učitel |
(věčný) žák |
Již světoznámý český antropolog a lékař Aleš Hrdlička (1869-1943) definoval
Tři všeobecné zákony šíření lidstva:
|
Už jako děti jsme hodně cestovaly, ze začátku hlavně po krásách naší vlasti, a když mi bylo 14 let, vyrazili jsme do zahraničí, do Švýcarska a do Norska. Po těchto prvních cestách jsem začala obdivovat průvodce. Tolik toho věděli, pořád se usmívali, všemu rozuměli a vždy uměli pomoci nebo poradit. Navíc mohli cestovat! To je krásná práce, kéž bych někdy mohla dělat to samé!
A protože osudu je vždy třeba trochu pomoci, šla jsem zkusit štěstí do jedné CK, kde mi po čase svěřili první poznávací zájezd. Bylo mi 20. Ne, nebyla to výhra a krása. Ale byla to zkušenost. Zkušenost, po které jsem byla pevně rozhodnuta hledat štěstí jinde. Ale jak už to bývá, asi mi bylo souzeno u této práce zůstat a zájezd po zájezdu, krůček po krůčku sbírat zkušenosti, učit se a zlepšovat se.
Dojmy a pocity si člověk nevybírá, ale prostě je cítí. Tak se mi staly nejoblíbenějšími hned dvě země. Vzdálené a odlišné, ale každá z nich krásná, v mnoha ohledech bohatá, plná možností. Rumunsko a Turecko. Máloco je přece tak poučné, jako moci se podívat na stejné dějiny ze dvou různých pohledů - jednou ze strany vítězů, jednou ze strany poražených. A k tomu si navíc uvědomit, že tato jednoslovná označení jsou tak omezená a zavádějící!
Díky cestování se zas a znovu přesvědčuji o tom, že nikdy toho nebudu vědět dost. Vždy se objeví nová, hluboká a mnou zatím neprozkoumaná oblast. A přijdu na ni třeba jen náhodou. Proto nechci jen objevovat stále nová místa, ale ráda se vracím na místa známá. Pro udržení kontaktu s místními je často zapotřebí mluvit jejich jazykem, o to se také snažím. Je přece krásné, když přijedete do "cizího" města, ale na ulicích potkáváte samé známé. Z tohoto důvodu mě baví učit se jazyky, zatím ovládám čtyři. Na cestách se vždy objeví něco nového, o čem jsem zatím neměla tušení. A je jedno, jestli je to v Římě, v Benátkách, v Izraeli, na Maltě, v Istanbulu nebo v Maďarsku. Cestování se mi stalo náplní života. Za dobu průvodcování jsem se naučila sbírat poznatky, studovat, fotit a sepisovat, skládat střípky informací v jeden celek potom je předávat dál. Snažím se pronikat stále hlouběji do historie, kulturních odlišností a přitom nasávat atmosféru jiných krajů a užívat si ji.
A můj vzor? Zcela jednoznačné: Heinrich Schliemann. Asi není nutné komentovat proč :)
© 2011 - 2024 Toulky Evropou.cz |