učitel |
(věčný) žák |
Již světoznámý český antropolog a lékař Aleš Hrdlička (1869-1943) definoval
Tři všeobecné zákony šíření lidstva:
|
|
|
|
|
||||||||
|
|
|
|
||||||||
|
|
|
|
||||||||
|
|
|
|
||||||||
|
|
|
|
||||||||
|
|
|
|
VALENCIE, zelené město zalité sluncem
Třetí největší město Španělska (po Madridu a Barceloně) naleznete na Pobřeží pomerančového květu (Costa del Azahar) s velkorysými bulváry, velkým poklidem a komfortem, klimatizovaným metrem či moderními tramvajemi... a s 300 slunečními dny v roce! Město má tu výhodu, že jejím středem vede odkloněné koryto řeky Turie, na jejím místě vznikl devět kilometrů dlouhý a 200 metrů široký park – jeden z největších v Evropě. Byla na něm vybudována fotbalová hřiště, atletické tratě, parky, zahrady s fontánami, muzea, přes které stále vedou původní mosty... a komplex budov Města umění a vědy (19) s trochou karibské exotiky, kterému vtiskl svou duši zdejší rodák, dnes světoznámý architekt Santiago Calatrava (18). Prostě oáza klidu uprostřed města.
Do města můžeme vstoupit městskou bránou Torres de Serranos (1). Památek v centru je hodně, připomeňme alespoň katedrálu Panny Marie (2), ve valencijštině prostě Katedrála la Seu. Sice pochází ze 13. století, ale je směsicí stylů od gotiky přes baroko až po klasicismus. Na okraji historického centra naleznete modernistickou budovu tržnice Mercat Central (3-4) z počátku 20. století se čtyřmi stovkami obchodů. Hned naproti stojí jediná zdejší památka zapsaná do památek UNESCO - komplex gotických budov tzv. Hedvábné burzy, ve kterých se odehrával obchod, a to zvláště s hedvábím – La Llotja de la Seda (5). Na náměstí před radnicí (6) každoročně vrcholí oslavy svátku sv.Josefa – Las Fallas: mnohaminutová pyrotechnická show uprostřed dne, při které si přijdou na své zvláště vaše sluchové a čichové receptory... a tak bychom mohli v památkách pokračovat (7-9), navštívili jsme i dílnu, kde se vyrábí slavné vějíře, typické pro Španěly (10).
Unikátní zoologická zahrada (11), ve které zvířata žijí na volném prostranství, aby co nejvíce připomínala jejich domácí prostředí – uvidíte žirafy, lvy, gorily, nosorožce, hrochy, pštrosy, slony... a celou řadu exotických tvorů.
Oceanárium (12-15) – největší svého druhu v Evropě od Felixe Candely: 42 milionů litrů vody by stačilo k naplnění 15 olympijských stadionů, chovají zde 45 000 živočichů v 500 druzích: sklo, bílý beton, kov a voda... a ryby, spousta ryb, pochopitelně. V sedmi obřích akváriích je představena fauna a flora různých oblastí Středozemního moře; sedmdesátimetrový podmořský tunel vás provede Atlantickým oceánem – od vod mírného až k tropickému pásmu, na jehož konci pak čekají na návštěvníky dvě ohromná akvária představující korálové oblasti Karibiku, Indického a Tichého oceánu. Největší akvárium oceánografického parku s obsahem sedmi milionů litrů vody je opět věnováno Atlantiku. Jeho dvě části jsou spojeny tunelem dlouhým třicet pět metrů, který simuluje cestu z Bermud ke Kanárskému souostroví. Právě zde je možné pozorovat různé druhy žraloků, barakudy, úhoře mořské, rejnoky a další zajímavé živočichy. Velká konstrukce ve tvaru iglú představuje arktickou oblast s mroži a běluhami, Antarktida je zastoupena kolonií tučňáků. V další části se setkáte s patagonskými lachtany, v největším delfináriu v Evropě s pěti velkými bazény a hledištěm pro 2 210 diváků můžete pozorovat delfíny. Zajímavá je část věnovaná mokřadům tropických a subtropických oblastí a Středozemního moře. Pro veřejnost bylo Oceanárium slavnostně otevřeno v únoru 2003.
Submarino restaurant (16) - podzemní restaurant s akváriem obklopující stoly hostů - škoda, že se v poslední době na kvalitu jejich služeb neobjevují dobré recenze.
Paella (17), návštěva restaurantu je zpravidla vázána na předchozí rezervaci - pokud ji nemáte, nevadí. Co jiného si ve městě dát, než tradiční paellu, valenciánský pokrm, připravený z rýže, zeleniny, masa (kuřecí, králičí nebo kachní), příp. hlemýžďů a mořských plodů, ne příliš okořeněná. Paella vznikla v chudších oblastech jihu Španělska na rybářských lodích. Tradice velí, že ji musí umět připravit každý (správný) muž.
Antonio Calatrava (18), španělský sochař, architekt, inženýr, restauratér... rodák z valencijského předměstí, elitní světový návrhář nadčasových staveb – mostů (Dallas, Texas, Calgary, Alberta, Dublin), vlakových nádraží (N.Y), později dalších komplexů staveb. Jeho vůbec nejznámější a nejrozsáhlejší soubor staveb představuje Město umění a věd (19) právě ve Valencii, v němž si na své přijdou děti i dospělí.
Palác umění (20), stavba s unikátní konstrukcí a vybavením, které jí umožňuje uvést jakékoliv dílo z oblasti opery a velkých hudebních představení, výrazně přispívá k posílení kulturního významu Valencie. Honosná střešní konstrukce dlouhá 230 m a vysoká 70 m ukrývá dvě symetrické betonové skořepiny s auditoriem pro 1300 lidí. Sezení je možné libovolně upravit pro uspořádání opery, koncertů či baletu. Dále zde naleznete sál se 400 místy pro komorní hudbu, divadlo a nakonec ještě krytý sál pod širým nebem s kapacitou 2000 míst, který nabízí úchvatný pohled na celý komplex.
L'Hemisfèric (21) tvarem připomíná obrovskou lasturu vystupující z vodní hladiny. Odrazem ve vodě a znásobenou velikostí se mění na lidské oko, uvnitř kterého kopule kina IMAX představuje zorničku chráněnou monumentálním „víčkem" z ocele a skla o průměru 32 m, které se podle potřeby otvírá a zavírá. Tím reguluje proudy návštěvníků směřujících dovnitř. V kině - největším svého druhu ve Španělsku - jsou promítány zejména filmy s astronomickou, historickou a biologickou tematikou. Má vynikající akustiku, dva lidé stojící u opačných pilířů „oka" mohou spolu bez problémů komunikovat.
Pont de l´Assut de l´Or (22) most klenoucí se přes řeku Turia je se svými 123 metry je nejvyšší památkou ve městě. Má tvar harfy s 29 „strunami", které drží mostovku.
Vědecké muzeum prince Filipa (23), velká obdélníková stavba dlouhá 214 m je utvářená modulovým opakováním příčného řezu. Na jih se obrací plastickou konstrukcí z bílého betonu, zatím co prosklená severní fasáda, připomínající zmrzlý vodopád, vytvořený ze 4000 skleněných tabulí odhaluje pět obrovských betonových sloupů uvnitř, které jako stromy podepírají schodiště a výtahy do vyšších podlaží. Podle úhlu pohledů vyvolává tato budova různé protichůdné představy; minulost vnímaná skrze kostru obřího dinosaura a přítomnost zhmotněná v moderní zvlněné fasádě. Uvnitř se nachází dlouhý výstavní sál věnovaný vývoji života a posledním poznatkům na poli vědy a techniky, přičemž expozice je založená na interaktivním pojetí. Převrací tím tradiční didaktické pojetí výstavy, spojuje vzdělání se zábavou. Tři podlaží představují tři velká témata, kterých se divák zúčastní podle doporučených tras.
Umbraculo (24), moderní interpretace zimní zahrady ukrývá uvnitř na 50 rozličných druhů květin typických pro okolí Valencie a taktéž několik stromů. Konstrukce je vytvořená opakováním 55 bílých kovových oblouků, vysokých 18 m, o celkové délce 320 m. Oblíbené jsou mezi návštěvníky kaleidoskopické efekty této stavby, stejně tak galerie pod širým nebem představující sochy současných umělců.
© 2011 - 2024 Toulky Evropou.cz |