Domů
Cestovní kancelář specializovaná na poznávací zájezdy po zemích, které jste navštívili a chcete je lépe poznat.

učitel

(věčný) žák
Již světoznámý český antropolog a lékař Aleš Hrdlička (1869-1943) definoval Tři všeobecné zákony šíření lidstva:
  • -ve směru nejmenšího odporudnes: cestování letecky, lodí nebo na SUPER last minute, nejlépe z nějakého slevomatu Úžasný
  • -ve směru největších slibností, zvláště co se týká potravy a podnebí
    ... jasně: bufetová strava, nejlépe all inclusive, mořský vánek, koupačka, pro někoho krásná děvčata, pro jiné…?
  • -tlakem vnitřním neb silou zezadu hladem, epidemií, tlakem svých či jiných lidí … zkrátka - konečně bez manžela/ky!
I přes zřetelný vývojový posun jsme stále spjati s živočišnou říší, od níž jsme se odloučili jen naším osobitým historickým vývojem… již Neandrtálci žili na otevřených tábořištích, v jeskyních i pod útesy skal - nežijeme na našich cestách vlastně podobně? Jen útulek je trochu luxusnější, maso a krev z mamuta nahradil steak a víno či něco ostřejšího, vyhledáváme krajinu divokou našemu srdci, bez střelky na kompasu, sever se na krátko promění v jih… ale potřeby zůstávají. Krásné cestování do oblastí nejlákavějších slibností Vám přeje Miroslav Hrdlička
Cestovní kancelář ToulkyEvropou.cz, RNDr.Miroslav Hrdlička, telefon: 739356390
Dárkový poukaz
Měšťanský dům U zlaté lodi

Kontakt


CK Toulky Evropou.cz
Měšťanský dům U zlaté lodi
Zlatnická 7 (170m od OD Bílá Labuť)
110 00 Praha 1 - Nové Město

Telefon:+420 739 356 390
Tel./Fax:         +420 235 310 114
Email:     info@toulkyevropou.cz
     kolektivy@toulkyevropou.cz
IČ:           16175166
DIČ:         CZ 5508042001
Majitel CK Toulky Evropou.cz je členem Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA) AČCKA

Vyhledat


Prověřená společnost 2021
Prověřená společnost 2020
Prověřená společnost 2019
Prověřená společnost 2018
Prověřená společnost 2017
Prověřená společnost 2016
Prověřená společnost 2015
Počasí v Evropě


Pojištění

Pojištění u Union

Švýcarsko

Schweizerische Eidgenossenschaft, Confédération suisse, Confederazione svizzera, Confederaziun Svizra

Švýcarská konfederace

 

1. Marginální sloupec

Rozloha: 41 285 km2

Počet obyvatel: 7 509 000

Státní zřízení: republika

Hlavní město: Bern 122 000 obyv. (aglomerace 316 000 obyv.)

Další významná města:   Curych 350 000 obyv.

Basilej 163 000 obyv.

Ženeva 178 000 obyv.

Lausanne 118 000 obyv.

 

Úřední jazyky: (švýcarská) němčina, francouzština, italština, rétorománština

Hymna: Švýcarská hymna

Měna: 1 švýcarský frank (CHF) = 100 rappů/centimů

HDP / na 1 obyv: 279 314 mil. USD / 38 350 USD

 

Národnostní struktura (pišme raději): německy mluvící 65 %, francouzsky 20 %, italsky 8 % a rétorománsky 1 %

Náboženství: římští katolíci 46 %, protestanti 40 %, muslimové 1,5 %

Vznik: 1. 8. 1291 (sjednocení tří Lesních kantonů Schwyz, Uri a Unterwalden)

Státní svátek: 1.8. (1291) Výročí založení konfederace

MPZ: CH

Internetová doména: .ch

Časové pásmo: UTC+1

 

Slavné osobnosti:

* národní hrdina Vilém Tell (přestože jeho existence nebyla prokázána), franc. náboženský reformátor J.Kalvín

* objevitelé a vynálezci: psychoanalytik G.Jung, lékař W.Hess, fyzik W.Pauli, A.Piccard (batyskaf - sestup do Mariánského příkopu), B.Piccard (oblet Země balonem r.1999), pracoval zde A.Einstein

* filosofové: J.J.Rousseau, F.Dürrenmatt

* architekti: M.Botta, Le Corbusier, malíři P.Klee a F.Hodler, sochař A.Giacometti

* hudební skladatel A.Honegger (Jana z Arku na hranici)

* sportovci: lyžaři: sjezdaři Russi, Zurbriggen, Mahrer, Nadigová, Hessová, Schneiderová

* tenisté: Hingisová (vítězka Wimbledonu), Rosset (1. na LOH 1992)

 

Laureáti Nobelovy ceny: (23)

Fyzika:

Ch.É.Guillaume, 1920

C.Rubbia, S.van der Meer, 1984

H.Rohrer, 1986

K.A.Müller, 1987

Chemie:

A.Werner, 1913

P.Karrer, 1937

L.Ruzicka, 1939

A.W.K.Tiselius, 1948

V.Prelog, 1975

R.R.Ernst, 1991

K.Wüthrich, 2002

Medicína:

E.T.Kocher, 1909

P.H.Müller, 1948

W.R.Hess, 1949

T.Reichstein, 1950

W.Arber, 1978

R.M.Zinkernagel, 1996

Literatura:

C.F.G.Spitteler, 1919

H.Hesse, 1946

Mír:

J.H.Dunant, 1901

E.Ducommun a Ch.A.Gobat, 1902

 

Švýcarské dědictví UNESCO: (7)

Belinzona, tři hrady, obranné valy a bašty tržního města (2000)

Bern, historické jádro města (1983)

Jungfrau-Aletsch-Bietschhorn, největší evropský ledovec (2001)

Lavaux, viniční terasy (2007)

Müstair, benediktinský ženský klášter sv. Jana s malbami a freskami (1983)

Monte San Giorgio, zalesněná hora s nalezišti mořských fosilií (2003)

St. Gallen, klášter z doby karolínské se vzácnými rukopisy (1983)

 

Národní parky: (1)

Schweizerischer

 

2. Charakteristika země

Když se řekne Švýcarsko, vybaví se:

* alpský stát („střecha Evropy“) se zasněženými vrcholky hor, zelenými koberci pastvin, čistými potoky, modravými jezery, upravenými parky a čtyřmi dominantními národy

* 2. nejvyšší hora Evropy Monte Rosa (4634 m), ale hlavně pověstný Matterhorn (4478 m), známá trojice hor Mönch-Eiger-Jungfrau, nejdelší alpský ledovec - Aletschský (26 km dlouhý), nejvyšší evropská přehradní hráz (Grande Dixence, 285 m), nejdelší schodiště na světě (Spiez, 11 674 schodů)

* v minulosti válečníci: byli najímáni jako elitní vojáci, osobní stráž franc. králů, dnes švýcarská garda působí ve Vatikánu, více než 600 tis. mužů v pohotovosti

* země turistiky (Davos, Zermatt, St.Moritz ad.), hotelů, bank a finančních institucí

* mléko, sýry, čokoláda, „přesné švýcarské“ hodinky, léčiva, nože nebo klenoty

* sídla mezinárodních institucí (OSN, ač není členem, GATT, Červený kříž aj.)

* podle řady ukazatelů nejbohatší stát světa (HDP/obyvatele, bankovní index 94, světové finanční středisko), banky jsou pilířem ekonomiky, 3.–4. kapitálová mocnost světa

* země zimních sportů, „kolébka sáňkování“ a ZOH (St.Moritz 1928, 1948), v minulosti gymnastická velmoc (13x zlato na LOH)

 

Poloha. Švýcarsko je poměrně malý vnitrozemský stát na jihozápadním okraji střední Evropy. Svou rozlohou (přibližně jako Slovensko) se řadí k menším evropským zemím. Země má mimořádně významnou polohu na svazích mohutného alpského oblouku, který vyplňuje více než polovinu rozlohy země. Již od starověku tudy procházely důležité dopravní tepny spojující sever a jih Evropy, které neztratily na svém významu ani v moderní době. Země ležící na styku kultur a oplývající panenskou horskou přírodou a odvěkou touhou po nezávislosti, navíc v současnosti těží i z blízkosti významných evropských hospodářských center a velice dobré reputaci svých výrobků a služeb. Sami Švýcaři se domnívají, že všichni ostatní Evropané by chtěli být Švýcary. Konfederace je rozčleněna na 20 kantonů a 6 polokantonů.

 

Přírodní poměry. Švýcarsko, s průměrnou nadmořskou výškou přes 1300 m n. m., je nejhornatější zemí Evropy - snad pro žádnou zemi Evropy nejsou velehory tak typické jako právě pro Švýcarsko; vždyť Alpy zabírají téměř 70 % státního území. Severozápadním okrajem státního území při hranicích s Francií se táhne vápencové pohoří lesnaté pohoří Jura, které sice dosahuje výšky jen něco přes 1600 m n. m., ale je protkáno hlubokými kaňony řek a vůbec značně vertikálně členité. Střed země vyplňuje mírně zvlněná Švýcarská plošina (cca 25 % rozlohy země), do níž se soustřeďuje většina obyvatelstva i hospodářských aktivit v zemi. Dále na jih se strmě zvedá mohutný masiv Alp, které zaujímají skoro dvě třetiny území. Dělí se na dvě pásma (severní a jižní), která od sebe oddělují údolí Rhôny a horního Rýna (Rhein). Obě horská pásma, která probíhají západo-východním směrem se stýkají v masivu svatého Gottharda. Nejvyšších výšek dosahují jižní Peninské Alpy v masivu Monte Rosa (Dufourspitze, 4634 m). Horské masivy jsou značně vysoké a velice mohutné, mnohdy nabývají atypických tvarů (například pověstný Matterhorn, 4478 m). Na vrcholcích se nachází pásmo věčného sněhu. Četné jsou i údolní ledovce – Aletschský ledovec pokrývá plochu 86 km2 a je největší v Evropě.

Švýcarsko je pramennou oblastí řady evropských řek. V Alpách pramenící řeky jsou povětšinu napájeny z tajících ledovců a díky dostatku vody a velkému spádu jsou hojně využívány k hydroenergetickým účelům. Nejdelší a nejvodnatější řekou je Rýn (v zemi 375 km), pokračující dále na sever do Německa. Většina z více než 2 000 jezer (pokrývají 4,2 % země) má tektonicko-ledovcový původ a je propojena řadou řek. Největší z nich jsou Neuchâtelské (215 km2) a Vierwaldstättské (114 km2), na hranicích státu se rozlévají velká jezera: Ženevské (švýcarská část 345 km2), Bodamské (ve Švýcarsku 173 km2), Luganské a Lago Maggiore.

Podnebí je mírné, středoevropské. Složitý reliéf ale vytváří na území relativně malého Švýcarska dosti pestré místní klimatické poměry. Velké rozdíly panují mezi vrcholovými partiemi hor (výšky nad 2500 m n. m.) na jedné a teplými, mnohdy suchými kotlinami na druhé straně. Typickým jevem zimní poloviny roku je teplý a suchý padavý vítr fén a silná teplotní inverze v mezihorských údolích; rozdíly v teplotě mezi osvětlenou a zastíněnou stranou údolí mohou dosáhnout až 50 °C! I přes nevelkou rozlohu země se tu vyskytuje celá řada krajinných typů, od lesů mírného pásma přes velehorské ledovce až po palmové háje u jihoitalských jezer. Lesy pokrývají asi 30 % území státu. Typické jsou vysokohorské louky, které slouží z větší části jako pastviny. Švýcarská horská květena patří k nejbohatším v Evropě. Z řady chráněných území vyniká Švýcarský národní park na jihovýchodě státu.

 

Obyvatelstvo. Být Švýcarem znamená něco jiného než být Francouzem či Italem. I když je země národnostně homogenní, vnitřně je obyvatelstvo rozděleno na příslušníky jednotlivých kantonů, jejichž autonomie je dosti značná a regionální vědomí silné. Švýcarsko nemá ani jednotný jazyk. Zhruba 65 % obyvatel severních a východních kantonů hovoří němčinou, 20 % (v kantonech na západě) používá francouzštinu, na jihu se nacházejí italsky hovořící kanton Ticino (asi 8 % obyvatelstva). Čtvrtý úřední jazyk, rétorománštinu, používá část obyvatel v některých horských údolích kolem města Chur. Největší sjednocující silou země je armáda (v podstatě domobrana) - každý Švýcar si uchovává doma vojenskou výstroj, zbraň i munici a je připraven k boji.

Obrovská ekonomická síla a především životní úroveň lákají do země množství přistěhovalců. Mnozí z nich (min. 150 tis. denně a 130 tis. sezóně) sem dojíždějí jen za prací (například i ze sousední Itálie či Francie). Oproti někdejší toleranci dnes již cizinci (snad až 18 % populace) nejsou vesměs přijímáni s nadšením, naopak řada Švýcarů jim připisuje negativní jevy posledních let, jako je růst nezaměstnanosti či kriminality.

Švýcarsko je zemí dvojího náboženství. Na jedné straně jsou tu katolíci, na druhé protestanti, dosti početnou minoritu tvoří muslimové. Asi 70 % obyvatel je soustředěno na Švýcarské plošině v severním předhůří Alp. Zbytek země je v porovnání s centrální plošinou takřka liduprázdný. Proto i hustota osídlení je zde enormní, nachází se zde rovnoměrná a hustá síť měst; největším městem je Zürich, centrální polohu má hlavní město Bern (obě města leží v německy mluvících oblastech). Země má jednu z nejvyšších životních úrovní na světě, zejména zdravotnictví a sociální služby patří k absolutní světové špičce.

 

Hospodářství. Švýcarsko je podle řady ukazatelů nejbohatší zemí světa. Strategická poloha spolu s politickou stabilitou a důvěryhodností z něj učinila přední světové finanční centrum. Země má celkově nedostatek jakýchkoliv přírodních zdrojů: nerostné suroviny jsou téměř zanedbatelné, orné půdy je jen 10 % rozlohy. Ekonomika je proto dlouhodobě založena na rozvoji terciérního sektoru a vysoce kvalitní průmyslové produkci. Podíl obyvatelstva pracujícího ve službách tak dosahuje bezmála 70 % (průmysl se podílí přibližně 26 %, zaměstnanost v zemědělství nedosahuje ani 4 % ekonomicky aktivního obyvatelstva). Země vykazuje dlouhodobě stabilitu celé ekonomiky, nezaměstnanost byla dlouhodobě okolo 1 % (i nyní jen kolem 5 %). Rovněž inflace se drží nuly.

Přírodní podmínky nejsou příliš vhodné pro zemědělství, které musí být dotováno. Pěstují se obilniny, brambory a cukrovka, známá je produkce vína (nejvíce ve francouzsky mluvících kantonech). Zdejší skot chovaný na horských loukách (tzv. alpský typ chovu, zejména na mléko) patří svojí užitkovostí k nejlepším v Evropě. Kromě stavebních surovin se dobývá jen sůl, pokusy o hledání ložisek ropy byly neúspěšné.

Průmysl se koncentruje v severní třetině státu s hlavními centry v Curychu, Basileji a Bernu. Na hydroenergetickém potenciálu spočívá speciální hutní výroba (feroslitiny, slitiny hliníku ad.), která využívá dovezených surovin a materiálů. Průmysl je charakteristický vysokou specializací a obory s vysokou přidanou hodnotou a minimální surovinovou a energetickou náročností. Tradiční je výroba jemné mechaniky, měřících přístrojů, optiky a zejména velice kvalitních hodinek (Rolex, Tissot, Quartz). Drtivá většina produkce jde na vývoz, silný je elektronický a elektrotechnický průmysl. Chemický průmysl se zaměřuje zejména na výrobu léčiv, Švýcarsko zaujímá jedno z předních míst ve světě (koncern Roche). Světoznámý je i potravinářský průmysl. Je orientován zejména na zpracování mléka, cukr, věhlasné sýry a tradiční je i výroba čokolády. Mezi nejvýznamnější koncerny s celosvětovou působností patří Nestlé či Kraft-Jacobs-Suchard.

Značná část švýcarské prosperity je založena na dobře fungujícím a důvěryhodném bankovnictví a pojišťovnictví se stovkami finančních institucí (UBS, Winterthur aj.). Vedle seriózních klientů však švýcarské bankovní služby využívá (především pro naprostou anonymitu) také řada spekulantů a místní banky jsou často obviňovány z napomáhání při praní špinavých peněz mezinárodního organizovaného zločinu.

Vzhledem ke své poloze na většině hl. alpských průsmyků (Velký sv. Bernard, sv. Gotthard, Simplon, Bernina, Furka, atd.) zaujímá Švýcarsko významnou pozici v evropské mezinárodní silniční, železniční i letecké dopravě. Je významnou tranzitní zemí, dopravně integrovanou do evropských poměrů. K dispozici je 70 000 km silnic (z toho cca 1 500 km dálnic) a 3 200 km železnic včetně řady atraktivních horských drah. Švýcarský dopravní systém má vysokou spolehlivost a hustou síť spojů, pověstná je časová návaznost různých druhů dopravy (daná značnými zásahy státu a kantonů do tvorby jízdních řádů i financování). Komunikace překonávají Alpy řadou tunelů, z nichž délkou vyniká Simplonský železniční tunel (19,8 km) a silniční tunel pod průsmykem sv. Gottharda (16,3 km). Země jako první zavedla povinně katalyzátory ve vozidlech.

 

Historie. Ve starověku bylo území Švýcarska součástí Římské říše. Již tehdy plnily horské průsmyky významnou dopravní funkci a byly střeženy a udržovány místními obyvateli (Helvéti, Rétové). Od 6. století byla většina území součástí Franské říše. Střed země se dostal v průběhu 12. a 13. století do držení rodu Habsburků. Obyvatelstvo jednotlivých horských údolí se v odporu k nim spojilo a dalo základ pro vytvoření pozdější konfederace (tyto události jsou spojeny i s pololegendární postavou Viléma Tella). Roku 1291 se v tzv. Věčném spolku spojily kantony Schwyz, Uri a Unterwalden, později přistoupily další oblasti, až do počátku 16. stol. pak pokračoval švýcarský nápor do severní Itálie. Nezávislost konfederace byla potvrzena a mezinárodně uznána po Třicetileté válce roku 1648. Po Velké francouzské revoluci v době napoleonských válek bylo Švýcarsko dobyto francouzskými vojsky a vytvořena Helvetská republika jako závislý stát Francie. Nezávislost Švýcarska pak byla obnovena a na Vídeňském kongresu roku 1815 uznána „věčná neutralita“ země; tehdy byly také stanoveny jeho dnešní hranice. Po občanské válce (1845–47) byla r. 1848 přijata nová ústava a vytvořen spolkový stát. Ten určuje kantonům rozsáhlé pravomoci, takže Švýcarsko je v podstatě konfederací jednotlivých kantonů. V zemi se navíc uplatňují prvky přímé demokracie (velice častá jsou veřejná hlasování - referenda). Za obou světových válek zachovávalo Švýcarsko neutralitu. Jako jeden z mála států také odmítlo vstoupit do OSN. Toto rozhodnutí se pokusilo zvrátit několik referend, teprve ale počátkem března 2002 zastánci členství zvítězili, byť téměř nejtěsnějším možným rozdílem.

 

3. Cestovní ruch

Je významným zdrojem příjmů. Alpy a jejich panenská příroda spolu se špičkovými turistickými službami, které země turistům nabízí, strategická poloha ve středu Evropy, učinily ze Švýcarska již v 19. stol. jeden z hlavních cílů horské turistiky v Evropě. V zemi je kromě množství výborně vybavených lyžařských areálů a základen - Crans Montana, St. Moritz, Davos, Zermatt, Grindelwald, aj, celá řada kulturněhistorických památek, společenských aktivit a přírodních zajímavostí. Zdrojová země cestovního ruchu. V letní sezóně se soustřeďují pobyty návštěvníků v okolí velkých jezer - Lugano, Locarno, Montreux, Luzern ad.

 

Aletschský ledovec, nejdelší alpský ledovec; začíná na již. svahu masivu Jungfrau, spodní okraj je pod hranicí lesa ve výšce přibližně 1550 m nedaleko od údolí Rhôny. Délka se uvádí v rozmezí 22–26 km, plocha kolísá, uvádí se i 170 km2; od r. 2001 na seznamu svět. dědictví UNESCO.

 

Basel, franc. Bâle, čes. Basilej, město na jižním břehu Rýna, na styku švýcarských, německých a francouzských hranic; odedávna významné středisko rýnské plavby a obchodu, hospodářská a kulturní metropole stejnojmenného kantonu, druhé největší město ve Švýcarsku (213 000 obyv.). Jako římská Basilia bylo město připomínáno již ve 4. stol. n. l., později bylo sídlem biskupství a jako takové bylo po r. 1431 i místem jednání známého církevního koncilu; v r. 1460 zde vznikla první universita na švýcarském území. Mezi památkami vyniká především katedrála (Münster), budovaná od počátku 11. stol. a po zemětřesení r. 1356 dokončená pozdně goticky. Středověkého původu jsou také gotické kostely sv. Martina (vysvěcen r. 1389) a sv. Petra (13.–15. stol.), výstavný pozdně gotický kostel sv. Leonarda (1480–1512) a  stejně tak o něco mladší radnice, dokončená pozdně goticky až v r. 1521. Z místních muzeí je významné Historické muzeum a zejména Muzeum umění (Kunstmuseum) s obrovskou sbírkou staršího i moderního evropského umění; pozoruhodné je též Přírodovědecké a Etnografické muzeum (Natur- und Völkerkundemuseum) se zvláštním oddělením věnovaným vzniku a kulturním tradicím papíru.

První zastávkou v historii města je nedaleká Augusta Raurica, řím. Osada založená r. 44 př. n. l.

 

Belinzona, hlavní město italsky hovořícího kantonu Ticino (něm. Tessin), založené na přístupové cestě z jihu k významným alpským průsmykům (14 000 obyv.). Chrání je tři mohutné gotické hrady, spravované kdysi (až do období francouzské revoluce) třemi prvotními švýcarskými kantony: Castello Grande (za kanton Uri), Castello Montebello (Schwyz) a Castello di Sasso Corbaro (Unterwalden). Zcela italský ráz mají místní sakrální památky - raně gotický kostel San Biagio (13. stol.), renesanční kostel Santa Maria delle Grazie (18. stol.) aj. Město je pod záštitou UNESCO.

 

Bern, hlavní město Švýcarské konfederace a stejnojmenného kantonu (167 000 obyv.). Bylo založeno v r. 1191 na strmém skalnatém ostrohu, ze tří stran obtékaném ř. Aarou; na zbývající (západní) straně bývalo chráněno hradbami, jejichž průběh a postupnou expanzi města k západu dnes naznačují dvě napříč ostrohem probíhající ulice a dvě věže s branami: „Hodinová“ Zytgloggeturm (zal. kol. r. 1200) s orlojem z r. 1530 a „Klecová“ Käfigturm, připomínající středověké vystavování provinilců k všeobecnému posměchu. Historické centrum se svými dlouhými, paralelně probíhajícími ulicemi s podloubími, několikapodlažními sklepeními, vystouplými štíty  a pestře malovanými renesančními kašnami (Samsonova, Požírače dětí, Zähringovská ad.) s honosí mj. hezkou gotickou radnicí (obnov. 1940) a několika památkami sakrálního umění - zajímavý je tzv. Francouzský kostel ze r. 1270 a kostel Nydeggkirche (15. stol.) poblíže stejnojmenného středověkého mostu (Nydeggbrücke). Mimořádně významný je místní Münster, zasvěcený sv. Vincenci a postavený v l. 1421–1596 v duchu francouzské katedrální gotiky (cenná sochařská výzdoba a okna chóru). Ve městě pobýval A.Einstein. Historická část Bernu je pod záštitou UNESCO.

Vnější čtvrti města, vyrostlé v 19. a 20. stol., se mohou pochlubit několika významnými muzei; je zde bohaté Přírodovědné muzeum, Bernské historické muzeum a Švýcarské alpské muzeum se sbírkou topografických modelů a reliéfů hor; světový věhlas mají sbírky Muzea umění (Kunstmuseum), zahrnující švýcarské i světové umění od nejstarších dob až do současnosti.

 

Bernské Alpy (Berner Oberland), horská oblast jižně od Bernu se známými granitovými vrcholy Jugfrau - Eiger - Mönch, nejvyšším vrcholem je však Finsteraahorn (4274 m). Východisky do této oblasti jsou zimní střediska Adelboden, Grindelwald, Gstaad nebo Interlaken. Jungfraujoch je nejvýše položenou železniční stanicí v Evropě (3456 m), 9 km dlouhá cesta byla postavena za 16 let, většina tratí vede tunely.

 

Bodamské jezero (Bodensee) na hranicích s Německem a Rakouskem o rozloze 540 km2 s max. hloubkou 252 m. Protéká jím ř. Rýn. Ze švýcarské jižní strany není na jeho břehu významnější středisko kromě Kostnice (převážná část však leží v Německu).

 

Davos, vyhledávané klimatické lázně a oblíbené lyžařské středisko asi 150 km jižně od Curychu. Světově proslulé místo pro léčbu plicních chorob a alergií, místo konferencí s největším zimním stadionem (dnes rychlobruslařský areál) v Evropě

 

Ëinsiedeln, městečko (9 000 obyv.) a slavné poutní místo jižně od Pfäffikonu, spojené s existencí benediktinského kláštera založeného r. 934. Celý areál kláštera, efektně seskupený kolem mohutného barokního chrámu, byl přebudován v 18. stol.; ze stejné doby pochází i většina uměleckých děl zdobících jeho interiéry.

 

Fribourg, něm, Freiburg, město na hranicích německé a francouzské jazykové oblasti, hlavní město stejnojmenného kantonu (34 000 obyv.). Z mnoha památek historického centra, malebně položeného na strmém pahorku, vyniká zejména katedrála St. Nikolaus, založená r. 1286 ve stylu francouzské katedrální gotiky, ale dokončená teprve v 17. stol. Zajímavý je též nedaleký klášter františkánů s kostelem ze 13. stol., románský kostel P. Marie (Notre-Dame, 12. stol.), či gotický kostel St. Johannes (1259) a pozdně gotická kaple St. Bartolomäus (1520); ze světských památek pak radnice ze 16. stol. V bývalém depu tramvají bylo v nedávné době instalováno muzeum věnované zdejšímu rodáku, malíři a sochaři Jeanu Tinguelymu a jeho ženě Niki de Saint Phalle.

 

Genève, něm. Genf, čes. Ženeva, hlavní město stejnojmenného kantonu při výtoku řeky Rhôny z jižního cípu Ženevského jezera (franc. Lac Leman, největší alpské jezero), sídlo vedení Mezinárodního červeného kříže (založen r. 1863), Mezinárodního úřadu práce a některých úřadů OSN, místo mezinárodních jednání, středisko konferencí (176 000 obyv.), obklopená ze tří čtvrtin franc. územím, někdy též označovaná za nejmenší velkoměsto světa. Už ve 2. stol. př. n. l. zde existovala římská osada Genava, významnou roli město hrálo ve středověku a pak v 16. stol. jako působiště J. Kalvína. Dnešní vzhled Ženevy určuje hlavně její role oblíbeného mondénního letoviska a sídla celosvětově významných institucí, ale v jejím nevelkém historickém centru se zachovalo i několik pozoruhodných památek. Především je to gotická katedrála Saint-Pierre, budovaná od 12. do 14. stol. a renesanční radnice ze 16. stol. (v ní byla r. 1864 přijata tzv. Ženevská konvence o zacházení s válečnými zajatci a raněnými). K půvabu města přispívají též četné promenády na březích jezera i Rhôny včetně jejích ostrovů; pomník na jednom z nich připomíná zdejšího rodáka J. J. Rousseaua (1712-1778), nenápadná bronzová destička v zábradlí nad jezerem připomíná zavraždění císařovny Alžběty (Sissy) v r. 1898.

 

Graubinden, největší z 26 kantonů s výrazným počtem osob rétorománské národnosti leží na jv. země. Na jeho území se nachází mj. i významné klimatické lázně Sankt Moritz (viz heslo) nebo jediný národní park Schweizerischer, vyhlášený již r. 1914 na ploše 16870 ha. Předmětem ochrany je unikátní reliéf tvořený dolomity (Scarl-Deche), vápenci, slíny a pískovci. Ledovcová modelace hlubokých horských soutěsek. Dům národního parku byl zřízen v obci Zernez.. V r. 1979 bylo území parku zahrnuto do setnamu biosférických rezervací.

 

Gruyères, něm. Greyerz, městečko v kantonu Fribourg (1 500 obyv.), proslavené produkcí sýrů. V malebných uličkách pod stejnojmenným hradem ze 12.–15. stol. (muzeum) jsou cenné historické domy a mj. též pozdně gotický kostel St-Théodule, budovaný postupně od 13. stol.

 

Chillon, gotický hrad na skalisku ve východním cípu Ženevského jezera, vybudovaný ve 13. stol. na místě starší (snad již římské?) pevnosti. Později sloužil i jako vězení; jako takový jej proslavila básnická skladba Lorda Byrona Vězeň chillonský (The Prisoner of Chillon) z r. 1816. V 19. stol. byl hrad pronikavě restaurován.

 

Chur, rétoromán. Cuera, historické město v severní části rétorománského kantonu Graubünden (místní obyvatelé se považují za občany nejstaršího města Švýcarska), významná křižovatka na přístupech do hor jihovýchodního Švýcarska (30 000 obyv.). V místech římského kastelu vzniklo ve středověku sídlo biskupství (dodnes je v Churu kněžský seminář); duchovní tradice připomíná i místní románská a gotická katedrála P. Marie (12.–13. stol.) a několik dalších staveb; mezi nimi památný kostel Sankt Luzi (v nejstarší části už z 8. stol.) a kostel Sankt Martin z 15. stol. Ze stejné doby pochází i výstavná radnice, zčásti ještě s původními interiéry (Bürgerratsstube).

Nedaleko leží vyhlášené lyžařské středisko Arosa.

 

Interlaken, město „mezi jezery“ Thuner a Brienzer See (10 000 obyv.), oblíbené letovisko a základna pro výlety do okolních hor (Bernské Alpy, masív Jungfrau aj.). Z augustiniánského kláštera, založeného zde r. 1130, se zachovaly jen malé zbytky, zato je dobře zachován zámek z r. 1750, kdysi sídlo bernských fojtů. Nedávno otevřena expozice Mystery park známého spisovatele E.Dänikena.

 

Lausanne, hlavní město francouzsky hovořícího kantonu Vaud na severním břehu Ženevského jezera (132 000 obyv.), centrum oblasti jezera Léman. Starému městu, vyrostlému na vysokém pahorku, vévodí katedrála Notre-Dame ze 13. stol., patřící k nejvýznamnějším dílům gotiky ve Švýcarsku; zejména cenný je její figurálně zdobený jižní portál. Nedaleko katedrály stojí gotický zámek z přelomu 14. a 15. stol. (dnes městské muzeum), pozoruhodná je také pozdně gotická radnice (r. 1454) na hlavním náměstí, někdejším tržišti. Středisko Mezinárodního olympijského výboru.

 

Locarno, oblíbené letovisko v severním cípu Lago Maggiore, vyznačující se příjemným klimatem (cca 2300 hodin ročně, 12 000 obyv.). Starému městu vévodí pozůstatky hradu Viscontiů (15. stol., dnes městské muzeum), ze sakrálních staveb si pozornost zasluhují kostel San Francesco ze 14. stol. (s renesanční fasádou ze 16. stol.) a bazilika San Vittore ve čtvrti Muralto (12. stol.). Oblíbeným cílem výletů je poutní kostel Madonna del Sasso nad městem (17. stol.), dosažitelný lanovkou.

 

Lugano, město na severním břehu stejnojmenného jezera, největší v italsky hovořícím kantonu Ticino (21 000 obyv.); díky své malebné poloze jedno z nejoblíbenějších letovisek ve Švýcarsku. Město má víceméně italský ráz, což platí i o jeho nejvýznamnějších památkách - původně románském kostele San Lorenzo s velkolepou renesační mramorovou fasádou (r. 1517), klášterním kostele Santa Maria degli Angioli (r. 1499), poutním komplexu Madonna di Loreto (r. 1524) aj., stejně jako o četných renesančních palácích. Villa Favorita v předměstí Castagnola se honosí významnou sbírkou děl starých evropských mistrů.

 

Luzern, hlavní město stejnojmenného kantonu, položené malebně při výtoku ř. Reuß z Vierwaldstätter See (73 000 obyv.). Jeho počátky jsou spojeny s benediktinským klášterem, který zde byl založen na počátku 8. stol., ale už během středověku se „Luciaria“ vyvinula v prosperující město opevněné hradbami (částečně zachovanými). Jeho největší atrakcí jsou dva kryté dřevěné mosty pro pěší, pocházející ze 14. a počátku 15. stol. a vyzdobené dobovými malbami (Kapellbrücke, v r. 1994 shořel, o rok později vystavěn a Mühlenbrücke). Z dalších památek vyniká barokní jezuitský kostel z l. 1666–77 a novostavba Dvorního kostela (Hofkirche) po požáru r. 1633; zajímavá je též radnice z počátku 17. stol, hostící dnes i Historické muzeum. Mezi symboly města patří obří (umírající) Lucernský lev z r. 1821 nebo sousedící Ledovcový park s ukázkami geologických procesů „obřích hrnců“. Na okraji města Švýcarské muzeum dopravy - největší svého druhu v Evropě.

Dominantou v okolí hora Pilatus (2129 m) nebo Rigi (1830 m)

 

Matterhorn (ital. Monte Cervino), úchvatný alpský velikán, patří mezi nejvýraznější světové horské štíty (4478 m) - jeden z národních symbolů země. Poprvé byl slezen již v r. 1865 (výprava skončila tragicky), věčná výzva pro horolezce.

 

Montreux, spíše moderní město ve východním cípu Ženevského jezera (21 000 obyv.), známé letovisko a středisko tzv. Waadtské riviéry, oblíbené pro své mírné klima a letní jazzové festivaly; základna k výletům do okolí (hrad Chillon aj.). Se sousedním Vevey tvoří aglomeraci.

 

Murten, městečko na břehu stejnojmenného jezera v kantonu Fribourg (5 700 obyv.), proslavené vítězstvím Švýcarů nad vojskem burgundského vévody Karla Smělého r. 1476. Samo město se honosí středověkými hradbami, malebnými uličkami a výstavným zámkem.

 

Müstair [rétoromán. čti Myštajr], něm. Münster, vesnička v kantonu Graubünden, těsně při italských hranicích. V předrománském kostele sv. Jana Křtitele (z konce 8. stol., přestav. v l. 1489–92) byly odkryty unikátní fresky z doby kol. r. 800, překryté vrstvou románských fresek ze 2. pol. 12. stol.; po pečlivém sejmutí mladší vrstvy jsou obojí malby zpřístupněny zčásti na místě a zčásti v Švýcarském zemském muzeu v Curychu. Objekt je pod ochranou UNESCO.

 

Neuchâtel, něm. Neuenburg, hlavní město stejnojmenného kantonu ležící na západním břehu Neuchâtelského jezera (30 000 obyv.). V zástavbě elegantních domů (převážně ze 17. a 18. stol.) vyniká zámek (12.–16. stol.) a původně románský kostel z l. 1149–90. Archeologické nálezy v nedaleké lokalitě La Tène (sv. od města) daly jméno významné epoše keltské kultury (laténská).

 

Saint-Maurice, čes. Svatý Mořic, osada jižně od Montreux v kantonu Valais (2 000 obyv.), proslulá vzpourou tzv. Thébské legie na konci 3. stol. n. l.: s křesťanstvím sympatizující římští legionáři vedení sv. Mauritiem se odmítli obětovat pohanským bohům a za to zde byli povražděni. Na jejich památku zde bylo už r. 515 založeno benediktinské opatství (v dnešní podobě ze 17. stol.).

 

Sankt Gallen, hlavní město stejnojmenného kantonu a tradiční sídlo textilní výroby (77 000 obyv.). Vzniklo při prastarém klášteře benediktinů, založeném v r. 613 na místě poustevny irského misionáře sv. Havla. V průběhu staletí klášter prošel řadou přestaveb; jeho nynější podoba (včetně impozantního chrámu) pochází z 18. stol. Objekt se slavnou knihovnou je pod ochranou UNESCO.

 

Sankt Moritz, rhétorom. San Murezzan, čes. Svatý Mořic, světoznámé horské letovisko v kantonu Graubünden v údolí na horním Innu (spolu s připojenými vesnicemi 9 000 obyv.), termální koupele, snad až 3000 let staré. Stejně jako jeho franc. jmenovec je spojeno s kultem světce, jemuž zde byl zasvěcen románský kostelík (zachov. jen jeho šikmá věž); obci je též regionální muzeum a muzeum malíře Giovanniho Segantiniho. V létě se stává střediskem vysokohorské turistiky, v zimě dominují zimní sporty - v r. 1928 a 1948 hostil účastníky ZOH.

 

Schaffhausen, malebné městečko při německých hranicích (30 000 obyv.). Středověkému centru vévodí pozdně gotická pevnost Munot (16. stol.), pozoruhodný je též románský Münster na hlavním náměstí, založený kol. r. 1100. Za druhé světové války bylo město omylem těžce poškozeno spojeneckým náletem. Nedaleko v Neuhausenu největší vodopád na Rýnu, známý jako Rheinfall, vysoký 23 m  s impozantní šířkou 150 m.

 

Sion, něm. Sitten, hlavní město kantonu Valais (15 000 obyv.), střežené kdysi dvěma hrady ze 13. stol. (Valère a Tourbillon) a honosící se zajímavými stavbami: především katedrálou Notre-Dame-du-Glarier (15. stol.) a nedokončeným kostelem St-Theodul (16. stol.); hezká je též renesanční radnice z r. 1665. Poblíž podzemní jezero Sankt Leonard a přehrada Grand Dixence, největší projekt svého druhu v zemi, hráz je vysoká 300 m.

 

Stein am Rhein, městečko nedaleko výtoku Rýna z Bodamského jezera, řazené k nejlépe zachovaným středověkým celkům v Evropě (3 000 obyv.). Zčásti má zachováno původní opevnění, zajímavé jsou také interiéry benediktinského kláštera sv. Jiří a výstavná radnice ze 16. stol., zdobená erby  tehdejších 13 kantonů Konfederace.

 

Thun, oblíbené letovisko při stejnojmenném jezeře (31 000 obyv.). Nad centrem, které si zčásti zachovalo  svůj malebný středověký ráz, se tyčí původně románský hrad Kyberg (12. stol.), ve městě samém je pozoruhodná radnice (16.–17. stol. ) a farní kostel (r. 1738). Ve východní části města stojí předrománský kostelík z 10. stol., nad jezerem pak romantický zámek Schadau z r. 1852.

 

Vevey [čti vevé], město položené půvabně na úpatí Mont Pélerin při Ženevském jezeře na „Švýcarské riviéře“ (15 000 obyv.) přilákalo mezinárodní klientelu: O.Kokoschku, E.Hemingwaye nebo Ch.Chaplina (je zde pohřben); proslavené středisko mlékárenství a čokoládového průmyslu (sídlo firmy Nestlè). Kromě pozdně gotického kostela sv. Martina (12. stol.) se honosí dvěma pozoruhodnými muzei: Musée du Vieux Vevey s přehlídkou uměleckých řemesel a životního stylu od středověku do 18. stol. a Musée Jenich se sbírkou děl regionálních umělců a největší soubor Rembrandtových litografií v Evropě.

 

Zug, hlavní město stejnojmenného kantonu (20 000 obyv.) na sv. břehu jezera Zugsee - má nejnižší daně v zemi (je „tudíž“ nejbohatším kantonem) a dokázal přilákat řadu nadnárodních společností. Částečně zachované hradby s věžemi, zajímavé gotické kostely P. Marie (Liebfrauenkirche, 13. stol.) a sv. Osvalda (15.–16. stol.) a stará gotická radnice.

 

Waliské Alpy, horská oblast v jz. oblasti země se známými zimními středisky Crans-Montana (leží na plošině nad Rhônou), Zermatt na úpatí Matterhornu (viz heslo), Sion (heslo). Vyskytuje se zde několik technických zázraků: gigantické přehrady: Mavoisin nebo Grand Dixence, údolí Val d´Hérens s dřevěnými domky na „kuřích nohách“, zemní pyramidy s čepičkou Pyramides d´Euseigne, které vznikly v době ledové erozivním působením větru, deště a ledu.

 

Zürich, čes. Curych, největší město Švýcarska a de facto jeho hospodářská metropole s významnou křižovatskou železnic a dálnic a vlastním letištěm; hlavní město stejnojmenného kantonu (439 000 obyv.). Na místě prehistorického sídliště při výtoku ř. Limmat z Curyšského jezera (dnes tzv. Lindenhof) vznikla na počátku n. l. římská vojenská osada, která se ve středověku vyvinula v jedno z nejvýznamnějších měst v zemi; už v r. 1218 Curych získal statut svobodného císařského města. Jeho překotný rozvoj v následujících staletích překryl většinu starších pozůstatků, ale i tak se zde zachoval středověký průběh ulic s mnoha historickými domy.

K významným památkám patří mohutný románský dóm (Großmünster), jehož založení se přičítá už Karlu Velikému, na protější straně Limmatu pak románsko-gotický Fraumünster ze 12. až 15. stol. (s Chagallovými okny v chóru), o něco dále pak barokní kostel sv. Petra (18. stol.) ad. Bahnhofstrasse se díky množství „švýcarských“ bank považuje za nejdražší ulici Evropy. Velmi významná jsou curyšská muzea (Zemské, Uměleckoprůmyslové, Etnografické ad.); zcela mimořádný význam má tzv. Kunsthaus s bohatou kolekcí evropského moderního umění. V příjezerní promenádě curišského parku naleznete i známou Corbusierovu vilu v sousedství s ateliérem sochaře Hermanna Hallera.

 

4. O lidech a jejich životě

Typické povahové rysy. Švýcaři chtějí mít všechno správně zorganizované, přesně a důsledně promyšlené, sami preferují spíše chladné, i když korektní vztahy mezi lidmi, jsou rezervovaní a zdrženliví. Dodržují zákony (častá referenda), stanovený řád platí pro všechny (pokud tak někdo nečiní, ostatní ho na to okamžitě upozorní). být švýcarem znamená dobře si počínat. V zemi platí náboženská tolerance, země emigrantů všech náboženství.

Nemají rádi neznalost jazyků, nedostatek financí a nedochvilnost; přílišná emancipovanost žen jim rovněž není blízká - ženy získaly volební právo až v r.1971.

Určitě nevynechejte. Škála slavností, svátků nebo festivalů je rozmanitá, účastní se jí často celá vesnice či město, mají však často regionální podtext. Mnoho lidových veselic velebí příchod jara (masopusty - fašanky, přesuny dobytka na pastviny nebo z nich), v zimě probíhá několik evropských nebo i světových sportovních šampionátů. Za hranicemi země je např. známý: červencový Montreaux Jazz Festival, Alian Swiss Open (tenisový turnaj ve Gstaadu), Mezinárodní veslařské závody v Luzernu, Mezinárodní filmový festival v Locarnu, v zimě.

Dopřejte si ochutnávku tradiční zimní lahůdky fondue v nejmalebnější vesnici Evropy Gruyères nebo některý z čokoládových dezertů.

Národní gastronomie. Kuchyně je silně ovlivněna vlivy sousedních zemí: ke specialitám německy mluvící části země patří např. Egli (ryba), Felchen (bílá ryba), Geschnetzelles Kalbfleisch (telecí ve smetanové omáčce), Leberspiesschen (špíz z jater), Bundner Fleisch (jemné plátky sušeného hovězího), Rösti (šťouchané brambory ve slupce). Ve francouzské části země věnujte pozornost též různým druhům ryb: truite (pstruh), perche (ryba), tournedos (steak z filety). Oblíbená jsou masitá a hutná jídla: bernský talíř (zabijačkový talíř obložený fazolemi a kysaným zelím), vepřové nožky v madeirské omáčce, bochánky plněné masem (ravioly). Kvalitní jsou sýry a uzeniny, světově proslulá je čokoláda a víno, specialitou sýrové fondue (speciální sýr tavící se na stálém ohni s višňovkou, vínem a stroužkou česneku, do něj se namáčejí kousky chleba).

Některá bílá vína konkurují francouzským nebo německým značkám, protože se prakticky nevyváží, nejsou známá, mezi proslavené odrůdy patří Sylvaner; Chardonnay nebo subtilní Dôle, příp. Pinot noirů; mezi místní aperitivy patří blanc-casis (bílé víno s ostružinovým likérem), campari (hořký tonik), pastis (anýzový likér), či různé druhy ovocných pálenek (grappa, betzi, kirsch).

Restaurace jsou často malé, v rodinném vlastnictví s družnou atmosférou, připravující jídla z místních produktů. Hlavním jídlem dne je oběd, podávaný mezi 12. a 14. hodinou.

Dárky pro Vaše milé. Radost uděláte se zlatými nebo stříbrnými šperky, hodinkami, čokoládou, látkami, ovocnými pálenkami, nebo poštovními známkami.

 

5. Praktické informace

Doprava. Hlavní vzdušnou bránu do země představuje mezinárodní letiště Zürich – Kloten před Ženevou, mezinárodní lety nabízí Basilej (ze „svého“ ve Francii lokalizovaného letiště), funguje i vnitrostátní síť spojující hlavní střediska země.

Pohodlné, dochvilné, rychlé a příjemné vlaky první a druhé třídy. Schnellzuge (též IC -Intercity) jsou expresní, v oblibě jsou výletní vláčky napříč Alpami (např. Berninapass, Glacier Express), i do nejvýše položené stanice v Evropě (Jungfraujoch. 3456 m). Železniční jízdenky se občas prodávají v kombinaci s jezerními parníky. Existuje několik slevových karet, např. Švýcarský průkaz nebo Flexipass, který umožňuje kombinaci cestování po železnici s autobusovými trasami, horskými trasami, lanovkami apod.

Ve velkých městech funguje výkonná a pohodlná síť autobusů, tramvají někde i trolejbusů.

Dálniční a silniční síť je v dobrém stavu, v horách však může trvat delší dobu než se dostanete ke svému cíli. V zimní sezóně se vždy informujte o stavu vozovek a zda-li je daný úsek průjezdný.

Ubytování. Ubytovací zařízení všech cenových kategorií s poněkud vyššími cenami.. Levnější volbu představují penziony, příp. ve stodolách vybraných statků na skutečném čerstvém seně! Hotely jsou všeobecně čisté a pohodlné, jejich cenové tarify podléhají roční době (některé  však nepodléhají oficiální kvalitativní klasifikaci). Rozdílná kvalita je v mládežnických ubytovnách, někde vám naúčtují zvlášť nejen ložní prádlo, ale třeba i toaletní papír. Nejen pro pěší turisty jsou určeny horské hostince

Trestná činnost a krádeže. Díky fungujícím efektivním veřejným službám jedna z nejbezpečnějších zemí světa, místní běžná opatření jsou na místě.

Lékařská péče. Vysoká je její úroveň i cena, zdravotní personál je zvyklý na jednání s cizinci a zpravidla hovoří několika jazyky, léky seženete okamžitě, v oblasti je vždy nepřetržitě otevřená některá lékárna. Vzhledem k obecně čistému ovzduší a vodě nehrozí téměř žádná zdravotní nebezpečí.

Noviny. Chybí typický národní tisk, existuje však velké množství regionálních tiskovin: Baselr Zeitung, Der Bund a Berner Zeitung (Bern), Tribune de Genève, Le Nouveau Quotidien (v Lausanne), Tages-Anzeiger (Curych), Corriere del Ticino (ital.). Stoupá propojení vydavatelů novin a knih, velká nakladatelství vstupují i do místních rádií a televizí.

 

Internetové odkazy:

www.svycarsko.info

www.swissworld.org

map.search.ch

www.swissgeo.ch

 

Diplomatická zastoupení:

Velvyslanectví České republiky ve Švýcarsku

(Ambassade de la République Tcheque)

Muristrasse 53 (vchod z Burgernzielweg), Bern

tel.: 0041/31/3504070, fax: 0041/31/3504098

e-mail: bern@embassy.mzv.cz, www.mzv.cz/bern

 

Velvyslanectví Švýcarské konfederace

Pevnostní 7/588, P.O. Box 84, Praha 6 – Střešovice

tel.: 220 400 611, 220 400 615/Visa Section/, fax: 224 311 312

e-mail: vertretung@pra.rep.admin.ch

Nahoru Domů Mapa webu
toolbar
© 2011 - 2024 Toulky Evropou.cz
TOPlist