město bylo povýšeno již v roce 1346, ale následkem mnoha požárů má jeho historické centrum nanejvýš barokní a klasicistní ráz. Nehonosí se významnými památkami, zato však bohatými dějinami sídla biskupství (od r. 1723) a kulturními tradicemi (mj. první veřejnou knihovnou v zemi, otevřenou již v roce 1728). Právě v Porvoo car Alexandr I. prohlásil r. 1809 Finsko (dotud ovládané Švédy) ruským velkovévodstvím a svolal první finský sněm. Ze starších období je zde cenný gotický kostel, ale největšímu obdivu návštěvníků města se těší jeho převážně dřevěné, červeně natřené domy, tísnící se v romantických úzkých uličkách a na březích řeky Porvoonjoki.

 

Rauma, švédsky Raumo, malebné město (37 000 obyv.) na západním pobřeží Finska (severně od Turku), odedávna významný přístav a kdysi opora švédské moci na finském území. V 18. stol. proslavená výrobou krajek, dnes průmyslové město s 5. největším přístavem v zemi. Už ve 14. stol. zde byl františkánský klášter a několik (tehdy ještě katolických) kostelů. V r. 1442 Rauma dostala městská práva, ale tvrdým zásahem do jejího vývoje byl r. 1550 příkaz Gustava Vasy, podle něhož se část obyvatelstva musela přestěhovat do tehdy založených Helsinek. Zničující důsledky měly i dva velké požáry v l. 1640 a 1682; proto, s výjimkou zmíněného kláštera a gotického kostela sv. Kříže, ve městě téměř neexistují památky starší než ze sklonku 17. stol. Obnova města probíhala opět v tradičním materiálu, tedy ve dřevě; historické centrum (Stará Rauma, Vanha Rauma) se svými cca 600 dřevěnými domy dnes představuje zcela ojedinělý soubor skandinávské architektury a jako takové je pod záštitou UNESCO.

Pod vlivem švédské nadvlády a čilého námořního ruchu zde v minulosti vznikl svérázný dialekt finštiny, směšující finská, švédská a anglická slova a někdy dokonce považovaný za samostatný jazyk.

 

Rovaniemi, administrativní a hospodářské centrum Laponska (s nedávno přičleněnými obcemi 60 000 obyv.). Přestože město samo je mladé (oficiálně ustavené teprve r. 1929), jeho osídlení, trvající od neolitu, patří k nejstarším v Evropě. Objevení ložisek zlata vedlo v 19. stol. k rychlému růstu osady, která však byla téměř celá zničena Němci za 2. svět. války (při přepadení Laponska poté, co Finové v září 1944 uzavřeli mír s SSSR; Němci na území svých nedávných spojenců uplatňovali taktiku „spálené země“).

Na obnově města po r. 1946 se podíleli nevýznamnější finští architekti; Alvar Aalto zde vytvořil celé administrativní a kulturní centrum, zahrnující radnici, kulturní síň Lappia (sloužící jako divadlo, koncertní sál a kongresové středisko) a budovu Oblastní knihovny.  Je zde také universita a četné instituce spjaté s Laponci a jejich kulturou (Muzeum Arktikum aj.).

Dvě velké turistické atrakce se nacházejí poblíže města: v jeho blízkosti prochází polární kruh a zhruba 8 km odtud je tzv. vesnička Santy Klause s poštou, o vánocích plnící stejnou roli jako u nás „Ježíškova“ pošta na Božím Daru.

Saaristomeri, národní park byl vyhlášen v r. 1983, známý je též jako NP jihozápadního souostroví. Rozkládá se mezi poloostrovem Hanko a Ålandami na ploše 3000 ha. Představuje učebnicovou ukázku severské přírody s vlivem otevřeného moře, častými větry a vlnobitím. Bujné luční porosty se rozkládají na vápencovém podloží, souvislé smíšené lesní porosty borovic, dubu, lípy, javoru, jilmu a bříz s množstvím vodního ptactva vyplňuje větší část parku.

Sammallahdenmäki, archeologická lokalita při severním pobřeží Botnického zálivu (poblíže města Lappi), koncem 19. stol. proslavená nálezem 33 mohylových hrobů z doby bronzové (z rozpětí let 1500 až 500 př. n. l.). Jedná se o jedno z nejvýznamnějších pravěkých pohřebišť ve Skandinávii; od r.  1999 je pod záštitou UNESCO.

Savonlinna, švédsky Nyslott, prastaré město (28 000 obyv.) postupně vzniklé při hradu Olavinlinna, založeném r. 1475 Švédy na obranu nejisté jihovýchodní hranice země proti Rusku; celé území (formálně dokonce patřící Rusům už od r. 1323) bylo vždy předmětem sporů a válek, zejména v 18. stol. Za rusko-švédské války v l. 1741-43 byla Savonlinna dokonce načas okupována ruským vojskem.

Město leží v oblasti sestávající z bezpočtu jezer a ostrovů; vedle přírodních krás a zmíněného hradu, patřícího k nejlépe dochovaným v zemi (po požáru r. 1872 byl pečlivě zrestaurován) se honosí pravidelnými operními festivaly a poněkud vyšinutým „mistrovstvím světa v hodu mobilním telefonem“, pořádaným zde od r. 2000.

 

Suomenlinna, původně Viapori a švédsky Sveaborg, mohutná pevnost a námořní základna, vybudovaná Švédy na šesti ostrovech před vjezdem do helsinského přístavu; dnes administrativně součást hlavního města (900 stálých obyvatel). Byla založena v r. 1748 jako protiváha ruského Kronstadtu a na obranu proti ruské expanzi z ústí Něvy do Pobaltí. Její koncepce odpovídala nejmodernějším zásadám tehdejší pevnostní architektury (arch. Augustin Ehrensvärd); přesto byla Viapori r. 1808 za poněkud nejasných okolností obsazena Rusy, jimž se takto otevřela cesta k ovládnutí celého Finska. Naposledy čelila útoku za Krymské války, kdy zdejší ruská posádka byla po dva dny (v r. 1855) decimována střelbou anglo-francouzského loďstva, zato za obou světových válek byla bojů ušetřena.

I dnes je na Suomenlinně vojenská posádka a sídlo Námořní akademie (nového jména, dosl. „Finská pevnost“, užívá od osvobození r. 1918), ale velká část areálu je přístupna veřejnosti a různým kulturním aktivitám, přičemž dějiny samotné pevnosti přibližují i tři muzea. Jako výjimečný příklad barokní pevnostní architektury je od r. 1998 pod záštitou UNESCO. 

Tampere, švédsky Tammerfors), město na jihu země (200 000 obyv.), založené švédským králem Gustavem III. r. 1775, dnes významná dopravní křižovatka a hospodářské a kulturní centrum, novodobě rozšířené o další připojené obce (Messukylä, Lielahti ad.). Největší rozvoj města v 19. stol. byl určován rozmachem textilního průmyslu; většina pozoruhodností tohoto „finského Manchesteru“ proto pochází z poměrně nedávné doby. Týká se to místní katedrály (Tuomiokirkko), postavené z šedomodré žuly v l. 1902-07 (arch. Lars Sonck) i cihlové stavby pravoslavného chrámu sv. Alexandra Něvského z l. 1896-99 (T. U. Jasikov), stejně jako zcela moderních staveb: mezi nimi vyniká budova Městské knihovny Metso a kostel ve čtvrti Kaleva (oboje vytvořili v 60. letech 20. stol. arch. Reima Pietilä spolu s ženou Reili).

Tampere se honosí dvěma universitami a pestrou nabídkou různých kulturních událostí (divadelní, filmové a hudební festivaly); je zde mnoho muzeí včetně Leninova, připomínajícího počátky bolševického hnutí a krvavé události občanské války r. 1918, kdy toto průmyslové město bylo hlavní baštou bolševiků v zemi.

 

Tapiola, švédsky Hagalund, slavné „zahradní město“, postavené v 50.–60. letech 20. stol. západně od Helsinek (v předměstí Espoo) jako experimentální sídliště usilující o citlivé skloubení architektury s přírodou (Tapio byl ve finské mytologii bohem lesů). Zejména pozoruhodné je centrum městečka s  Ústřední věží (předchůdcem našich „věžáků“), bazénem a budovou Obchodního centra (vše Aarne Ervi), Kulturní centrum v jejich sousedství (Arto Sipinen), stejně jako Erviho Zahradní hotel a obytné domy rozptýlené v zeleni (A. Aalto aj.). Víceméně plynule na Tapiolu navazuje universitní areál Otaniemi (viz heslo).

 

Turku, švédsky Åbo, významné politické, hospodářské a kulturní středisko na jihozápadě země, založené švédskými osadníky ve 13. stol,; v l. 1809-12 hlavní město Finska (175 000 obyv.). Svědkem středověké minulosti je místní hrad (Turun Linna, švéd. Slott), poprvé připomínaný v r. 1308, a cihlový pozdně románský Dóm (Tuomiokirkko), vysvěcený r. 1290;  už v r. 1249 zde byl založen dominikánský klášter a jako sídlo biskupů bývalo staré Åbo též centrem duchovní správy celé země. Neméně významné bylo obchodní spojení města s Hansou. Bývalo také místem konání sněmů finských stavů, v r. 1640 zde vznikla i první universita v zemi. Rozmach Turku však byl přeťat přenesením hlavního města nově ustaveného  velkovévodství (ovšem pod ruskou správou) do Helsinek r. 1812 a následným požárem r. 1827, který téměř celé město zničil. Obnova probíhala v duchu klasicismu (Carl Ludwig Engel), ale tvář města bohužel poznamenaly i necitlivé přestavby v 70. a 80. letech 20. stol. 

Turku je také městem škol (mj. je zde universita Åbo Akademi s výukou ve švédštině) a vědeckých institucí, divadel, koncertních síní a muzeí; k významným patří místní Muzeum umění, Uměleckořemeslné muzeum, muzeum sochaře Vainö Aaltonena ad.

 

Urho Kekkonen, národní park vyhlášený r. 1983 (na počest finského prezidenta stejného jména) leží v sv. části země při hranici s Ruskem. Velmi různorodá krajina od rozsáhlých lesů přes otevřenou krajinu mokřadel, alpínskou tundru s rozsáhlými vřesovišti, porosty lišejníků. Významný chov sobů. V městečku Tankavaara infocentrum a zlatokopecké muzeum.

 

Verla, unikátní komplex papíren, vybudovaný v 70. letech 19. stol.  poblíže města Kouvola v jižním Finsku; kdysi významný producent obalových kartonů, činný až do r. 1964. Celý areál, dokumentující celý proces výroby od zpracování smrkových kmenů až po export kartonových listů za využití přírodní (vodní) energie, je od r. 1996 pod záštitou UNESCO.

Poblíže Verly se nacházejí pravěké skalní kresby z doby kol. r. 6000 př. n. l.

 

Viipuri byste dnes na mapě Finskahledali marně, kdysi kvetoucí město s pestrou směsicí Finů, Švédů, Rusů a Němců zabral tehdejší Sovětský svaz v r. 1944 pro rozšíření předpolí Sankt Petěrburgu, dnes pod označením Vyborg. V centru několoik staveb A. Aalta. Alternativu k cestě autobusem nabízí výlet lodí (nepotřebujete vízum).

 

4. O lidech a jejich životě

Typické povahové rysy. Patří mezi ně mlčenlivost (nemluví, když nemusí), jsou uzavření - nespěchejte proto na ně! Finové jsou odvážní, praktičtí, rozvážně plánují svůj čas, upřímní a spolehliví (co slíbí, to dodrží). Mají silné demokratické a sociální cítění, vyvinutý vztah k přírodě. Ženská emancipace, vysoká účast žen nejen v politice (nezvěte však ženu na skleničku).

Nemají rádi snobismus, hysterii a Švédy.

Určitě nevynechejte. Návštěva sauny patří mezi společenskou povinnost, zůstaňte jen tak dlouho, dokud je vám hezky a pak se ponořte do moře, jezera či se vyválejte v (čerstvém) sněhu. Oheň, žár a jejich působení na lidský organismus jsou prvky dávné magie, udilo se v ní maso, sušil slad a konopí, ženy zde rodily děti, nevěsta, než šla k oltáři, musela nejdříve do sauny.

Ochutnejte místní vodku (Koskenkorva nebo Finlandia), přináší se zamrzlá v ledu, nalévá do vychlazených skleniček a pije na ex, poté se sáhne po obloženém sledi, nalévání se několikrát opakuje, po třetí sklence se podává opečená klobása a chléb.

Národní gastronomie. Základ stravy patří zelenině, mléku, sýrům, rybám ve všech podobách (30 kg na jednoho Fina za rok), výteční jsou uzení, lehce solení nebo opékaní lososi, baltský sleď. Mezi typická jídla patří poronpaisti, sobí pečeně, karjalanpaisti, steak z hovězího a skopového masa nebo kalakukko, žitný chléb s nádivkou z malých rybek (porcují se jako dort). Od pozdního července do časného září probíhá období raků (a račích večírků); ve vybraných restauracích (voileipäpöytä) fungují poměrně drahé bufetové stoly v době oběda (voileipäpöytä), proto se vydatně najezte při vydatné snídani zahrnuté do ceny ubytování. Levnější jídlo pořídíte v baari, pizzeriích, tržnicích či fast foodech

Tvrdý alkohol je k dostání pouze v licenzovaných restauracích a barech (a to ještě v omezených hodinách). Tři kategorie piva (podle množství alkoholu), importovaná vína zejména z Maďarska, Bulharska, ale i Francie.

Dárky pro Vaše milé. Určitě mezi ně patří výrobky ze skla, keramiky, ruční řemeslné výrobky, kožešiny, dřevěné hračky nebo šperky, obuv a oděvy.

 

5. Praktické informace

Doprava. Kromě jediného mezinárodního letiště poblíž Helsinek je k dispozici několik letišť pro lety zvláště do Švédska a na dvě desítky letišť určených pro tuzemské lety; Finnair Holiday Ticket nabízí několik letů v určeném časovém intervalu za sníženou cenu, v sezóně lze kombinovat některé lety s vlakovými, autobusovými a lodními lístky. Letenky nejsou drahé a lety lze ušetřit hodně času.

Lodní linky křižují moře mezi Ålandskými ostrovy, nostalgické jízdy provozují parníky v době turistické sezóny na četných (tisících) jezerech; v zimě pokrývá jezera i moře led, jen ledoborce udržují lodní trasy průjezdné.

Finnrail Pass umožňuje neomezenou jízdu vlakem po předem omezenou dobu dní, Scanrail Pass rozšiřuje dopravní možnosti i do sousedních skandinávských zemí. Vlaky jsou spolehlivé, bezpečné, elegantní a relativně přesné s vynikajícím komfortem. Na severu funguje jen velmi málo tras.

Moderní, pohodlné a přesné autobusy spojují Helsinky se všemi významnými regiony země více než 300 spoji denně, co víc si přát! Zvláště na kratší vzdálenosti bývají rychlejší než vlak.

I když je městská hromadná doprava poměrně drahá, autobusy (v Helsinkách i tramvaje, metro nebo podzemní železniční systém) fungují spolehlivě. Taxi lze přivolat i na ulici nebo na stanovištích. Hlavní silnice mají kvalitní povrch, u mnoha vedlejších silnic tomu tak není! Rychlostní silnice jsou zatím pouze v okolí velkých měst, sobi a losy se však mohou promenádovat ledaskde (srážku se zvířetem nahlašte)!

Ubytování. Většina hotelů je moderně a pohodlně vybavená (se saunou, často i bazénem), luxusní konferenční centra vyrůstají i na venkově; rezervace nutná. Platí slevový systém Finncheque s neomezeným množstvím poukazů tří cenových kategorií. Mezi levnější varianty patří turistické hotely, hostely, kempinky nebo turistické chaty

Trestná činnost a krádeže. Běžná opatrnost je na místě, zvýšená nikoliv.

Lékařská péče. Kvalita i cena za lékařské zákroky je vysoká, v lékárnách se léky (mnohdy zahraniční výroby) vydávají pouze na předpis, v regionu vždy funguje alespoň jedna lékárna, lékaři hovoří anglicky.

Noviny. Helsingin Sanomat nebo Ilta-Sanomat (finsky), Hufvudstadsbladet (švédsky) jsou největší deníky v zemi; renomované zahraniční deníky seženete zpravidla den po vydání ve velkých obchodech s knihami; regionální novinky si přečtete v City.

 

Internetové odkazy:

www.finland-tourism.com

www.finland.org

www.sauna.fi

www.finlandforyou.com

www.suomi.fi/english

www.mek.fi

www.festivals.fi

www.severskelisty.fi

 

Diplomatická zastoupení:

Velvyslanectví České republiky ve Finsku

(Embassy of the Czech Republic)

Armfeltintie 14, Helsinki

tel.: 003589/6120880, fax: 003589/630655

e-mail: helsinki@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/helsinki

 

Velvyslanectví Finské republiky

Hellichova 1, Praha 1

tel. 251 177 251, fax: 251 177 241

e-mail: sanomat.pra@formin.fi, www.finlandembassy.cz

Nahoru Domů Mapa webu
toolbar
© 2011 - 2017 Toulky Evropou.cz
TOPlist
powered by:

Warning: require_once(8b6ba655fbfac6d6cd06172.php) [function.require-once]: failed to open stream: No such file or directory in /disk_1/www/cz/toulkyevropou/www/ev_finsko.php on line 632