učitel |
(věčný) žák |
Již světoznámý český antropolog a lékař Aleš Hrdlička (1869-1943) definoval
Tři všeobecné zákony šíření lidstva:
|
Bundesrepublick Deutschland
Spolková republika Německo
1. Marginální sloupec
Rozloha: 357 027 km2
Počet obyvatel: 83 080 000
Státní zřízení: spolková republika
Hlavní město: Berlín 3 404 000 obyv. (aglomerace 5 075 000)
Další významná města: Hmburg 1 754 000 obyv.
Mnichov, 1 295 000 obyv.
Kolín n.Rýnem 990 000 oyv.
Frankfurt n.Mohanem 653 000 obyv.
Stuttgart 593 000 obyv.
Dortmund 587 000 obyv.
Essen 583 000 obyv.
Düsseldorf 578 000 obyv.
Hannover 516 000 obyv.
Drážďany 505 00 obyv.
Úřední jazyk: němčina, široce rozšířená angličtina
Hymna: Třetí strofa písně Das Lied der Deutschen
Měna: 1 euro (EUR) = 100 centů
HDP / na 1 obyv.: 2 104 799 mil. USD / 25 350 USD
Národnostní struktura: Němci 91 %, Turci 2,5 %, občané býv. Jugoslávie 1,6 %, jiní 4,9 %
Náboženství: protestanti 46 %, katolíci 36 %
Hymna: třetí sloka písně Das Lied der Deutschen
Vznik: 17. 1. 1871 (sjednocení městských států)
Státní svátek: 3.10. (1990) Den sjednocení Německa
MPZ: D
Internetová adresa: .de
Telefonní předvolba: +489
Časové pásmo: UTC +1
Slavné osobnosti:
* politici a vůdci: zakladatel Svaté říše římské Ota I., Bismark, Hindenburg, kancléř a vůdce A.Hitler, obnovitel státu K.Adenauer, kancléř a tvůrce německého zázraku L.Erhard, mírotvorce W.Brandt, sjednotitel Německa H.Kohl
* objevitelé a vynálezci: astronom J.Kepler, vynálezce knihtisku J.Gutenberg, C.Benz-Daimler (1886 auto na benzínový pohon), ocelář Krupp, W.Wiemens (elektrotechnika), fyzikové W.Röntgen, M.Planck, A.Einstein (teorie relativity), G.Hertz, hrabě Zeppelin (vzducholodě), bakteriolog R.Koch
* filosofové: I.Kant, G.Hegel (idealismus), L.Feuerbach (materialismus), K.Marx (Komunistický manifest), Kapitál), F.Engels (Dialektika přírody), F.Nietzsche (nihilismus)
* spisovatelé a básníci: lidový epos Píseň o Nibelunzích (r. 1200), G.Herder (Myšlenky k filozofii dějin lidstva), J.W.Goethe (Faust), F.Schiller (Vilém Tell), pohádkáři bratři Grimmové, H.Heine (Kniha písní), E.M.Remarque (Na západní frontě klid), B.Brecht (Žebrácká opera), T.Mann (Buddenbroockovi)
* architekti a malíři: gotické katedrály v Kolíně n.Rýnem, Řezně, Ulmu, barokní kostely a kláštery (hlavně Bavorsko), malíři: A.Dürer (Růžencová slavnost), H.Holbein, M.Grünewald (Ukřižování), L.Cranach
* hudební skladatelé: Ch.W.Gluck (Orfeus a Euridika), J.S.Bach (Braniborské koncerty), G.F.Händel (Vodní hudba, Mesiáš), L.van Beethoven (Fidelio, 9. symfonie), R.Wagner (Bludný Holanďan), J.Brahms (Uherské tance), F.Mendessohn-Bartholdy (Svatební pochod), R.Schumann (klavírní koncert a moll), R.Strauss (Salome)heavymetalová velmoc (Accept, Helloween, Kreator, Scorpions, Running Wild)
* filmoví herci: M.Dietrich, filmy o Vinnetouvi
* vynikající sportovci téměř ve všech odvětvích - hlavně atletika, fotbal, plavání, tenis, veslařství
* fotbalová velmoc: 3x mistr světa (1954, 1974, 1990), 3x mistr Evropy, držitelé Zlatého míče: „Císař“ F.Beckenbauer (1972, 1976), K.H.Rumenige (1980, 1981), Matthäus (1990-1992), „Šedý vlk“ R. Völler, H.Klinsmann,
* kluboví vítězové: Bayern München (vítěz PMEZ 1974-1976), Hamburg SV (vítěz PMEZ 1982), Borussia Mönchengladbach (2x vítěz UEFA), Eintrach Frankfurt, Borusia Dortmund* atletika: výškaři Wessig, Mögenburg, Ackermannová, Meyfarthová, maratonec Cierpinski, diskaři Dannenberg, Schult, běžkyně Stecherová, Kochová, Drechslerová, oštěpařky Fuchsová, Felkeová, štafety žen
* tenis: Becker (3x vítěz Wimbledonu), Stich, Grafoá (6x vítězka Wibledonu)
* cyklisté Ludwig, Hueber (dráha), Kluge (cyklokros), Ullrich (vítěz Tour de France 1997 a LOH 2000)
* motorismus: Schumacher (1.místo F1 1994, 1995, 2000)
* zimní sproty: krasobruslařka Wittová, lyžaři Wasmeier, Seizingerová, skokani na lyžích Weissflog, Thoma, Schmitt
Laureáti Nobelovy ceny: (81)
3. nejvyšší počet Nobelových cen na světě
Ekonomie: R.Selten, 1994
Fyzika:
W.C.Roentgen, 1901
P.E.A. von Lenard, 1905
K.F.Braun, 1909
W.Wien, 1911
M.F. von Laue
M.K.E.L.Planck, 1918
J.Stark, 1919
A.Einstein, 1921
J.Franck a G.Hertz, 1925
H.Heisenberg, 1932
W.W.G.Bothe, 1954
R.L.Mössbauer, 1961
H.Jensen, 1963
K.von Klitzing, 1985
G.Binnig, E.Ruska, 1986
J.G.Bednorz, 1987
W.Paul, 1989
H.L.Stömer, 1998
H.Kroemer, 2000
W.Ketterle, 2001
T.Hänsch, 2005
Chemie:
E.H.Fischer, 1902
A.von Bayer, 1905
E.Buchner, 1907
W.Ostwald, 1909
O.Wallach, 1910
R.M.Willstátter, 1915
F.Haber, 1918
W.H.Nernst, 1920
R.A.Zsigmondy, 1925
H.O.Wieland, 1927
A.O.R.Windaus, 1928
H.Fischer, 1930
C.Bosch a F.K.R.Bergius, 1931
R.Kuhn, 1938
A.F.J.Butenandt, 1939
O.Hahn, 1944
O.P.H.Diels a K.Alder, 1950
H.Staudinger, 1953
K.Ziegler, 1963
M.Eigen, 1967
E.O.Fischer, 1973
G.Wittig, 1979
J.Deisenhofer, R.Huber, H.Michel, 1988
Medicína:
E.A. von Behring, 1901
R.Koch, 1905
P.Ehrlich, 1908
A.Kossel, 1910
O.F.Meyerhof, 1922
O.H.Warburg, 1931
H.Spemann, 1935
G.Domagk, 1939
W.Forssman, 1956
F.Lynen, 1964
K.von Frisch, 1973
J.F.Köhler, 1984
E.Neher, B.Sakmann, 1991
Ch.Nüsslein-Volhard, 1995
P.Nurse, 2001
S.Brenner, J.E.Sulston, 2002
P.Mansfield, 2003
Literatura:
Ch.M.T.Mommsen, 1902
R.Ch.Eucken, 1908
P.J.von Heyse, 1910
G.Hauptmann, 1912
T.Mann, 1929
N.Sachsová, 1966
H-Böll, 1972
G.Grass, 1999
Mír:
G.Stresemann, 1926
L.Quidde, 1927
C.von Ossietzky, 1935
W.Brandt, 1971
Německé dědictví UNESCO: (32)
Bamberg, staré město (1993)
Berlín, Ostrov pěti muzeí (1999)
Brémy, radnice a socha Rolanda (2004)
Brühl, první rokokové zámky (Augustusburg a Falkenlust) v Německu (1984)
Cáchy, katedrála (1978)
Dessau a Výmar, školy architektury (Bauhaus), přinesly v letech 1919–1933 revoluci do stavitelství (1996)
Dessau-Wörlitz, zahradní království z doby osvícenství v 18. stol. (2000)
Drážďany, údolí Labe v okolí (2004)
Eisleben a Wittenberg, Lutherovy památky (1996)
Essen, průmyslový komplex uhelného dolu Zollverein (2001)
Goslar, historické město a doly v Rammelsbergu (1992)
Hildesheim, katedrála Panny Marie a kostel sv. Michala (1985)
Hranice německého impéria, zbytky 550 km dlouhého hraničního valu (2005)
Kolín nad Rýnem, gotická katedrála (1996)
Lorsch, bývalé opatství je karolínskou památkou (1991)
Lübeck, hanzovní město (1987)
Maulbronn, klášterní komplex cisterciáků (1993)
Messel, naleziště fosílií savců (1995)
Muzakowski, krajinný park po obou stranách řeky Neisse a hranice mezi Polskem a Německem (2004)
Postupim a Berlín, paláce a parky (1990, 1992, 1999)
Queidlinburg, kolegiátní chrám, zámek a staré město (1994)
Regensburg, staré město a městský dvůr (2006)
Reichenau, klášterní ostrov (2000)
Rýn, kulturní krajina údolí horního toku řeky (2002)
Speyer, románská bazilika z 11. stol. (1981)
Stralsund a Wismar, historická jádra měst hanzovní ligy (2002)
Völklingen, staré hutě z 19. stol. (1994)
Výmar klasický (1998)
Trevír, římské památky, katedrála sv. Petra a kostel Panny Marie (1986)
Wartburg, opevněný zámek (1999)
Wies, poutní kostel ve stylu bavorského rokoka (1983)
Würzburg, jeden z největších barokních paláců v Německu (1981)
Národní parky: (11)
Bayrischer Wald
Berchtesgaden
Hamburgisches Wattenmeer
Harz
Hochharz
Jasmund
Müritz
Niedersächsisches Wattenmeer
Sächsische Schweiz
Schleswig Holsteinisches Wattenmeer
Vorpommersche Boddenlandschaft
2. Charakteristika země
Když se řekne Německo, vybaví se:
* hospodářská velmoc Evropy i světa, hnací motor EU, třetí mocnost světa (po USA a Japonsku), nejvyšší HDP v Evropě vyniká ve všech oborech,
* po Rusku nejvíce obyvatel v Evropě, největší konurbace v Evropě (Porůří, 10 mil. obyv.), obrovské koncerny (Daimler-Benz, Volkswagen, Siemens, VEBA, Krupp, Thyssen, Basf, Lufthansa), největší evropský exportér zboží, nejvíce miliardářů v Evropě
* automobilky Opel (Rüsselsheim), BMW (Mnichov), Ford (Kolín n.R.), Porsche (Stuttgart), Mercedes, ale také Trabant (Trabi) - spjat s pádem Berlínské zdi
* Flughafen Frankfurt a/M, 2. nejvytíženější letiště na světě (45 mil. cestujících ročně)
* prosperita, pořádek, důslednost, „velké myšlenky“, ale také (neskrývané) mocenské ambice, středem zájmu byla výhradně Evropa a rozšiřování území na úkor slabších sousedů; komunismus a nacismus, v minulosti militantní chování, ohnisko destabilizace v Evropě, válek, válečníků (A.Hitler) a zbrojařů (Krupp)
* přední místa ve výrobě elektřiny, oceli, hliníků, plastů, aut, lodí, masa, másla a mléka, nejvíce dálnic v Evropě (přes 11000 km), velké množství kanálů (přes 7000 km splavných toků)
* v minulosti značná rozdrobenost, díky níž Němci prakticky nezasáhli do koloniálního „rozdělování světa“ (vyjma např. Togo, Kamerun, Tanzánie, Namibie), po 2.svět. válce zatlačeno za hranici Nisa-Odra a navíc rozděleno na dva státy (SRN a NDR)
* romantická stará města (Bamberg, Quedlinburg, Pasov, Trevír, Würzburg), množství hradů (Wartburg, Katz) a katedrál (Kolín), 3x větší výdaje německých turistů v zahraničí než příjmy od zahraničních turistů
* významné sportovní akce: LOH Berlín 1936 a Mnichov 1972, ZOH Ga-Pa 1936, závody Formule 1 (Hockenheimring, Nürnburgring)
Poloha. Německá spolková republika je nejlidnatějším a hospodářsky nejsilnějším státem Evropské unie. Skutečnost, že patří do elitní trojky nejvyspělejších ekonomik světa (vedle USA a Japonska), určuje dominantní postavení této země při evropské integraci i hospodářském směřování celé Evropy.
Země těží mimo jiné i z velice výhodné polohy v centrální části kontinentu. Jeho územím procházejí nejdůležitější komunikační osy ve směru severojižním i západovýchodním. Na západě sousedí zejména s Francií, na východě má pak dominantní postavení ve středoevropském prostoru, který je již tradičně považován za německou sféru zájmů (dříve politických, dnes především hospodářských).
Přírodní poměry Celkově lze území Německa rozdělit do čtyř velkých oblastí od jihu k severu sklání od alpských vrcholků na jihu k rozlehlým rovinám a plošinám na severu podél pobřeží. Přestože povrch je poměrně členitý, skutečných pohoří je velmi málo. Pobřeží Baltského a Severního moře je převážně ploché s mělkými zálivy. Podél pobřeží Severního moře se rozkládá místy i několik km široké pásmo wattů, které jsou za přílivu a odlivu střídavě zaplavovány a obnažovány. Mohutné křídové útesy na největším německém ostrově Rujana jsou spíše výjimkou. Severoněmecká nížina se splavnými řekami spojenými navzájem průplavy je otevřena k východu i na západ. Střední a jižní část státu vyplňují pahorkatiny a hornatiny (Středoněmecká vysočina), rozčleněné kotlinami a širokými říčními údolími. Pohoří mají charakter zvlněné kopcovité krajiny obvykle dosahující výšek okolo 900 m n.m. Tvoří typickou středoněmeckou mozaiku polí, luk a lesů. Jen některé horské hřebeny jsou porostlé hustšími lesními porosty. Nachází se zde řada zajímavých přírodních útvarů: například v pohoří Eifel se nachází maary – jezera sopečného původu (největší Laacher See). Jinou přírodní zajímavostí jsou také malebná údolí německých řek zaříznutá do kopcovité krajiny, mezi nejznámější patří bezesporu údolí Rýna. Na rakouském pomezí při samé jižní hranici vyrůstá strmá hradba Severních vápencových Alp s nejvyšší horou Německa – Zugspitze (2 963 m n. m.).
Nejmohutnější a hospodářsky nejvýznamnější řekou nejen Německa, ale i celé západní a střední Evropy je Rýn (v Německu 865 km délky), posílený četnými přítoky (Neckar, Mohan, Lahn, Mosela, Ruhr). K Severnímu moři tečou také Emže, Vezera a především Labe (v Německu 725 km). Úmoří Baltu je poměrně malé, náleží k němu zejména hraniční řeka Odra. Dunaj, pramenící ve Schwarzwaldu, patří Německu svým horním tokem. Většina velkých řek je v nížinné části Německa propojena průplavy. Vodních ploch je hodně, nejvíce jezer je v severním Meklenbursku a Braniborsku, největší je ale pohraniční Bodamské jezero v Alpách (v Německu 305 km2).
Podnebí je mírné, na severu výrazně oceánské. Směrem k jihovýchodu přibývá prvků kontinentality s většími rozdíly teplot mezi létem a zimou. Velice příhodné klima s malými ročními rozdíly a dostatkem tepla jsou široká údolí řek povodí Rýna (známé vinařské oblasti).
Lesy pokrývají téměř 30 % plochy státu. Souvislejší lesní porosty jsou na horách, zejména ve Schwarzwaldu, kterému dala jméno tmavá jedle, a na Šumavě, kde vysoko rostou i bučiny. Hranice lesů v Alpách je v 1600–1800 m n. m. a nad ní se rozkládají porosty kleče a alpínských luk. Velké plochy lesů zejména v oblasti Lužické pánve a Krušných hor jsou poškozeny kyselými dešti. V Severoněmecké nížině se vlivem častých srážek a chladného podnebí vyskytují rozsáhlá vlhká vřesoviště a bažinatá rašeliniště.
Obyvatelstvo a sídla. Německo je se svými více jak 80 miliony obyvateli po Rusku nejlidnatějším státem Evropy. Kulturní, regionální i náboženská pestrost je tedy naprosto logická. Německo byla navíc po většinu historie konglomerátem nezávislých a často soupeřících států. Až do poloviny 19. stol. spojoval všechny Němce pouze společný jazyk a částečně i kultura.
Mezi některými částmi Německa (především mezi jižními a severními oblastmi) panují dodnes velké odlišnosti ve zvycích, mentalitě i nářečí. To bylo ještě umocněno rozdělením státu po druhé světové válce. Přesto je Německo relativně národnostně jednotný stát. Jisté třecí plochy panují jen mezi obyvateli „starých“ a „nových“ spolkových zemí (tzv. Ossis). Nikoli bezvýznamnou část německého obyvatelstva tvoří přesídlenci z východu, odsunutí po 2. svět. válce (hlavně z území dnešního Polska a České republiky), a jejich potomci. Menšiny tvoří na severu Dánové a na východě kdysi slovanští Lužičtí Srbové (několik desítek tisíc osob, mají 6 základních a 6 středních škol vyučujících v lužické srbštině). Německo je ale zemí s velice liberální imigrační politikou, kterou se snaží řešit mimo jiné i problematiku poklesu porodnosti. V nedávné době tak došlo k přílivu migrantů za prací z Turecka a bývalé Jugoslávie, ale i z Itálie či Řecka či etnických Němců z bývalého SSSR. V Německu tak dnes žije téměř 7 mil. cizinců (absolutně nejvíce v celé Evropě). Řecké a turecké restaurace v orientálním či balkánském stylu se dnes staly velice populární mezi Němci i turisty. V zemi funguje vyspělý, byť nákladný systém sociální a zdravotní péče. Ten je dnes jednou z příčin ekonomické stagnace země. Přes 17,5 % obyvatel je starších 65 let (nejvíce v Evropě).
Co do náboženství jsou početně téměř stejně zastoupeni protestanti a katolíci. Geografické rozložení věřících obyvatel odráží historické souvislosti: na severu a východě převládají spíše protestanti, na jihu (zejména v Bavorsku) a v Porýní mají převahu římští katolíci. Rozmístění obyvatelstva je velice nerovnoměrné. Nejvýznamnějšími aglomeracemi jsou Porýní - Porúří (jedna z největších v Evropě) a Sasko-durynská oblast. Největší města (Berlín, Hamburk a Mnichov) však leží mimo tyto oblasti uprostřed zemědělské a řídce osídlené krajiny.
Hospodářství Německé hospodářství zažilo po druhé světové válce bezprecedentní konjunkturu. Proto je dnes, i po připojení zaostalejších východních zemí, stále motorem evropské ekonomiky a třetí hospodářsky nejvyspělejší zemí světa. Bylo tomu tak až na krátká období úpadku již od počátků průmyslové revoluce v 19. stol. Projevují se zde ovšem značné rozdíly mezi starými a novými spolkovými zeměmi (dříve NDR), které jsou nyní patrně největším problémem Německa. Meziroční hospodářský růst je velice malý (na východě dokonce záporný) a nezaměstnanost se pohybuje kolem 8 %, na východě je však mnohem vyšší.
Zemědělství zaměstnává jen 3 % ekonomicky aktivních obyvatel a na domácí produkci se podílí nepatrně; přesto je Německo je ve výrobě potravin soběstačné přibližně z 75 % a řada komodit (např. cukr, mléko) se vyváží. Země je tedy jedním z největších světových vývozců potravin, na druhé straně je po USA i jejich druhým největším dovozcem. V rostlinné výrobě převládá obilnářství. V řadě komodit (ječmen, chmel) zaujímá země jednu z prvních světových příček. Tato tradiční pivní velmoc produkuje až 500 značek piva (3. na světě v objemu výroby), údolí Rýna a Mosely poskytují světoznámá vína. Převládá ovšem živočišná výroba, hlavně chov skotu a prasat (nejvíce v Evropě).
Nerostné zdroje, na kterých byl původně založen rozvoj německé ekonomiky, jsou z velké části vytěžené. Evropský význam má těžba kamenné soli (6. na světě), dále Německo zůstává důležitým světovým producentem draselných solí a hnědého uhlí (většinou povrchově – 1. místo na světě), důležitá je i těžba černého uhlí (4. místo v Evropě). Díky jeho těžbě je německá energetika postavena především na tepelných elektrárnách. Nejvýznamnější složkou národního hospodářství stále zůstává rozsáhlý a velice moderní průmysl, který pokrývá téměř všechny typy výrob a jen těžko lze najít obor v němž země nefiguruje na jednom z prvních míst ve světě či aspoň v Evropě. V průmyslu zcela rozhodují strojírenství s elektrotechnikou a chemie s petrochemií. Konurbace Porúří společně s oblastí Kolína nad Rýnem představují největší průmyslovou základnu Evropy. Odtud pochází většina hutních výrobků (Thyssen–Krupp). V moderním a konkurenceschopném strojírenství vyniká výroba dopravních prostředků (Volkswagen, Daimler-Benz, BMW, Porsche tvoří cca 20 % německého vývozu). V posledních desetiletích se rychle rozvíjí progresivní hi-tech odvětví (Siemens, AEG, Osram, Telefunken). Světově významný je chemický průmysl a průmysl stavebních hmot. Německé koncerny mají již řadu let tendence expandovat do zemí bývalého východního bloku (včetně ČR) i do zemí třetího světa.
Zahraniční obchod objemem zaujímá 2. místo na světě po USA. Vyspělé německé hospodářství doplňuje i rozvinutá doprava, která patří k nejlepším na světě. Železniční síť je nejhustší v Evropě, v zemi je přes 11 tis. km dálnic, z nichž byla značná část postavena již ve 30. a 40. letech a prošla několikrát modernizací. Silnice spojující přístavy v Nizozemsku s Porúřím a Porýním představují nejzatíženější komunikační osu Evropy. Tok Rýna je nejfrekventovanější vodní cestou Evropy, největší letiště je ve Frankfurtu nad Mohanem.
Historie Dějiny Německa začínají již v dobách antiky, od středověku až do dnešních dnů představuje toto území významnou politickou, kulturní a ekonomickou sílu Evropy. Německá kultura se nesmazatelně zapsala do světového dědictví. Až do druhé poloviny 19. století však bylo Německo spíše geografickým pojmem než státním útvarem. Po relativně krátkém období říše Karla Velikého na přelomu 9. a 10. století totiž feudálně rozdrobené Německo představovalo po většinu své historie jen velmi nesourodou a proměnlivou pospolitost jednotlivých hrabství, vévodství, svobodných měst a dalších světských i církevních území, zahrnovaných pod formální autoritu tzv. Svaté říše římské (tzn. první říše), a jako konglomerát několika set malých i větších státečků existovalo až do poloviny 19. století, resp. do r. 1918. Po celý středověk náleželo k průkopníkům obchodu, vzdělanosti a vědeckého pokroku, v 16. stol. bylo hlavním střediskem evropské reformace, během níž došlo ke duchovnímu rozdělení země na severní (protestantskou) a jižní (katolickou) část, projevující se posléze i v kultuře. Žádný z německých panovníků nedokázal toto rozsáhle, kulturně a později i nábožensky nejednotné území sjednotit; až od 18. století začíná dominantní úlohu v německém prostoru přebírat Prusko. Zápas o dominanci na území dnešního Německa skončil roku 1871, kdy bylo vyhlášeno Německé císařství (tzn. druhá říše). První polovina 20. století byla ve znamení silně nacionalistické a expanzivní politiky, která zemi vehnala do dvou světových válek. Hitlerova „Třetí říše“ říše si dokonce kladla za cíl okupovat celý východoevropský prostor, jakožto „Lebensraum“ (životní prostor), na nějž mají Němci prý již od středověku právo. Po roce 1945 bylo území poraženého Německa rozděleno na 4 okupační zóny (americkou, britskou, francouzskou a sovětskou). Na východě ztratilo Německo rozsáhlá území východního Pruska, Slezska a Pomořanska (dnes součást Polska a Ruska). Roku 1949 pak byly vyhlášeny dva německé státy – prosovětská NDR a „západní“ SRN. Během studené války byla hranice dvěma německými státy hranicí dvou odělených částí Evropy. Roku 1989 však došlo k pádu komunistického režimu a Berlínské zdi, symbolu rozdělení Německa; během necelého roku pak došlo ke sjednocení země (3. 10. 1990). Západní Německo bylo již pod 50. let spolu s Francií jedním z duchovních otců a hnacích motorů evropské integrace; v této tradici pokračuje dodnes.
3. Cestovní ruch
Německo chápeme jako zemi tranzitní i krátkodobé cílové turistiky. Značný rozsah území pro nás znamená, že chceme-li cestovat kamkoliv záp., sz. či sv. směrem, v cestě stojí Německo. Mezi tradiční cíle českých turistů patří podhůří a vysokohorské oblasti Alp, Šumavy či Bavorského Lesa, romantická krajina pahorkatin a pohoří Středoněmecké vysočiny zvláště v okolí velkých řek (Rýn, Mosela, Labe ad.), 11 národních parků, z nichž některé se nacházejí v moři, prohlídka četných měst, hradů, zámků, rezidencí, galerií, muzeí, návštěva mnoha festivalů, slavností, exkurzí do nejrůznějších objektů apod.
Sjednocení země značně posílilo cestovní ruch, Němci jsou nejmobilnějším národem Evropy, výrazně více peněz utratí v zahraničí, než cizinci v Německu. Kapitálově silná střední vrstva obyvatelstva a velké množství svátků a dovolené znamená, že značné množství lidí si může během roku dopřát i několik dlouhodobých či krátkodobých pobytů v Evropě nebo mimo ni. Oblíbená je zimní návštěva hor stejně jako letní pobyt u moře, či prodloužený víkend v některém z evropských či světových velkoměst nebo návštěva příbuzných, známých na druhém konci země.
Aachen (Cáchy), jedno z nejstarších a historicky nejvýznamnějších měst v Německu, svými termálními prameny známé už starým Římanům (1.–2. stol. po Kr.); dnes průmyslové a správní středisko, sídlo technické vysoké školy (254 000 obyv.). V r. 800 zde byl korunován Karel I. Veliký římským císařem, od té doby se Cáchy staly hlavním městem Svaté říše římské, později významných poutním místem Ze středověku, kdy zde bývali korunováni tzv. římskoněmečtí králové (vč. Karla IV. a dvou z jeho manželek), pochází Dóm (Münster) sestávající z předrománské osmiúhlé svatyně Karla Velikého z l. 796–805 a mohutného gotického presbytáře, připojeného po r. 1355 Karlem IV. (cenné zařízení chrámu a klenotnice). Gotická je též radnice z r. 1350 a zbytky opevnění. Klasicistní a eklektické stavby na předměstí naopak připomínají věhlas Cách jako oblíbených lázní v 18. a 19. století. Jedinečné sbírky více než 100 000 novin v místním Novinovém muzeu (Izrael Berr Josaphat Reuter zde v r. 1850 založil vůbec první tiskovou agenturu).
Alpy a Alpské podhůří zasahují do Německa svými severními okraji: Algavské, Bavorské a Berchtesgadenské Alpy jsou celoročním rájem turistů, horolezců (především NP Berchtesgaden s druhým nejvyšším vrcholem Německa Watzmann, 2713 m n.m.) i rekreantů (Bad Tölz, Bad Reichenhall. Inzell), lyžařů (Ga-Pa, Oberstdorf, Mittenwald), paraglidingu či rogalistů (Berchtesgaden), milovníků romantických městeček (Füssen, viz) a neméně romantických zámků (Neuschwanstein, Hohenschwangau, Linderhof), milovníků vody (Chiemsee, Bad Tölz)
Amberg, někdejší hlavní město Horní Falce vých. od Norimberka zbohatlé díky místním ložiskům železné rudy a ocelářského průmyslu, dnes provinční městečko (43 000 obyv.) s malebným náměstím a zbytky původního opevnění. K nejcennějším památkám patří budova radnice (14.–15. stol.) a farní kostel sv. Martina (15. stol.) s 98 m vysokou věží. Částečně se zachoval tzv. Falckraběcí zámek (Pfalzgrafenschloß) ze 13.–14. stol. (dnes muzeum); býv. Kurfiřstký zámek, dnes úřad, je barokní stavbou ze 17. stol. Symbolem města je most přes řeku Vils (Stadtbrille), jehož oblouky odrážejí ve vodní hladině tvar brýlí (odtud předzdívka mostu „městské brýle“).
Augsburg (Augšpurk), starobylé město na řece Lechu, existující už jako římská kolonie (od r. 15. př. n. l.) a později proslavené bankéřskými domy rodin Fuggerů a Welserů, stejně jako vyhlášením tzv. augšpurské konfese v r. 1555; dnes třetí největší město v Bavorsku (265 000 obyv.) Vedle několika středověkých památek (román. Dóm Panny Marie z l. 923–1065 a kostelík sv. Petra ze 12. stol.) vynikají zejména stavby z období pozdní gotiky a renesance: pozdně gotický kostel sv. Oldřicha sv. Afry, kostel sv. Anny (s renesanční fuggerovskou kaplí z l. 1509–18), tzv. Fuggerovský dům (r. 1515) ad. Široká Maxmiliánova třída, zastupující zde náměstí, je ozdobena renesančními kašnami slavného Adriaena de Vriese (kol. r. 1600) a místní zvláštností je i tzv. Fuggerei, „sociální sídliště“ o 53 domcích, postavené Fuggery ve 20. letech 16. stol.
Baden-Baden, elegantní lázeňské město pod svahy Schwarzwaldu (50 000 obyv.),
již v římském období proslavené léčivými prameny (Civitas Aurelia Aquensis) a v 19. stol. znovuobjevené francouzskou a ruskou smetánkou („letní hlavní město Evropy“). Většina významných objektů je spojena s lázeňstvím (stavby arch. Friedricha Weinbrennera - Fridrichovy lázně) a odkazy na pobyty slavných lékařů (Paracelsus) a návštěvníků (právě zde asi Dostojevskij nalezl inspiraci ke svému „Hráči“, žil zde do r. 1872 i Turgeněv, Brahms ad.).
Bamberg, starobylé město nad řekou Regnitz (71 000 obyv.), ve středověku sídlo rodu Babenberků; věhlas získalo mj. i zdejším znamenitým pivem. Jeho dobře zachovalé historické centrum (pod záštitou UNESCO) patří k nejhezčím v zemi. Počátky města jsou spjaty s předrománskou falcí z 11. stol. (dnes renesanční Starý dvůr) a Dómem z počátku 13. stol. (s cennou sochařskou výzdobou), ale cenné památky se nacházejí v celém městě: nedaleko Dómu je barokní Nový dvůr (Leonhard Dientzenhofer, r. 1704), na nedalekém Kaulbergu kostel P. Marie z l. 1320–87 (zčásti dílo parléřovské huti) a další. Turistickou atrakcí je rokokově vyzdobená radnice na ostrůvku uprostřed řeky (r. 1754) nebo čtvrť rybářských domů s malebnými průčelími - tzv. Malé Benátky s restauracemi, kde podávají kouřové pivo (Rauchbier).
Bautzen (lužickosrbsky Budyšin, česky Budyšín), staré kulturní centrum Horní Lužice (44 000 obyv.), honosící se zbytky hradeb nad údolím řeky Sprévy, malebnými měšťanskými domy a gotickým kostelem sv. Petra (zal. kol. r. 1300), stejně jako pozdně gotickým hradem Ortenburgem, postaveným za Matyáše Korvína (1483–86). Za socialismu bylo neblaze proslulé věznicí pro politické vězně
Bayreuth, kdysi hlavní město Horních Frank pod západními svahy pohoří Fichtelgebirge, spjaté s rodem Hohenzollernů (73 000 obyv.). Po několika katastrofách (vč. vypálení města husity v r. 1430) se B. dožil částečné prosperity až v období renesance (Starý zámek, 1588) a pak v 17. a 18. stol., což se obráží v barokním a klasicistním rázu nejvýznamnějších staveb (Nový zámek a Markraběcí opera z poloviny 18 stol., jedna z nejkrásnějších na světě ad.). Jako působiště Ference Liszta (dnes muzeum) a zvláště Richarda Wagnera se v 19. stol. stal dějištěm hudebních festivalů; jim slouží i tzv. Festspielhaus z r. 1875, mohutná divadelní budova na kraji města.
V nedalekém městě Kulmbach se každoročně v létě pořádají pivní slavnosti.
Bayrischer Wald (Bavorský Les), pohoří paralelně se táhnoucí s Šumavou (Rachel 1453 m n.m., Lusen 1373 m n.m.) a národní park (vyhlášen r. 1970 na ploše 13 100 ha) je součástí nejrozsáhlejšího lesního porostu ve střední Evropě (lesy zde zabírají 98 % území NP) s množstvím venkovských aktivit - turistiky (200 km turistických cest a naučných stezek), lyžování, tradice sklářství. Oblast tvoří karové ledovce s čelními morénami, ledovcovými jezery (Roklanské či Javorské), ve vyšších nadmořských výškách horské smrčiny střídají balvanitá rašeliniště, v nižších polohách smíšený les a pak lužní smrkový les. Věhlas získalo infostředisko Hans-Eisenmann-Haus s botanickou zahradou a miniZOO.
Berchtesgaden, městečko v podhůří stejnojmenných Alp (8 500 obyv.), středisko národního parku (viz), honosící se malebnými uličkami a románsko-gotickým kostelem sv. Petra a Jana (12.–14. stol.). Prosperita městečka bývala založena na těžbě soli (jeden z dolů, Salzbergwerk, je přístupný veřejnosti), ale od 20. stol. je známo především jako oblíbené horské letovisko. Na vrcholu nedalekého Kehlsteinu vybudovali nacisté tzv. „Orlí hnízdo“, horský hotel určený k Vůdcově rekreaci, a podobnému účelu sloužila i vládní čtvrť Obersalzberg s rozsáhlými kryty pro partajní prominenty.
Berchtesgaden, národní park vyhlášený v r. 1978 na ploše 20 880 ha se nachází v jv. cípu země ze 4/5 obklopen Rakouskem. Pro působivé horské scenérie (Watzmann, Jenner), jezera (Königssee, Obersee, Hintersee) s nejseverněji položeným karovým ledovcem v Alpách (Blaueis), množství lesů (42 % NP) a snadnou dostupností je oblíbeným krátkodobým výletním cílem. V oblasti se nachází na 190 km turistických stezek, řada chat a turistických atrakcí (viz výše), od r. 1983 se park podílí na programu UNESCO „Člověk a biosféra“.
Berlin (Berlín), historické hlavní město Pruska a po r. 1871 celého Německa, ležící v ploché krajině protkané rameny a přítoky řeky Sprévy; ve 2. polovině 20. stol. jedno z nejcitlivějších kolbišť Studené války (3 430 000 obyv.). Jako sídelní místo braniborských a pruských kurfiřtů existoval už ve středověku (doklady nejstaršího osídlení se přitom datují od neolitu), ale teprve při mocenském vzestupu kurfiřtů nabyl barokní podoby, určující dnes tvář jeho historického centra (pod záštitou UNESCO). V důsledku hospodářského rozvoje (především v oblasti obchodu a lehkého průmyslu) a přílivu obyvatelstva v 19. a 20. stol. dnes Berlín zaujímá rozlohu 892 km2 , ale jeho novodobá předměstí se nevyznačují zvláště významnými památkami. To platí i pro výstavný západní sektor města, zatímco postkomunistická východní část, na pohled chudá a zanedbaná, ale zahrnující historické centrum, se honosí množstvím historických památek, většinou obnovených po 2. světové válce.
Jsou zde gotické kostely (P. Marie zal. kol. r. 1280, sv. Mikuláše z r. 1470 ad.), k jejichž slohu se hlásí i novogotická radnice z l. 1861–69, a především pak honosné barokní budovy v oblasti výstavné třídy Unter den Linden a ostrova mezi rameny Sprévy, který je v moderní době, pro koncentraci muzejních sbírek, nazýván Ostrovem muzeí (Museumsinsel). Bombami poškozený zámek kurfiřtů z l. 1698–1716 byl odstraněn za vlády NDR, ale jsou tu barokní budovy Humboldtovy university (1748–53), Staré knihovny (r. 1780) či někdejší Zbrojnice (1695–1706) a mezi též Opera z l. 1741–43. Neméně hodnotné jsou i klasicistní stavby z přelomu 18. a 19. stol. (Nová strážnice na Unter den Linden a Braniborská brána na jejím západním konci) a četné stavby v historických slozích 19. století (např. Dóm z l. 1894-1905), korunované proslulou budovou Říšského sněmu (Reichstag) z l. 1884–94, doplněnou o zcela moderní skleněnou kupoli.
Teprve po pádu smutně proslulé Zdi, oddělující v l. 1961–89 sovětský sektor od západní části města, a po sjednocení Německa, kdy se Berlín stal opět hlavním městem, stírají se rozdíly mezi oběma částmi a v obou vnikají pozoruhodné urbanistické realizace (okolí Postupimského náměstí). Berlín je odedávna též sídlem přírodopisných, historických a uměleckých sbírek světového významu (Pergamské a Bodeho muzeum, Obrazárna ad.).
Blankenburg, malebné městečko v podhůří Harzu (15 500 obyv.) s pozdně gotickým kostelem sv. Bartoloměje (zal. už ve 12. stol.) a barokním zámkem (1718). Východiko k výletům k Čertově zdi (Teufelsmauer), 4 km dlouhé pískovcové stěně nad městem.
Bodensee (Bodamské jezero, 540 km2 s max. hloubkou 252 m) leží na pomezí Německa, Rakouska a Švýcarska, protéká jím řeka Rýn. Okolí jezera s množstvím přírodních (květinový ostrov Mainau) i kulturních (benediktínský klášter v Reichenau) památek a přístavních měst (Meersburg, Wasserburg, Lindau, Konstanz, viz) patří k nejpůsobivějším v Německu. V letních měsících je cílem rybářských slavností a vodních sportů.
Bonn, město na levém břehu Rýna, založené už Římany a proslulé zejména jako hlavní město Spolkové republiky v l. 1949–91 (310 000 obv.). Kromě románského Dómu sv. Martina z l. 1150–1230 se honosí především barokní kurfiřstskou rezidencí ze 17. a 18. stol. (dnes sídlo univerzity); v Bonnu se narodil L. v. Beethoven (r. 1770) a žil zde R. Schumann.
Braunschweig (Brunšvík), prastaré sídelní město saských a bavorských panovníků, prakticky celé obnovené po 2. svět. válce (240 000 obyv.). Významný je zdejší hrad a románský Dóm (r. 1194), výjimečnou památkou je též románská bronzová socha lva na náměstí obklopeném historickými domy. Město je spjato s legendární postavou středověkého lidového satirika Tilla Eulespeiegela.
Bremen (Brémy), staré hansovní město při dolní Weseře (556 000 obyv.), s malebným historickým centrem. Před výstavnou gotickou radnicí (r. 1410) se sochami panovníků (vč. Karla IV.) je zajímavá socha Rolanda z téhož roku; cenné jsou i zdejší románské a gotické kostely (kostel P. Marie a Dóm z 11. až 14. stol.). K městu se pojí známá pohádka o „Brémských muzikantech“ (Zvířátka a Petrovští).
Bremenhaven, poměrně mladé, co „brémský přístav“ založené město okolo ústí Wesery (136 000 obyv.), navštěvované především kvůli svým oceánografickým sbírkám (včetně akvária) a skanzenu námořních plavidel (Museumshafen).
Darmstadt, někdejší metropole Hessensko-darmstadtského vévodství (138 000 obyv.), honosící se několika stavbami z období renesance (radnice, farní kostel) a baroka (vévodská rezidence) a především umělecky cenným souborem secesních budov z počátku 20. stol. na tzv. Matyldině kopci (Mathildenhöhe), představujícím ve své době významné centrum soudobé architektury a designu.
Dortmund, průmyslové velkoměsto v Porúří (600 000 obyv.), ve středověku člen Hansy, v jehož historickém centru se zachovalo několik středověkých staveb (románský kostel P. Marie ze 12. stol., raně gotické kostely sv. Reinolda a sv. Petra). Turisticky atraktivní je 220 m vysoká televizní věž v místním zábavním parku.
Dessau (Desava), již ve 13 stol. doložená osada, v 17.–19. stol. hlavní město knížectví Anhalt-Dessau (84 400 obyv.). Vedle několika staveb z barokního období (trosky zámku, kostel sv. Jana ad.) se honosí především moderními budovami tzv. Bauhausu, postavenými v l. 1925–26 pro potřeby umělecké školy, patřící tehdy k světové avantgardě užitého umění (pod záštitou UNESCO).
Dresden (Drážďany), památná „Florencie na Labi“, kdysi sídlo saských kurfiřtů proslavené svou krásou (480 000 obyv.). V době své největší slávy se honosily výstavným renesačním zámkem (budovaným od 15. stol.), velkolepými barokními paláci a kostely (nedávno obnovený P. Marie z l. 1726–43, Dvorní kostel z l. 1738–51 ad.), Temperovou operou a především letohrádkem Zwingerem (1709–32) s bohatými uměleckými sbírkami (Obrazárna a sbírky porcelánu). Téměř celé město bylo zničeno za 2. svět. války a dosud je postupně obnovováno. Umělecky cenný je také nedaleký zámek Pilnitz ve východoasijském stylu či renesační zámek Moritzburg.
Düsseldorf, historické sídelní město místních vladařů, dnes hlavní město spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko a významné průmyslové a kulturní centrum (600 000 obyv.). Přes velké škody způsobené válkou se zde dochovala řada gotických a renesačních staveb (kostel sv. Lamberta z l. 1288–1394, radnice ze 16. stol. ad.), stejně jako barokní kostel sv. Ondřeje (17. stol.) a zbytky zámku.
Eisenach, průmyslové město v podhůří Harzu (44 000 obyv.) s částečně zachovanými hradbami, renesanční radnicí a několika románskými a gotickými kostely (sv. Mikuláše, sv. Jiří ad.). Školní léta zde prožil M. Luther (1483–1546), narodil se zde J. S. Bach (1685–1750). Význam města je však poněkud zastíněn nedalekým hradem Wartburgem (viz), jehož jméno nesly v dobách NDR i populární výrobky zdejší automobilky.
Erfurt, od středověku významné politické a kulturní centrum Durynska, zmiňované už v 8. stol., dnes hlavní město této spolkové země (200 000 obyv.). Jeho centru vévodí dvojice vrcholně gotických chrámů s bohatou sochařskou výzdobou (Dóm P. Marie a kostel sv. Severa, oba ze 14. stol.) a barokní pevnost s románským kostelem sv. Petra na sousedním pahorku; zvláštností je tzv. Kramářský most ze 14. stol. Ve městě působil coby mnich pět let Martin Luther. Dnes středisko pěstování květin, zeleniny a semenářství.
Essen, proslulé centrum německého ocelářského průmyslu a černé metalurgie, spojené s rozmachem těžby kamenného uhlí a Kruppových závodů v 19. a 20. stol., největší město průmyslové aglomerace Porůří (620 000 obyv.). Středověké počátky města připomíná jen místní Dóm (Münster), založený spolu s klášterem ve volné krajině v r. 852; jeho gotická podoba je dílem přestavby ve 13.–15. stol. V nedaleké vsi Werden se nachází kostel sv. Lucie, nejstarší farní kostel v Německu; bohoslužby se zde konají od r. 995.
Frankfurt am Main (Frankturt nad Mohanem, v překladu „brod Franků“), jedno z nejvýznamnějších hospodářských a kulturních center v Německu, hlavní sídlo německé burzy a ústředí národní banky, mezinárodní bankovní impérium rodiny Rothschildů, proslavené svými veletrhy, druhým největším mezinárodním letištěm Evropy i moderní výstavbou s mrakodrapy v americkém stylu (660 000 obyv.) jako následek vybombardování města spojeneckými nálety v r. 1944. Přesto si město uchovalo malebné historické centrum s gotickými a renesančními domy, gotickými chrámy (Císařský dóm ze 13.–15 stol., v němž bývali korunováni němečtí králové a římští císaři, kostel sv. Mikuláše ad.) a romantické nábřeží Mohanu. Ve městě se narodil J.W. Goethe (1749–1832) a má zde rodný dům s muzeem.
Freiburg im Breisgau, starobylé město v podhůří Schwarzwaldu, proslavené svou universitou (zal. již r. 1457) a gotickými památkami. K nejvýznamnějším patří vrcholně gotický Dóm (Münster) ze 13.–15. stol. s velkolepou sochařskou výzdobou, vybudovaný ve stylu francouzské katedrální gotiky.
Fulda, město, 80 km sv. od Frankfurtu n.M., vzniklé při benediktinském klášteře založeném r. 744 (60 000 obyv.). Kruhový kostel sv. Michala s berlou a ostatky sv. Bonifáce z r. 822 patří k nejstarším svatyním v Německu; sám klášterní chrám sv. Salvátora je barokním dílem Johanna Dientzenhofera (1704-12), stejně jako protější biskupský palác (zvaný též zámek).
Füssen, městečko v bavorském podhůří Alp (16 000 obyv.), ovládané mohutnou pozdně gotickou pevností. Pouhé 4 km od něho se nacházejí novogotické hrady Hohenschwangau (1832–37) a Neuschwanstein (1868–86), rezidence podivínského Ludvíka II. Bavorského, který druhému z nich vtiskl charakter svých romantických představ, inspirovaných Wagnerovými operami a plány divadelního architekta Christiana Janka, dnes inspirace pro výrobce hraček, knižní ilustrátory, filmové výtvarníky a četné návštěvníky.
Ga-Pa, konurbace měst Garmisch a Partenkirchen na sev. úpatí bavorských Alp, nejznámější středisko zimních sportů a dějiště IV. ZOH v r. 1936 (a MS ve sjezdovém lyžování v r. 1978). Železnicí a lanovkou se odtud dostanete na nejvyšší vrchol Německa Zugspitze (2 963 m n.m.). Ve městě zaujme farní kostel sv. Martina (13. stol.) nebo Werdenfelser Museum (dřevěný nábytek a oděvy z místního regionu)
Gotha, někdejší rezidence sasko-gothajských (později Sasko-Koburských a gothajských) vévodů (48 000 obyv.), honosící se jejich raně barokním zámkem Friedensteinem (z let 1643–55) se zachovaným divadlem, bohatými uměleckými sbírkami (první barokní budova v Durynsku) a zahradou. Pozoruhodné jsou též domy ve městě a renesanční radnice z r. 1577. Ve zdejší zasedací síni byla založena v r. 1875 Socialistická dělnická strana (dnes SPD)
Goslar, staré hanzovní město v severním podhůří Harzu, prosperující z těžby stříbra a barevných kovů (46 000 obyv.). Svými hradbami, 47 kostely (mj. též románskými kostely sv. Kosmy a Damiána, sv. Petra a Pavla ad.) a především několika sty 1800 hrázděnými domy z 15.–19. stol. je unikátní ukázkou hornického města; jako takový, spolu se stříbrným dolem na Rammersbergu, je zapsán na seznamu UNESCO. Pochází odtud rod Siemensů (býv. pivovar dnes přístupný veřejnosti), nedaleko se nachází kamenná budova Kaiserpfalz (Císařská falc) z let 1005–1015, přestavěna v 19. stol..
Göttingen (Gotinky), starobylé město v jižním Sasku (130 000 obyv.), honosící se řadou gotických a renesačních staveb (zejm. gotickou radnicí a kostely sv. Jana, P. Marie a sv, Jakuba, na jehož stavbě se podílela pražská huť P. Parléře). Především jsou však Gotinky sídlem univerzity (z r. 1737) jedné z nejprestižnějších v Evropě, jejíž přítomnost jim dává ráz mladého, kosmopolitního města. Po místním rodákovi M.Planckovi (autor teorie kvantové mechaniky) je pojmenován neméně slavný institut. Místní kašna s husopaskou z r. 1901 je středem pozornosti nejen turistů, ale i studentů po každé úspěšně vykonané zkoušce.
Hamburg (Hamburk), vůdčí hanzovní město při ústí Labe, jeden z nejvýznamnějších námořních přístavů a druhé největší město v Německa (1 700 000 obyv.). V důsledku překotného rozvoje v 19. století a při nápravě válečných škod po r. 1945 dnes představuje bizarní směsici historických a zcela moderních staveb.
Jsou zde gotické i barokní kostely (sv. Kateřiny z let 1380-1425, sv. Michala z 18. stol. ad.), eklektické stavby z 19. stol. (radnice) i turisticky atraktivní staré kanály a přístaviště a ke koloritu města patří i vykřičená čtvrť St. Pauli s ulicí Reeperbahn. Hamburk se honosí také řadou muzeí (Kunsthalle aj.) a oblíbenou součástí návštěvy města jsou též projížďky lodí po moderním přístavu nebo nedělní ranní Fischmarkt s dolnoněmeckým dialektem plattdeutsch.
Hannover, hlavní město Dolního Saska (520 000 obyv.), dějiště pravidelných mezinárodních veletrhů a světové výstavy EXPO 2000. Historické centrum, rekonstruované po r. 1945, se honosí gotickými cihlovými domy a výstavnou gotickou radnicí z 15. stol.; hodnotné jsou i gotické kostely sv. Jiří a Jakuba (Marktkirche), sv. Kříže (oba ze 14. stol.) a další; slavné jsou též barokní zahrady při zámku Herrenhausen (18. stol.). Tzv. Sprengelovo muzeum patří k nejvýznamnějším světovým galeriím moderního umění.
Harz, nevysoké zalesněné pohoří (Brocken, 1142 m n.m.) s fascinujícími skalními útvary a příjemnými stezkami představuje nejznámější turistickou atrakci Saska-Anhaltska. Při jeho sv. úpatí leží několik zajímavých měst s brázděnou architekturou: Goslar (viz), Quedlinburg (viz), Wernigerode (úzkokolejná železnice), Harzgerode, Gernrode, Halberstadt; města propojuje turistická stezka. Oblast zvěčnil J.W. Goethe v dramatu Faust.
Heidelberg, malebně položené město v údolí Neckaru. „řeky básníků“, sídlo nejstarší německé university, zal. r. 1386 (139 000 obyv.). Pod mohutným gotickým a renesančním zámkem, budovaným od 13. do 17. stol., se tísní historické centrum města s měšťanskými domy, radnicí (r. 1703) a výstavnými paláci včetně Staré university z l. 1712–35 (stěny starého „karceru“ pro provinilé studenty zdobí i nápisy z rukou později slavných osobností) a několika gotickými kostely (sv. Ducha z 15. stol. ad.). Přes Neckar se klene impozantní Starý most (1786–1788), nad městem vede Cesta filozofů s výhledy na město a zámek.
Helgoland, ostrov (2,1 km2) s jedinečnými útesy z červeného pískovce leží cca 70 km proti ústí Labe do Severního moře: do r. 1814 byl v držení Dánů, do r. 1890 Britů, kteří jej vyměnili za ostrov Zanzibar v Indickém oceánu. Během obou svět. válek byl využíván jako námořní základna, dnes bezcelní zóna.
Hildesheim, starobylé město v podhůří Harzu, už v 9. stol. biskupské sídlo a středisko předrománského a románského umění (106 000 obyv.). V r. 1945 bylo z větší části zničeno bombardováním, ale nejvýznamnější památky (dnes pod záštitou UNESCO) byly obnoveny - především ottonský kostel sv. Michala (1001–33) s malovaným dřevěným stropem ze 12. stol. a jemu současný Dóm s cennými památkami tehdejšího kovoliteckého umění (chrámová vrata a tzv. Bernwardův sloup). Za návštěvu stojí i Römer-Pelizaeus-Museum s jedinečnou staroegyptskou sbírkou ad.
Chemnitz (Saská Kamenice, v dobách NDR Karl-Marx-Stadt), kdysi malebné historické město (zal. ve 12. stol.), z 90 % zničené za 2. světové války a obnovené v duchu stalinistické architektury tzv. socialistického realismu (260 000 obyv.). Z několika zachovaných památek možno jmenovat gotickou radnici, Siegertsches Haus, zbytky hradeb a gotický kostel sv. Jakuba; mimo centrum pak budovy benediktinského kláštera s kostelem P. Marie.
Karlsruhe, dosl. „Karlův klid nebo odpočinek“, poměrně mladé město (270 000 obyv.), založené v r. 1715 pro stárnoucího bádenského markraběte Karla Viléma; dnes skvělá ukázka barokní urbanistické koncepce města se 32 ulicemi sbíhajícími se k zámku (1749–85) obklopenému rozsáhlým parkem. Ve stejném duchu se pak město vyvíjelo v období klasicismu a v 19. stol. (radnice, farní kostel aj.). Sídlo Spolkového soudního dvora.
Kassel, politické a kulturní centrum severní části Hessenska (195 000 obyv.), jako středisko zbrojního průmyslu těžce poškozené za 2. světové války. Dnes víceméně moderní město ve funkcionalistickém slohu 50. let 20. stol., honosící se však významnými muzei a uměleckými sbírkami; proslulá „documenta“ (nikoliv žen. rod, ale mn. číslo latinského „documentum“!), konaná zde v 5letých intervalech, jsou nejprestižnější přehlídkou současného světového umění. V nádherném zámku Wilhelmshöhe se nachází pozoruhodná sbírka děl předních evropských malířů.
Kiel, staré hanzovní město a hlavní město Šlesvicka-Holštýnska (zal. ve 13. stol., (245 000 obyv.), proslulé svým strategicky významným přístavem při průplavu mezi Severním a Baltským mořem (v provozu od r. 1895). Jako takový byl Kiel těžce poškozen za 2. světové války; z památek se zachoval gotický kostel sv. Mikuláše (13.–15. stol.), část barokního zámku (18. stol.) a okázalá radnice (po r. 1900); dřívější životní způsob venkova 16.–19. stol. přibližuje skanzen v nedaleké obci Molfsee. Dnes Mekka světových jachtařů (letní regata).
Koblenz, pův. římská osada „Castrum ad confluentas“ založená v r. 9 př. n. l. na soutoku Mosely a Rýna (Německý roh s obrovskou jezdeckou sochou Viléma I.) později významné město trevírských arcibiskupů-kurfiřtů (109 000 obyv.). K cenným středověkým památkám patří hlavně románské kostely sv. Kastora (2. pol. 12. stol.), sv. Florina (11. stol., s gotickými dodatky) a P. Marie (12.–15. stol); významný je i gotický most přes Moselu (14. stol.). Někdejší hrad byl v 17. stol. přestavěn na pohodlný palác a v r. 1777 byla zahájena i výstavba nové biskupské rezidence; z pahorku druhém břehu Rýna ovládá město mohutná pevnost Ehrenbreitstein (v dnešní podobě z poč. 19. stol.). Ve městě se narodil C. Baedeker, zakladatel novodobých knižních turistických průvodců, a kníže von Metternich.
Köln (Kolín nad Rýnem), hospodářsky a kulturně významné velkoměsto na březích Rýna (992 000 obyv.), vzniklé jako prehistorická osada, od počátku letopočtu pak římská kolonie (Colonia Agrippina), od 5. stol. Frankové.
Z velkého množství historických památek a muzeí (dnes pod záštitou UNESCO) vyniká především Dóm, budovaný od r. 1248 (dokončený až v 19. stol.) a představující skvělou ukázku francouzské katedrální gotiky; umělecky cenná je sochařská výzdoba jeho portálů i bohaté vnitřní vybavení (relikviář sv. Tří Králů aj.). V těsné blízkosti Dómu byly odhaleny pozůstatky římské vily (pod moderní budovou tzv. Římsko-germánského muzea s památkami z římského období). Ve městě samém je cenná goticko-renesanční radnice, gotický palác Gürzenich se slavnostním sálem, zajímavé domy a především nejméně 12 románských kostelů z 11. až počátku 13. stol. (Velký sv. Martin, P. M. na Kapitolu, sv. Pantaleon, sv. Apoštolů ad.). Technickou pozoruhodností je kolínské hlavní nádraží a železniční most přes Rýn. Dnešní návštěvníci obdivují i další jedinečná muzea (Wallraf-Richartz-Muzeum, Museum Ludwig), město je sídlem mnoha nakladatelství a vydavatelství, rozhlasových a televizních stanic.
Konstanz (Kostnice), město při výtoku Rýna z Bodamského jezera, založené už římském období a proslulé jako dějiště církevního koncilu v l 1414–18 (70 000 obyv.). Kromě výstavných gotických kostelů P. Marie (tzv. Münster, 11.-15. stol.) a sv. Štěpána (15. stol.) se oprávněné pozornosti těší hlavně tzv. Husův dům (muzeum) a pomník na místě jeho smrti. Z Kostnice pocházel pražský renesanční architekt Bonifác Wohlmut a konstruktér vzducholodí Ferdinand Zeppelin.
Königstein, mohutná barokní pevnost jihozápadně od Drážďan (16. stol.) v oblasti NP Saské Švýcarsko, využívající výhodné polohy na temeni pískovcového masívu nad údolím Labe.
Landshut, kdysi sídelní místo dolnobavorských vévodů a ve středověku významné kulturní centrum, rodiště Benedikta Rejta (57 000 obyv.). Honosí se hradem Trausnitz (13.–16. stol.) a několika kostely postavenými pod vlivem pražské Parléřovy huti (kostel sv. Martina, 1385–1432). Tzv. Městská rezidence z l. 1536–43 je prvním renesančním palácem na německém území.
Leipzig (Lipsko), hospodářská a kulturní metropole Saska, sídlo university a polygrafického průmyslu, dějiště jarních a podzimních veletrhů (475 000 obyv.). Historické centrum se honosí pozdně gotickým kostelem sv. Tomáše (z konce 15. stol.), kdysi působištěm J. S. Bacha a dodnes sídlem slavného chlapeckého pěveckého sboru, ale je zde též krásná renesační radnice (zal. 1556) a jí současná Stará váha, podzemí tzv. Auerbachova sklípku, kam J. W. Goethe situoval jednu z epizod Fausta, barokní Stará burza ad.
Předmětem pýchy obyvatel je hlavní nádraží z r. 1902 (druhé největší v Evropě) a oblíbeným cílem vycházek je monstrózní Památník bitvy národů, připomínající porážku Napoleona v r. 1813.
Lübeck, staré hanzovní město nedaleko baltského pobřeží, založené ve 12. stol. na místě slovanské osady Ljubice; rodiště bratří Mannů, (275 000 obyv.). Historické centrum (obnovené po r. 1945, dnes pod záštitou UNESCO) se honosí řadou staveb ve stylu severské cihlové gotiky (Backsteingotik); patří k nim Hradní a Holštýnská brána (z let 1444 a 1478), měšťanské a cechovní domy, výstavná radnice ze 13.–15. stol. (s renesační lodžií z r. 1570) a především několik gotických chrámů: P. Marie (1260–1330), sv. Kateřiny (14. stol.) či mohutný Dóm z let 1173-1341. Poblíže kostela sv. Jakuba (13.–14. stol.) je gotický špitál ze 13. stol., který co „domov důchodců“ sloužil svému poslání až do r. 1970.
Lüneburger Heide (Lineburská vřesoviště), kdysi zalesněné území se vlivem rostoucí spotřeby dřeva v místních solivarech změnilo v nejrozsáhlejší vřesoviště ve střední Evropě (cca 100 km2 plochy). Jejím srdcem je přírodní rezervace a kdysi prosperující hanzovní město Lüneburg, základem úspěchu zde byla největší továrna Evropy - solné doly otevřené již r. 956. Dnes se celá oblast využívá pro rekreaci zvláště německých seniorů.
Mainz (Mohuč), hlavní město spolkové země Porýní-Falc, založené jako římský tábor Moguntiacum už v r. 39 př. n. l., významné hospodářské, politické a kulturní centrum, rodiště vynálezce knihtisku Johanna Gutenberga (190 000 obyv.). Zdejšímu arcibiskupství bylo až do r. 1344 podřízeno pražské biskupství, bývali zde korunování čeští králové. Dominantou historického centra je mohutný románský Dóm sv. Martina se dvěma chóry a šesti věžemi, dílo 11.–13. stol., ale pozornost si zasluhují též okolní měšťanské domy a gotický kostel sv. Štěpána (14. stol.). V bývalém kurfiřtském zámku sídlí muzeum s rozsáhlými sbírkami a obrazárnou.
Dnes centrum obchodu s oblíbenými rýnskými víny.
Mannheim, stará kupecká osada, v r. 1720 povýšená na kurfiřtskou rezidenci a přebudovaná na šachovnicovém půdorysu podle barokních urbanistických zásad (326 000 obyv.). Dobu největší slávy připomíná bývalá rezidence (1720–60) a další stavby včetně několika barokních kostelů (jezuitský s hvězdárnou z let 1733–60, špitální z r. 1787 ad.), zajímavá je též radnice s kostelem sv. Šebestiána (1720–23). Do dějin hudby se významně zapsala dvorní kapela, v níž tehdy působili čeští hudebníci jako J. V. Stamic, F. X. Richter a další.
V r. 1817 zde baron Karl Friedrich představil svůj první bicykl a v r. 1886 Carl Friedrich Benz první automobil.
Marburg, dnes průmyslové město (80 000 obyv.), honosící se malebným historickým centrem a kulturními tradicemi, k nimž patří založení první protestantské univerzity v r. 1527. Chloubou města je raně gotický cihlový kostel sv. Alžběty (1235–83) s pozoruhodnou kamenickou výzdobou a o něco mladší kostel P. Marie (14. stol.). Stejně tak renesanční radnice (1524) a zámek nad městem (zal. ve 13. stol.)
Mecklenburgische Seenplatte (Meklenburská jezerní plošina) se nachází mezi městy Schwerin a Neubrandenburg, jejím centrem je národní park Müritz, vyhlášený v r. 1990 na ploše 31 348 ha, který tvoří dvě samostatné části. Rozsáhlá oblast písků s řadou jezer (113 je větších než 1 ha, Müritz je druhým největším v Německu) a rašelinišť z doby ledové (před cca 12 000 lety) je doplněna souvislou lesní plochou. Nejpřitažlivější oblastí představuje tzv. Meklenburské Švýcarsko s morénovými pahorky.
Meissen (Míšeň), středověké město při Labi nedaleko Drážďan, pod hradem vzniklým v r. 929 při expanzi saských vladařů na tehdy slovanská území. Bylo sídlem biskupství a vladařů z wettinské dynastie a zejména je pak proslavilo objevení výroby porcelánu J. F. Böttgerem v r. 1708. Sám hrad, v l. 1471–89 za vévody Albrechta přebudovaný pozdně goticky (odtud jeho název Albrechtburg), byl v interiérech poničen provozem porcelánky a v 19. stol. výrazně restaurován, ale v jeho areálu se dobře zachoval gotický Dóm (13.–15. stol.) a město v podhradí je půvabné i svými uličkami, pozdně gotickým kostelem P. Marie a radnicí z r. 1478. Návštěva novodobé porcelánky (založená již r. 1710) na kraji města patří k oblíbeným turistickým atrakcím.
München (Mnichov), historická metropole a dnes hlavní město spolkové země Bavorsko (1 340 000 obyv.), kulturní centrum celého jižního Německa. Jeho středověké začátky připomínají stavby poblíže Mariánského náměstí s výstavnou novogotickou radnicí z l. 1867–1909, nedalekým gotickým kostelem P. Marie (15. stol.) a kurfiřtskou Rezidencí založenou ve 14. stol., ale pak přestavěnou renesančně a barokně. Další památky jsou v ulicích, jež se zde setkávají; především je to Kaufingerstraße a navazující Neuhauser Strasse s výstavnými paláci (Bürgersaal z l. 1709–10), Augustinerbräu (nejstarší a nejvěhlasnější místní pivovar, pojme přes tisíc návštěvníků) a renesančním jezuitským kostelem sv. Michala (konec 16. stol., v kryptě mj. pohřben „stavitel romantických zámků“ král Ludvík II.). V Sendlingerstraße narazíze na nádherný rokokový kostel sv. Jana Nepomuckého z doby po r. 1730 (podle architektů bratří Asamových nazýváným též Asam-Kirche).
Zcela jiný charakter má výstavba z 1. poloviny 19. stol., navazující na středověké centrum na severní a západní straně. Král Ludvík I., ctitel řecké klasické kultury, jí spolu s architektem Leonem von Klenze vtiskl svou představu antické architektury se sloupovými průčelími a branami (Propylaje), otevírajícími se k širokým třídám. Tehdy byla založena též slavná mnichovská muzea, patřící k nejbohatším v Evropě (Glyptotéka, Pinakotéka ad.); významná byla vždy i místní Akademie výtvarných umění. Na západě k městu přiléhá letní královská rezidence Nymphenburg se nádhernými zahradami (17. a 18. stol.). Stále atraktivním dílem moderní architektury je Olympijský areál z r. 1972 a nový fotbalový stadion (Alianz-Arena z r. 2006) severně od Mnichova.
Město se řadí k centrům hi-tech průmyslu a mediální techniky (300 vydavatelství, filmové ateliéry Bavaria, sídla televizních a rozhlasových stanic), známý je pivní festival Oktoberfest na Theresienwiese (s alegorickou sochou Bavarie od Ludwiga von Schwanthalera). Deutsches Muzeum je údajně největším museem vědy a techniky v Evropě.
Naumburg, starobylé městečko v jihovýchodním podhůří Harzu (30 500 obyv.), pyšnící se románsko-gotickým Dómem sv. Petra a Pavla, založeným kolem r. 1210 a ve 2. pol. 13. stol. doplněným o západní chór; jeho sochařská výzdoba patří k vrcholům evropského umění. Cenný je také pozdně gotický kostel sv. Václava (poč. 16. stol. s gotickými obrazy Lucase Cranacha st. a varhanami z 18. stol., na které hrál i J.S. Bach); zajímavé jsou i místní tradice, zejm. tzv. Třešňová slavnost, připomínající událost r. 1432, kdy prosebný průvod místních dětí natolik obměkčil Prokopa Holého, že husitský vůdce upustil od obvyklého vyvraždění města a děti obdaroval třešněmi. V domě ve Weingartenu strávil své mládí filosof F. Nietzsche.
Nürnberg (Norimberk), kdysi svobodné říšské město a dnes druhé největší město v Bavorsku (490 000 obyv.), symbol německých dějin, rodiště renesančního umělce A. Dürera (1474–1528). Městské centrum, mírně se svažující ze dvou stran k řece Pegnitz a dosud chráněné hradem nad městem a částečně dochovanými hradbami, se honosí gotickými kostely sv. Vavřince z l. 1207–1377 (uvnitř s řezbou Zvěstování od V. Stosse), P. Marie z r. 1358 (s orlojem s postavou Karla IV.) a sv. Sebalda ze 13. a 14. stol. (se světcovým bronzovým náhrobkem); pozoruhodná je také gotická a pozdně renesanční radnice (14. a 17. stol.), špitál sv. Ducha nebo Dürerův dům (dnes jeho muzeum). Mimořádně významné jsou umělecké sbírky tzv. Germánského národního muzea, obdoby národní galerie.
Passau (Pasov), starobylé město na soutoku Dunaje, Innu a říčky Ilzu (50 000 obyv.), spjaté již s Římany a biskupstvím založeným zde r. 739 a obnovené po dvou velkých požárech v 17. stol. (r. 1662 a 1680). Převážná část staveb v křivolakých středověkých uličkách je proto až barokní (zčásti za účasti italských umělců), včetně oprav gotického Dómu sv. Štěpána (zal. 1407) pod vedením pražského architekta Carla Luraga v l. 1668–78. Barokní je velkolepá Nová biskupská rezidence (r. 1730); původní ráz si naopak podržel románský klášter Niederburg a také gotická radnice, i když jen díky regotizaci v 19. stol. Pahorkům nad městem vévodí (ze severu) dvojice pevností (Veste Oberhaus a Veste Niederhaus), zdokonalovaných od 13. do 17. stol., z protější strany (od jihu) je to raně barokní poutní kostel P. Marie Pomocné (poč. 17. stol.).
Potsdam (Postupim), město při západním okraji Berlína (138 000 obyv.), vděčící za svůj vzhled braniborským kurfiřtům, kteří je v 16. stol. učinili svou rezidencí a v následujících dvou stoletích obohatili velkolepými zahradami a barokními paláci (dnes pod záštitou UNESCO).
Kromě samotného města s klasicistním kostelem sv. Mikuláše (1825–30) a „exotickými“ koloniemi domků na holandský či ruský způsob jsou významné zejména zahradní paláce Bedřicha Velikého Sanssouci a Nový palác z poloviny 18. stol. s četnými rokokovými i pozdějšími stavbami (oranžerie, různé zahradní pavilony apod.), napodobuijícími tehdy módní východoasijskou architekturu (Čínská čajovna). V novodobém Cecilienhofu z let 1914–17, vybudovaném ve stylu anglického venkovského sídla, se v roce 1945 konala Postupimská konference.
Quedlinburg, původně hrad s benediktinským klášterem z r. 936 na sv. úpatí pohoří Harz, pod nímž bylo ve 12. stol. založeno dnešní malebné městečko se středověkými uličkami a hrázděnými domy (26 000 obyv.). Jeho nejvýznamnější pamětihodností je klášterní komplex s ottonským kostelem sv. Servácia (11.–12. stol.), dějištěm řady významných událostí rané německé historie. Hrob císaře Jindřicha I., za jehož reinkarnaci se považoval H. Himmler, se za nacistů stal předmětem podivného kultu, k němuž byl co „svatyně SS“ zneužit celý chrám.
Nikoliv kolegiálním, ale kolegiátním, ale pro nás je to zde nadbytečný, matoucí údaj.
Regensburg (Řezno), historicky významné město na březích Dunaje (135 000 obyv.), založené v 1. stol. n. l. na místě keltské osady jako římské castrum (zachována část opevnění), později od. r. 739 sídlo biskupství, jemuž do r. 973 podléhaly i české země; v r. 1158 zde byl korunován český král Vladislav II.
Z předrománského a románského období pocházejí kostely sv. Jimrama (zal. v 8. stol.) a sv. Jakuba (12. stol.,) s bohatou sochařskou výzdobou portálů, a stejně tak kamenný most (zal. r. 1135) s navazujícím pětipodlažním skladištěm soli a slavnou uzenářskou dílnou. Dominantou města je gotický Dóm sv. Petra, budovaný od 13. do 16. stol. v duchu francouzské gotiky (cenné vybavení); ze stejného období pochází také radnice s původním zasedacím sálem. Ve městě se zachovalo asi 20 obytných paláců ze 14.–15. stol. s vysokými věžemi v severoitalském stylu.
Rostock, staré prosperující hanzovní město s důležitým baltským přístavem (200 000 obyv.), první univerzitou v severní Evropě (založena r. 1419) honosící se zrekonstruovaným historickým centrem a stavbami v duchu severské cihlové gotiky. Nejvýznamnější je mohutný kostel P. Marie z let 1230–1452 (bohaté zařízení); hezká je také radnice, původně gotická (13. stol., se sedmi věžemi), ale opatřená barokním průčelím.
Rothenburg ob der Tauber, malebné městečko 65 km záp. od Norimberku s původními hradbami (12 000 obyv.) a romantickými uličkami navozující atmosféru středověku a také Vánoc v kterémkoliv ročním období. Kromě početných hrázděných domů a renesační radnice si pozornost zaslouží gotický kostel sv. Jakuba (1373–1464) s velkolepým křídlovým oltářem od řezbáře Tilmanna Riemenschneidera z r. 1505. Město proslavila rodina Käthe Wohlfahrt se svými obchodními domy s vánoční tématikou.
Rügen (Rujána), největší německý ostrov (926 km2) leží v Baltském moři, dodnes oblíbené místo rekreace se strmými křídovými útesy, s členitými písečnými zátokami, rybářskými vesnicemi i bukovými lesy a rašeliništi. Jeho součástí je národní park Jasmund (vyhlášen v r. 1990 na ploše 3 000 ha) s charakteristickými bílými křídovými útesy.
Rýn, Keltové nazývali řeku Renos, Římané Rhenia, pro Germány to byl Otec Rýn; přestože pramení ve Švýcarsku, Němci jej považují za „svou“ řeku, je vzpomínán v mnoha legendách a eposech (Nibelungové). Na středním toku si od Bingenské díry proráží cestu Středoněmeckou vrchovinou, jeho břehy lemuje mnoho vinařských městeček (Boppard, Bacharach, Sankt Goar), hradů (Katz, Mause, Marksburg, Sooneck), pověstná skála Lorelei s pověstí o krásné blondýnce, která svým podmanivým zpěvem lákala nešťastné lodníky do záhuby; dnes pod patronací UNESCO
Sächsische Schweiz, národní park vyhlášený v r. 1990 na ploše 9 292 ha v povodí řeky Labe jv. od Drážďan. Atraktivní pískovcová skalní města s tisícovkou věží a komínů na žulovém podkladu navazují na NP české Švýcarsko. Mezi dominanty patří Falkenstein, Grosser Zscheirnstein, navštěvovaná je pevnost Königstein (viz), hrady Hohnstein, Stolpen či svědecké hory Bastei či Lilienstein.
Schwarzwald (Český les), pohoří v Bádensko-Württembergu jv. od Rýna s nejvyšším vrcholem Feldberg (1 493 m n.m.), jezerem Titisee, řadou turistických cest a stezek, vybavením pro horolezce, trampy, rogalisty i lyžaře. Mezi hlavní střediska patří Staufen im Breisgau (údajné bydliště doktora Fausta, odtud Faustadt), sportovní letovisko Todtnau (K.L. Nessler zde vynalezl proces trvalé ondulace), lázně St. Blasien, ale hlavně Freiburg im Breisgau (viz). Oblast pro své hluboké jedlové a smrkové lesy zapadá do pohádkového světa německých Mařenek a Jeníčků, je známá hodinami s kukačkou, místní šunkou, griotkou i třešňovým dortem.
Schwäbisch Gmünd, nevelké město v srdci Švábska (dnes ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko; 63 000 obyv.), proslavené tradicí zlatnictví a jako působiště rodiny Parléřů; Jindřích P. otec Petra Parléře, zde postavil velkolepý kostel sv. Kříže na principu trojlodí se stejně vysokými loďmi (od r. 1320, dokončen až v 15. stol.); v době svého založení patřil k prvním gotickým síňovým chrámům v Německu.
Speyer (Špýr), osada spjatá s římským osídlením a biskupstvím založeným již ve 4. stol., později svobodné říšské město (50 000 obyv.); padesátkrát zde zasedal říšský sněm, v r. 1310 se zde ženil Jan Lucemburský s Eliškou Přemyslovnou. Z románského období, doby největší slávy města spjaté s tzv. sálkou dynastií, pochází Císařský dóm P. Marie a sv. Štěpána (zal. r. 1025), ve své době jeden z nejvýstavnějších v Evropě (pod záštitou UNESCO, v kryptě císařské hrobky).
Spreewald (Sprévský les), bažinatá oblast jižně od Berlína protkaná říčkami a průplavy s hejny vodních ptáků s centrem v Lübbenau, biosférická rezervace; dnes čilý turistický ruch - projížďky na loďce nebo pramici, řada hospůdek s místní specialitou nakládanými okurčičkami
Stralsund, ve středověku významné hanzovní město střežící spojení s ostrovem Rujánou (62 000 obyv.); v 17. a 18. stol. bylo součástí Švédska. Nejvýznamnější z více jak 800 historických budov (pod záštitou UNESCO), seskupených zčásti kolem Starého tržiště, vyniká gotická radnice s vížkami (13. a 14. stol.), krásnými štíty, s ní současný kostel sv. Mikuláše (1270–1360) a o něco mladší mohutný chrám P. Marie s 99 metry vysokou lodí, dokončený v r. 1473 - vesměs skvělé ukázky pobaltské cihlové architektury.
Stuttgart, hlavní město spolkové země Bádensko-Württembersko, od středověku sídlo württemberských a bavorských vladařů, sídlo university (590 000 obyv.). Přestože se vyvinul z osady doložené už v 10. stol., dnes se může pochlubit spíše pozdějšími stavbami jako tzv. Novým zámkem z let 1746–1807 či Královským zámkem z 19. stol.; výjimkou je pozdně gotický kostel sv. Kříže (Stiftskirche) z let 1433–56 a také středověké části Starého zámku (renesančně přestavěného). Mezi další navštěvované části městě patří např. funkcionalistické sídliště Weissenhofsiedlung od autorů školy Bauhaus či skvostný zámeček Solitude Stuttgart se honosí skvělými muzejními sbírkami a nepochybnou turistickou atrakcí je muzeum firmy Mercedes-Benz nebo Porsche-Museum . Díky postupnému přičleňování okolních obcí se město vyznačuje poměrnou volností aglomerace s nádhernými zahradami a parky. V okolí, v obci Weil der Stadt, rodný dům Johanna Keplera
Trier (Trevír), patrně již císařem Augustem založené město v údolí Mosely (Augusta Treverorum), později císařská rezidence a sídlo arcibiskupů (99 000 obyv.). Z antických památek ohromuje svými rozměry zejm. Porta Nigra (Černá brána) ze 2.–3. stol. a tzv. Aula palatina, mohutná bazilika z doby kol. r. 310, později včleněná do královského paláce. Římské byly též počátky románsko-gotického Dómu sv. Petra (11.-14. stol.); sousední kostel P. Marie z let 1235–60 patří k největším gotickým chrámům v zemi. Uvedené objekty však jsou jen zlomkem z bohatství památek, jimiž se Trevír (pod záštitou UNESCO) může pochlubit. Rodiště K. Marxe.
Tübingen (Tubinky), starobylé město připomínané už v 11. stol. a spjaté se slavnou universitou, založenou r. 1477 (85 000 obyv.). Dobu jeho největší prosperity připomíná pozdně gotický kostel sv. Jiří (1440-1529) a renesanční zámek, dokončený v r. 1906. V historickém centru města, ušetřeného ničení II. světové války, je mnoho dalších památek, vč. renesanční radnice a hrázděných domů.
Ulm, kdysi svobodné říšské město, jehož počátky spadají do 9. stol.; téměř ze 3/4 bylo zničeno za 2. světové války (115 000 obyv.). V historickém centru s renesanční radnicí a středověkými domy (obnovenými po r. 1945) se tyčí mohutná pětilodní katedrála (Münster), gotická stavba začatá Jindřichem a Michalem Parléřem r. 1377 a podle jejich plánů dokončená až v r. 1890; její západní věž je nejvyšší kostelní věží na světě (151 m). Rodiště A. Einsteina
Weimar (Výmar), malebné, za časů NDR dosti zanedbané město (62 000 obyv.), spjaté s kulturním rozmachem na přelomu 18. a 19. stol., kdy bylo obohaceno řadou barokních a klasicistních budov (zámek Belvedere, palác Karla Augusta aj.) a kdy bylo domovem J. W. v. Goetha, Fr. Schillera a dalších myslitelů. Mezi válkami bylo hlavním městem Německa (odtud výraz „Výmarská republika“) a nakrátko též sídlem Bauhausu, legendární umělecké školy. Dnes je pod záštitou UNESCO.
Osm kilometrů severně se nachází býv. koncentrační tábor zřízený zde v l. 1937–1945, nacisté v něm usmrtili na 54 000 lidí, dnes muzeum.
Wattenmeeren - Schleswig Holsteinisches, Niedersächsiches, Hamburgisches a Vorpommersche Boddenlandschaft, národní parky vyhlášené v letech 1985, 1986 a 1990 na celkové ploše 618 000 ha zahrnují pobřežní mělčiny, krajinu písčin a wattových pásem Severního moře od hranice s Dánskem až po pásmo Východofríských ostrovů. Předmětem ochrany jsou především jedinečná rostlinná a živočišná společenství, líhně ryb, zásobárna potravin, odpočívadly pro miliony tažních ptáků, životní prostředí pro drobné živočichy (platýz, kambala, krabi), shromaždiště tuleňů. Mezi fenomény krajiny patří písečné duny, ostrovy, kosy, zátoky i ústí vodních toků, příbřežní jezera a louky, záplavová území, rašeliniště či pastviny. Součástí některých parků je pás ostrovů
Wartburg, mohutný hrad poblíže města Eisenachu, založený v 11. stol. a spojovaný s legendární soutěží středověkých pěvců, připomenutou ve Wagnerově opeře Tannhäuser; v l. 1521–22 byl útočištěm Martina Luthera, který zde překládal bibli. Dnešní podoba hradu (pod záštitou UNESCO) je však výsledkem rozsáhlých romantických úprav v 19. stol.
Wies, hornobavorská vesnička nedaleko Steingadenu; místní poutní kostel s bohatou rokokovou výzdobou z l. 1745–54 (bratří Dominik a Jan Křt. Zimmermannovi) je zapsán na seznamu UNESCO.
Wismar, staré hanzovní město při stejnojmenné zátoce Baltu, jako švédská námořní základna v 17. a 18. stol. jedna z nejmohutnějších pevností v Evropě (55 000 obyv.). Kromě mnoha starobylých domů (hlavně kolem okázalého trhového náměstí o rozměrech 100 x 100 m), kryté kašny ve stylu holandské renesance, do které se po stovky let pumpovala voda ze 4 km vzdáleného zdroje, a několika válkou poničených gotických kostelů (sv. Jiří, P. Marie a především sv. Mikuláše) je zajímavá též manýristická knížecí rezidence (Fürstenhof) z poloviny 16. stol. Město je pod záštitou UNESCO.
Wittenberg, „Lutherovo město“ a kolébka německé reformace, spojené s působením slavného kazatele (55 000 obyv.). Z významných památek (pod záštitou UNESCO) lze jmenovat renesanční zámek z přelomu 15. a 16. stol. a pozdně gotický zámecký kostel (po r. 1490), na jehož vrata Luther v r. 1517 přibil své these a kde byl r. 1546 též pohřben. Jeho vlastním působištěm byl však farní kostel P. Marie, gotická stavba ze 13. a 15. stol. Za zmínku stojí i renesanční rodný dům malíře Lucase Cranacha mladšího.
Wörlitz, obec s neoklasicistním zámkem anhaltsko-desavských knížat, postaveným v l. 1769–73. Spolu s ním založený zámecký park je prvním parkem anglického typu na evropském kontinentu (dnes pod záštitou UNESCO); v duchu romantických představ byl koncipován na způsob volné přírody s jezírky a kanály a postupně vybaven různými altánky, exotickými chrámky apod., včetně synagogy a umělé jeskyně.
Worms, starobylé císařské město na levém břehu Rýna, dodnes se honosící památkami na roli, již hrálo v raném středověku (82 000 obyv.). V centru, obnoveném po r. 1945, je to Císařský dóm sv. Petra (11.–13. stol.), jehož západní část patří k vrcholným dílům pozdně románské architektury (cenné jsou i jeho gotické doplňky), a zajímavé jsou i chrámy sv. Pavla a sv. Trojice. Světově proslulý je zdejší židovský hřbitov, nejstarší v Evropě; památná synagoga, nejstarší na světě (před Staronovou v Praze), byla zničena nacisty za Křišťálové noci.
Würzburg, historické město rozložené nad břehy Mohanu, pod mohutnou středověkou a barokní pevností Marienburgem; dějiště tragického konce Selské války r. 1525 (128 000 obyv.). V březnu 1945 bylo během 20 minut z 80 % zničeno bombardováním, ale nejvýznamnější památky byly obnoveny (dnes pod záštitou UNESCO). Kromě pevnosti a bezpočtu starobylých domů je to především obrovský dóm sv. Kiliána (11. a 12. stol., čtvrtý největší románský kostel v Německu) a sousední „Nový dóm“ (Neumünster) s řezbami sochaře Tilmanna Riemenschneidera (z přelomu 15. a 16. stol.), barokní arcibiskupská rezidence z let 1720–44 (zčásti dílo chebského rodáka Balthasara Neumanna) a památný most přes Mohan, postavený v l. 1473–1534 a ozdobený barokními sochami.
Zittau (Žitava), město vzniklé ve 13. stol. při staré obchodní stezce, v l. 1346–1635 součást Českého království (141 000 obyv.). S výjimkou několika gotických kostelů (sv. Petra a Pavla z 2. poloviny 13. stol., P. Marie ze 13. a 16. stol.) ráz města určuje hlavně výstavba v 18. a 19. stol., kdy vznikla též novorenesanční radnice (1840–45) a svoji novoklasicistní podobu dostal starý farní kostel sv. Jana (1834–37). Oblíbeným cílem výletů zdejší úzkokolejnou železnicí jsou zříceniny opevněného opatství Ojvína (něm. Oybin), založeného Karlem IV. r. 1365.
4 O lidech a jejich životě
Typické povahové rysy. Němci jsou precizní, chodí přesně do/z práce, důsledně oddělují pracovní a rodinnou sféru, pokud nemůžete na schůzku přijít přesně - předem se omluvte. „Pořádek musí být“ je myšleno doslovně, dopředu přesně víte, co vás která legrácka bude stát. Jsou to tradicionalisté, pyšní na výsledky německé ekonomiky, „ukaž mi v čem jezdíš a já ti řeknu kdo jsi“, cení si tradice a zvyky. Mají dobré způsoby a zdvořilost, důsledné zdravení, časté podávání rukou vč. mohutného potřesení rukou (na znamení dohody), pevného sevření. Nadšení debatéři, na schůzku se dobře připraví, v mimopracovním styku pohodáři v kombinaci s přátelstvím a zábavou. Küche - Kinder - Kirche platilo dříve pro ženy, dnes již ustupuje do pozadí, přestože ženy obsadily pouze 2 % nejvyšších pozic. Blízká je jim kolegialita, struktura pracovní kariéry je obvykle dlouhodobě plánována.
Nemají rádi slovní napadení jinou osobou, může následovat i pokuta; opomenutí titulu je společenským prohřeškem, i dlouholetí kolegové si často vykají, cizí je jim nepořádek ve všem.
Určitě nevynechejte. Němci se vyvinuli v průběhu poslední tisícovky let z nejrůznějších germánských kmenů s různými tradicemi, dialekty uvnitř etnických skupin - neexistuje jednotný obraz německé tradice. Zakořeněné jsou třeba masopusty spjaté s vyháněním zimy oblíbené zvláště na jihu země - Fastnacht či Fasching: lidé chodí i do práce v maškarních kostýmech, tropí si žerty z ostatních a vymýšlejí různé nezbednosti. Odkazy různých ság a legend s lesními skřítky, duchy, krásnými princeznami či ošklivými čaroději naleznete v nejedné galerii či divadle (Epos o Nibelunzích, Wagnerův Prsten Nibelungův). Tisíce muzeí, galerií, rezidencí býv. královských sídel, hudebních stánků nabízí to nejlepší z nejlepšího. Rozsah území je tak obrovský, že v každém regionu objevíte některé ze středověkých hradů či novověkých zámků, majestátních rezidencí, zachovalá nebo častěji obnovená historická centra měst. Nejvyšší počet státních a místních svátků v Evropě zvyšuje pravděpodobnost, že natrefíte na nějakou místní lidovou slavnost, sportovní či hudební událost, veletrh, průvod vyznavačů techna, ohňostroj na Rýnu, pivní slavnosti (Mnichov, Stuttgart, Straubing aj.), vinobraní, advent atd.
Národní gastronomie. Snídaně bývá sytější než můžete být zvyklí: různá studená masa, šunka (Schinken), nakrájené salámy vč. játrového (Leberwurst), sýry (Käse), skvělé bílé (Wienerbrot), ale hlavně tmavé (Pumpernickel) pečivo. významné místo mají polévky (Suppe): Tagessuppe (polévka dne), následují Bohnensuppe (fazolová), Kartoffelsuppe (bramborová), Linsensuppe (čočková). Obvykle syté a vydatné polední jídlo, lehčí večeře, hojně se konzumuje zelenina, různé druhy ryb, na horách zvěřina, bavorská kuchyně se blíží rakouské, porýnské francouzské. Přpravují se různé speciality: Kalbsvögerl (telecí závitek plněný slaninou), Schäufele (závitky z nudlového těsta plněné masem, slaninou a zelím), Grünkohl mit Pinkel (hašé z kapusty a vepřové hlavy s brambůrky), Rheinischer Sauerbraten (hovězí pečeně na divoko s mandlemi a rozinkami), Heringstopf (sledí řezy v kyselé smetaně). Mezi lidová jídla patří Eintopf (v hrnci se vaří brambory, maso, zelí, koření apod.), Weiswürst (opékaná bílá šunka se zelím a žemlí), dlouhou tradici mají různé uzeniny, skvělé žemle, kvalitní sýry (Harzer Käse, Bibbiliskäs), 4000 druhů německého piva, kvalitní rýnská či moselská vína, švarcvaldská višňová pálenka
Dárky pro Vaše milé. Lze je označit spíše jako praktické: nejrůznější keramika, sklo, řemeslné výrobky z kůže, vlny, dřeva, kovu, vyřezávaní svatí, alkoholické nápoje různých druhů (bylinné likéry, Bittnery, skvělá moselská a rýnská vína), skvělé jsou nejrůznější druhy pečiva, dortů, sýrů, lahůdek, uzenin, květin atd. Po celý rok fungují nejrůznější výprodeje oblečení
5. Praktické informace
Doprava. Hlavní vzdušná brána do Německa se nachází ve Frankfurtu a/M s dobrými návaznými spoji do hlavních středisek Německa.
Vnitrostátní letecké dopravě konkurují rychlé spoje železniční dopravy; ta prochází zásadní změnou - sjednocují se obě pův. nekompatibilní sítě NSR a NDR. Rozdíl mezi úrovní východních a západních částí země je stále velký, neustále se však zmenšuje. Systém různých druhů jízdenek, slev a příplatků je poměrně rozsáhlý, ale přehledný.
Ve větších městech spolehlivě funguje MHD, v Berlíně, Bonnu, Düsseldorfu, Frankfurtu a Mnichově jezdí efektivní podzemní dráhy, v Berlíně a Wüppertalu i nadzemní doprava.
Nejen města, ale i vesnice oplývají taxislužbou s četnými stanovišti (zaručené je u nádraží nebo na telefonu).
Jízda po německých dálnicích je vzhledem k jejich hustotě a přehlednosti bezpečná, nejvyšší rychlost 130 km/hod. je pouze doporučená, pokuty (vč. zadržení řidičského průkazu, zabavení klíčků od aut) nejsou výjimkou. Řidiči jsou zpravidla disciplinovaní, servis doprovodných služeb (autoservis, benzínové pumpy apod.) dokonalý.
Ubytování. Hotelová síť je rozsáhlá, ceny se pohybují v širokém rozmezí podle úrovně nabízených služeb, polohy a ročním období. Hotel daleko nižší kvality na venkově může být příjemnější než vícehvězdičkové zařízení v centru města. Existují mezinárodní hotelové řetězce např. sítě Accor, které provozují hotely různých kvalitativních úrovní (Sofitel, Novotel, Merkure, Ibis, Etap, Formule 1), dražší jsou hotely sítě Best Western, Sorat, Kempinski, Vier Jahreszeiten, Histon, Holiday Inn, Inter-Continental, Ramada ad. Oblíbené je ubytování v historických objektech zámků, hradů (Schlosshotel). Na venkově fungují tradiční Pensiony, Gasthofy, v horách ubytovny, pro mladou klientelu mládežnické ubytovny (Jugendherberge), pro méně movité nejrůznější bungalovy, populární kempy apod.
Trestná činnost a krádeže. Relativně nízká míra kriminality; směsice mnoha národů (zvláště Turků) ve vás může vyvolat nejistotu, ale obavy nejsou na místě. Zůstaňte normálně ostražití, kontrolujte své věci. V případě krádeže, nebezpečí je vám zvláště policie účinnou oporou.
Lékařská péče. Vynikají, ale drahá, zvláště zubní ošetření. Léky seženete prakticky všude v kteroukoliv dobu, informace získáte v novinách, na policii, v recepcích hotelů apod.
Noviny. Řada celostátních deníků: Die Zeit, Die Welt (Bonn), Frankfurter Allgemeine (Frankfurt), Süddeutsche Zeitung (Mnichov), Leipziger Volkszeitung (Lipsko), Stuttgarter Zeitung (Stuttgart) patří mezi největší. Ve velkých novinových stáncích, nádražích apod. seženete hlavní evropské deníky
Internetové odkazy:
www.tatsachen-ueber-deutschland.de/811.0.html
www.bundesregierung.de
www.bundesrat.de
www.onlinenewspapers.com/germany.htm
www.tvinfo.cz/live/televize/gm
www.tvinfo.cz/live/radio/gm
http://www.tvinfo.cz/live/radio/gm
Diplomatická zastoupení:
Velvyslanectví České republiky v Německu
(Botschaft der Tschechischen Republik)
Wilhelmstrasse 44, Berlin
Tel.: 004930/226380, 22638140, fax? 004930/2294033
e-mail: berlin@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/berlin
Po celé zemi existují dále tři Generální konzuláty (Bonn, Drážďany, Mnichov), šest Honorárních konzulátů (Dortmund, Frankfurt a/M, Norimberk, Stuttgart, Rostoc, Hamburg) a tři Česká centra (Mnichov, Berlín, Drážďany)
Velvyslanectví Spolkové republiky Německo
Vlašská 19, Praha 1
Tel.: 257 113 111, 257 531 481, fax: 257 534 056
e-mail: ZReg@Prag.auswaertiges-amt.de, www.deutsche-botschaft.cz
© 2011 - 2024 Toulky Evropou.cz |